Útok

Byly připravené. Seřazené v pravidelném kruhu, jehož střed tvořila potrava. Chutně vypadající černovlasý mladík. Sliny jim skoro tekly proudem. Každá měla svůj příbor v pohotovosti, ta nejstarší právě brousila porcovací stejkový nůž. Všechny byly viditelně nervosní. Od poslední hostiny uplynula již dlouhá doba, přísun jídla byl v poslední době velmi nedostatečný, jídlo mělo vlastní myšlení a bylo pozoruhodně schopné adaptace. Od jistých událostí na severozápadě si přeci jen začli dávat pozor na to, co říkají. Ale dnes se hostina uskuteční.
Čekaly jen na poslední pokyn. A ten přišel.
Černovlasý se líně protáhl:"Mouchy, snězte si mě."
A Masařky se rozletěly.