DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

Symfonický orchestr hraje vznešenou melodii. Je šero. V mlází nepohnutě leží dvě postavy.
Dlouze čekají a dorozumívají se drobnými posunky.
Jedna z nich se náhle posadí a odhodí rozžvýkané stéblo. Druhá se zvedne do polosedu a rukávem začne leštit těžkou medvědobijku.
Vinnetou: "Proč můj bratr Šárli nevyčkává více příchodu bizonů?"
Old Shatterhand (s mírným úsměvem): "Jak se můj rudý bratr může ptát? Sám první poznal, že čekání je marné. Dnes již nepřijdou. Vítr se otočil."
Vinnetou: "Můj bílý bratr se učí vskutku rychle. Již za tak krátkou dobu čte lovecká znamení stejně obratně jako rodilý Apač."
(Seberou se a odejdou.)

Postavy:
Lord Julius Snow
Lady Marionette Sun
Žena, sedíc na svém obrovském oři pozoruje lorda, ten jí pohled smutně opětuje a hledí do dálky severu.
Lord: Vy víte, lásko má, že to dělám nerad, opouštět rodnou zemi je jako… vytrhnout květinu i kořeny.
Lady: Pane mého srdce, prosím, prosím, neopouštějte mne, nezvládnu to, neunesu břemeno…
Lord: Lady, má lásko, smysle mého života, měla jste na to myslet dříve…
Lady: Nemohla jsem to vědět, jak jen jsem mohla něco tak proradného tušit?!
Lord: Ptáčkové nikdy neštěbetají do větru, madam, nikdy…
Lord se otočí a vyrazí vstříc krutému, nepostihnutelnému severskému větru…

TULÁK: Kuklo, kuklo, tebe se nepustím!
KUKLA: Pak se mnou musíš držet krok.
Ať jeden den či celý rok
potrvá život můj, podoben tanci,
třeba i bez křídel létat mám šanci.
Vždyť žít je jako…
TULÁK: Jako co?
KUKLA: Jako když ve větru poletuje suchý list.
Nikdo z nás si přeci nemůže být jist,
jak dlouho bude padat na zem.
Proto… udělám něco velikého!
TULÁK: Kdy?
KUKLA: Až se zrodím!
TULÁK: Vždyť vše může být jinak rázem…
Kuklo, co mi to tu povídáš…
Pořád jen čekat… samá až!
Třeba se musí už teď žít!
KUKLA: A co takhle si zatančit?

Sbor žen:
Přivedls ho, hrdino
Vezmi nůž, řízni
Vezmi srdce do dlaně
Lakšman:
Já dal mu slib.
Mám poslat ho do větru?
Indira:
Co je víc?
Tvůj lid, nebo cizí bůh.
Lakšman:
Porušit slib.
Jak bych se mohl snést?
Indira:
Co je víc?
Manželka, nebo cizí bůh?
Lakšman:
Ženo, proklínám tě.
Láska vede ke zradě.
Udělám to, ty běž.
Indira odchází.
Sbor žen:
Překrásná oběť bohu.
Stáda budou tloustnout.
Přichází bůh Nirmal.
Nirmal:
Tys zradil mě.
Slibovals přátelství,
Přinesls okovy, nůž.
Lakšman:
Já…
Nirmal:
Mlč!
Čekám tvůj nůž.
Oba odchází.
Sbor žen:
Radujme se. Přichází déšť.
„Co je to déšť?“

OSOBY:
Ona
On
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Výstup první
Ona (pro sebe): Chci, aby mě všichni nechali být.
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Výstup první
On: (vyjde zpoza rohu)
Ona: Ty?
On: Ano.
Ona (ironicky): Jaké… milé překvapení.
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Výstup první
Ona (přistoupí blíž): Nemůžeš mě zastavit. Nikdo to nedokáže. Ani já sama. (otočí se a utíká)
ČTVRTÉ DĚJSTVÍ
Výstup první
On (utíká za ní): Počkej!
Ona (zastaví se): Proč tu jsi? Co ode mě ještě chceš?
On (tiše): Odpuštění.
PÁTÉ DĚJSTVÍ
Výstup první
Ona: Nemůžu. Všechno jednou skončí, vytratí se do větru. I moje laskavost.
On: Promiň.
Ona: Ne. To já lituji. (uteče)

Basil se zamyšleně prochází. Najednou zafouká silný vítr a z hlavy mu sebere klobouk. Ten se chvíli kutálí po chodníku, než ho zvedne právě přicházející muž.
Basil: „Oh, Doriane, to jste vy?“
Dorian: „Už dlouho jsem vás neviděl, Basile. Kdepak se nám skrýváte?“
Basil: (mlčí a odvrací zrak)
Dorian: Co kdybychom zašli společně na oběd? (předává mu klobouk; přitom se nenápadně dotkne jeho ruky)
Basil: (nervózně si odkašle)
Dorian: Nenechte se přemlouvat, Basile.
Basil: (ne příliš ochotně) Dobře tedy.
Znovu zafouká vítr.
Dorian: (důvěrně položí Basilovi dlaň na bedra) Věřte mi, Basile. (zašeptá mu s úsměvem do ucha) Nebudete litovat.

“Hájku, vyjeď mi tabulku popularity!”
“Už to bude, pane….”
“Můžeš mi dál říkat prezidente. Vždycky budu prezident něčeho.”
“Jistěže budete. Zdehle.”
“Ne, nemohu se na to podívat. Přečti mi to. Stoupáme?”
“Klatě! Naopak, my klesáme!”
“Toto jest nejčernější den mého života.”
“To říkáte pořád, pane.”
“Taky je to pravda. Každý následující den je černější než ten předchozí. Zoufám.”
“Nezoufejte, pane! Zničíme je! Odkryjeme raketová sila! Vypustíme Krakena!”
“Kraken jsi měl být ty, Hájku.”
“Odpusťte pane. Zklamal jsem vás.”
“Běž se popravit, jako každý den touhle dobou. A ti druzí…”
“Ano, pane?”
“Však oni pochopí, že nemluvím jen tak do větru!”

(Letní den, lehce po poledni. Šero zapadlého pokoje líně proráží sluneční paprsky procházející skrz zaprášené tabulky skla. -Na pohovce sedí podivný mladý muž, v ruce má kytaru. )
Dylan: ,,Zase praskla struna."
Robert Zimmerman: ,,Musím napsat písničku. Ale o čem?"
Dylan: ,,Slova nejsou problém, když znáš melodii. Melodie je krása, melodie je teď problém. Jako když píšeš knihu - slova nejsou problém....."
(Okenicí prudce zalomcuje závan větru. Mladý muž se zvedne z pohovky. )
RZ: ,,Kam jdeš?"
Dylan: ,,Tam kde je odpověď."
RZ: ,,Aha."
( Mladý muž se natáhne pro kytaru a zarazí se. )
Dylan: ,,Aha, struna..... Vezmu si harmoniku - třeba mi pomůže vítr."

NA PLÁŽI
MILLEROVÁ a HARDY dorazí k policistovi poblíž těla, které omývají vlny.
HARDY pociťuje nevolnost, přemožený myšlenkami a vzpomínkami zavrávorá.
HARDY: Ne!
MILLEROVÁ: Pane, jste v pořádku?
HARDY: Měl jsem to tušit. Máme za ně zodpovědnost. Znova už–
HARDY povolí kravatu, přidrží se MILLEROVÉ, několikrát se zhluboka nadechne.
Dorazí výjezdní skupina, která začne ohledávat tělo.
MILLEROVÁ: Pojďte!
NÍZKÝ ÚTES
HARDY a MILLEROVÁ stojí na útesu, o který se lámou impozantní vlny, pěna stříká do výšky. MILLEROVÁ řve ze všech sil proti větru a vlnám.
MILLEROVÁ: Tohle dělám, když je toho na mě moc. Můžete to zkusit taky.
MILLEROVÁ odejde.

POLEDNICE: Dej sem dítě!
OTEC: Fuj, babo, sem se lek! Kdo vůbec ste?
POLEDNICE: Polednice.
OTEC: A co chcete?
POLEDNICE: Já chci dítě.
OTEC: Si přídete a hned: "dej sem dítě." Na mě nemůžete tak hrrr! Slovo předehra vám nic neříká?
POLEDNICE: Ale to víte, že jo. Třeba takový Othello má předehru jedna báseň.
OTEC: Já nemyslel předehru jako hudební předobraz, ale jako úvod do milostného aktu.
POLEDNICE: Milostného akt... No co si to o mě myslíte?! Já jsem Polednice a ne povětrnice!
OTEC: Dyť ste sem sama... a tak, vy dete pro malého.
POLEDNICE: Jojo, takže... Dej sem dítě!