Sci-fi

Tříletý kosmický let je náročný na psychiku, to by se jeden zbláznil. Ale Elen není v kabině sama. Někdo přistoupil cestou.

Loď vstupuje na oběžnou dráhu. Pasažéři se probouzejí z hibernace.

„Elen, teprve díky tobě vím, co je láska!“
„Jen s tebou mám pocit, že žiju, má drahá!“ odpoví Elen.

Palubní rozhlas oznamuje pasažérům, aby se připravili k celní a pasové kontrole.

„Elen, nejsem pozemského původu. Bez falešné identity kontrolou neprojdu!“
„Personál kosmodromu stejně neuvěří, že jsi lidská bytost. Radši to vezmi zadem přes přistávací plochu.“

Láska musí vždycky překonávat potíže.
I láska mezi lidskou bytostí a poloprůhlednou inteligentní mlhovinou.

Plul v multidimenzionální lodi okolo Země a přijímal telepatické obrazy všeho, co jeho podřízení vysledovali. Lidé byli tak zvláštní! Jejich vázanost na hmotu, komunikace zvukem a především…
Několikrát si vyvolal záznamy lidí sedících, stojících i ležících, Lidí, kterak se prohlížejí v zrcátkách. Někteří měli zrcátka velká, jiní menší s různými tlačítky. Leštili je prsty, mluvili s nimi jako s přáteli a osvěcovali si jimi obličej. Jak ti je měli rádi!
Xrx se zhmotnil a jedním chapadlem přeleštil zrcátko, které mu teleportovali z pozemského odpadního boxu. Když spatřil všechen ten sliz okolo oka, musel uznat, že to má něco do sebe.

Třesu se zimou, přešlapuju na zledovatělých dlažebních kostkách, zimomřivě očekávám odbíjení.
Nedomrlé cinknutí.
Jedno!
Cože?
Znechuceně pohlédnu na kostelní hodiny.
Čtvrt…
Dokonce na dvanáct!
Před hodinou by na kostkách ležela rychle chladnoucí mrtvola.
Sakra!
Stisknu časovač, octnu se v Nicotě, z čehož je mi na blití, navolím požadovanou hodnotu, pomodlím se ke Svaté Přibližnosti a…
… třesu se zimou, přešlapuju, zimomřivě očekávám odbíjení…
Odbila devátá.
Ale už!
Na potřetí se trefím. Deset!
Opile vrávorá po náměstí, padá…
Zachytím ho včas. Blábolivě děkuje.
Vrátím se do budoucnosti, až když se za otcem zavřou dveře.
Tu noc budu zplozen.
Ale dalo to fušku!

Ponúkame im večnú mladosť, genialitu a odolnosť proti väčšine zranení. Pre všetkých ľudí na Zemi. Čo vraví 80% ľudí na to? Vraj preč s GMO ľuďmi!
Je čas konať. Dlho ich na uzde neudržíme.
Ja viem. Bolo naivné predpokladať, že sa tieto konzervy umúdria.
Vraj smrteľnosť je zmysel života. Pff... Sen o pokroku ľudstva bledne.
Musíme skúsiť iný prístup.
Aký? Čo by sa dalo s nimi robiť?
S nimi? Nič. Jednoducho sa budeme vylepšovať iba my. Keď začnú hon na čarodejnice, nebudú nám schopní ublížiť.
Ale oni chcú návrat k prírode! Koniec modernej doby!
Prečkáme to a vytvoríme novú. Dúfajme.

Paul prováděl analýzu dat ze stelitů pro hledání mimomzemského života. Nikdy se nic nenašlo, tak ani dnes práci nevěnoval příliš pozornost.
Téměř v polospánku procházel grafy bíleho šumu, když najednou v aktuálních datech bylo něco neobvyklého. Na vysílání to nevypadalo, ale šum postupně sílil.
Zburcoval několik kolegů a nechal směrem ke zdroji namířit teleskopy a radary. Nic. Tma jako obvykle, žádné cizí objekty, ale ve vyšších frekvencích šum dál sílil.
Předal data k analýze kolegům a vyrazil domů. Venku se pomalu rozednívalo. Cestou na autobus se najednou zatáhlo a ozvala se rána.
Podíval se nahoru - byla tam obrovská vesmírná loď ...