DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

Na louce stojí PAMPELIŠKA. Přichází HOUSENKA.
HOUSENKA: (kouše do PAMPELIŠKY)
PAMPELIŠKA: Au! Co si to dovolujete?
HOUSENKA: Však máte listů dost.
HOUSENKA: Hele, co je tohle? (okukuje PAMPELIŠČIN květ)
PAMPELIŠKA: To necháte bezpodmínečně na pokoji.
HOUSENKA: (kýchne) To nebude k jídlu. Ale tohle ano. (jí další PAMPELIŠČIN list)
PAMPELIŠCE schází většina listů. Květ má zavřený. HOUSENKA ztloustla.
HOUSENKA: Já už nemůžu. (kuklí se na stonku)
PAMPELIŠKA: Konečně klid. (otevírá květ; je plný ochmýřených semen)
Přichází ČLOVĚK.
ČLOVĚK: Fuj, tolik pampelišek. (usekne PAMPELIŠČIN stonek; semena se rozlétají) (vyhodí stonek i s kuklou na kompost)
Na louce kvete PAMPELIŠKA. Opyluje ji MOTÝL.

Interiér, pokoj mladé dámy, u zrcadla stojí Regina
Regina: Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je nejkrásnější na zemi.
Regina (vesele): Mlčení je souhlas, však víš.
Vchází Cora, Reginina matka
Cora: Kolikrát jsem ti říkala, aby ses nechovala dětinsky. Dáma se nechová dětinsky.
Regina: Ale mami.
Cora: Nekruť očima. To není chování dámy. Že já se snažím, mluvit s tebou je jako mluvit do větru. Podívej se, takhle se obléká dáma?
Regina pohlédne na své oblečení, které se v oblaku fialového dýmu přemění na překrásné šaty.
Cora: To je lepší.
Cora odchází
Regina znaveně usedá na postel
Scéna upadne do tmy

Krajem se line hudba, smích a hovor. V rozsvícených oknech zámku vidíme hosty v maskách.
Červená maska: „Takhle vévodu nepoznám. Myslíte, že je to ten černý, na parketu?“
Zelená maska: „Vévoda zásadně netančí.“
Vévoda: opodál, v šedivém kabátci a škrabošce „Smím prosit?“
Pohled na parket zaplněný řadami tanečníků, mezi které vévoda přivádí dívku ve světle modré masce a šatech plných cípů.
Zvuk hodin odbíjejících půlnoc. Lidé sundávají masky.
Červená: závistivě Prý ‚netančí‘! Kdo je asi ona?
Vévodova tanečnice utíká, stále zamaskovaná.
Zelená: Vypadá to, že se nám náš kamenný hostitel zakoukal do větru…
Červená: Doufejme, že z toho nezačne šilhat.

Dům na pozemku obklopený temným lesem. Je večer. U brány stojí několik strážných, kteří v rukou třímají pochodně plápolající ve větru. Kolem nich projde služka s balíčkem v náručí. Strážní ji zastaví a na něco se jí ptají. Pak ji pustí dál.
ECATERINA CATARGIU: Ilinco! Co to neseš za hadry?
ILINCA: Našla jsem v lese dítě, paní, chlapce.
ECATERINA CATARGIU: V lese? V tomhle domě netrpíme nic, co pochází z lesa!
ILINCA: Prosím, nikoho nemá, je to novorozenec! Paní, slitování!
ECATERINA CATARGIU: Ode mne ale pomoc nečekej.
ILINCA: Postarám se o něj. (K dítěti) Budeš Iorghu Silviu. Čeledín z lesa.

Prales.
LOVEC. (Puškou mieri na Tretieho hráča.) „Konečne ťa mám! Teraz to schytáš, aj s úrokmi za trubiroha Parrisha!“
TRETÍ HRÁČ. „Hádž! Hádž! Hádž!“
HLAS PRVÉHO HRÁČA. „Nájdi druhú! Potrebujem obidve!“
HLAS DRUHÉHO HRÁČA. „Mám ju!“
TRETÍ HRÁČ. (Dvíha ruky.) „P-počkajte...?“
HLAS PRVÉHO HRÁČA. „Podaj!“
HLAS DRUHÉHO HRÁČA. „Mám z hadov fóbiu!“
LOVEC. (Pohŕdavo.) „Padavky.“
HLAS DRUHÉHO HRÁČA. „Kopni ich!“
TRETÍ HRÁČ. „Mohol by som-“
LOVEC. (Zacieli.) „Drž klapačku. Parrish ma dostal, ale dvakrát tú istú blbosť nespravím. (Odistí.)
HLAS PRVÉHO HRÁČA. „Do pekla aj s pytónom! Prečítaj mi to!“
HLAS DRUHÉHO HRÁČA. „Jumanji!“
Všetko, čo hra vytvorila, odveje tornádo.

Sylva: (Zamyšleně) Někdy mám pocit, že jsme zapomněli snít...
Elena: Myslíš? Vždyť pořád o něčem sníme. O lepší práci, o pozornějším manželovi, o hodnějších dětech, ...
Sylva: Zavrtí hlavou. Nemyslím takhle snít. Myslím spíš jako... Zarazí se. (S mírným nadšením) Pojď za mnou!
Sylva vyběhne z místnosti, těsně následovaná Elenou. Obě ženy projdou zahradou až k malému kopečku. Na kopečku sedí Petr, v ruce drží odkvetlou pampelišku a mluví k ní.
Petr: ... spousta dobrodružství!
Sylva: (Šeptem) Myslím spíš nějak takhle.
Petr: Foukne do pampelišky, chmýří se rychle zmocní vítr. (Nadšeně k odlétajícímu chmýří) Leťte, průzkumníci, nebojte se a poznávejte nové země!

Sluncem ozářená lesní mýtinka
Šnek 1: (mne si tykadla) Po větru od nás stojí - skvělé!
Odvěcí naši nepřátelé.
Tak necháme je po nás pást
a nastražíme pro ně past!
Sbor šneků: Zničit. Zabít. Zničit. Zničit. Zabít.
Šnek 2: (vystupuje z řady) Proč hnedle ukvapeně konat?
Což musí dneska někdo skonat?
Půjdu a sjednám s nimi mír,
jakože jméno mé je Lumír!
Sbor šneků: (nevšímá si ho) Zničit. Zabít. Zničit. Zničit. Zabít.
Vypravěč: Jen do větru zní jeho hlas
to nepřátelství zas a zas,
na které nestačí už slova,
se bude obnovovat znova.
(šneci se přesouvají do kulis, tykadla jim vlají)

V prázdné přijímací síni. Daenerys sedí na dřevěné lavici, zamyšlená a zjevně vyčerpaná. Barristan Selmy vystoupí ze stínu.
SER BARRISTAN: Má paní, neměla byste tomu muži věřit.
DAENERYS: Nevěřím mu. Bojím se už věřit komukoli.
(Oba mlčí.)
(pro sebe, téměř šeptem) Vlastně i čemukoli. Jak bych mohla vládnout sedmi královstvím, když se nedokáži postarat o jedno město, dokonce ani o své draky?
SER BARRISTAN: Tento svět má daleko k Sedmi královstvím. Nepatříte sem. Nesmíte ztrácet naději.
DAENERYS: A do čeho ji mám vkládat? Jsem krev draka, a přesto se bojím.
SER BARRISTAN: Do toho jediného, co drak potřebuje. Do větru.

Wywern sighted smoke shortly before noon.
The scout ship was on a patrol, not to engage anyone, just to gather intel and carry it ashore.
Thinking it was merchant ship in trouble, she went to investigate.
Seeing what it really was, she tried to run back to the shore.
Beating upwind, Wywern was slow. The smoke-spewing thing didn’t mind the wind.
Wywern’s crew started praying as it closed in, seeing its sides bristling with run-out cannons.
HMS Delthak passed, attacking the small craft with nothing but a stench of smoke and shrill sound of steam whistle carried by the wind.

Můstek, uprostřed sedí kapitán, kolem se pohybuje posádka.
KIRK: Není nad jarní odpoledne na Enterprise! Takový klid, štěbetání kontrolek a vůně hliníku a oceli...
(náraz, všichni se pohnou neurčitým směrem)
SCOTT: To byla ale šupa!
KIRK: Pane Sulu?
SULU: Byli jsme zasaženi nějakým objektem, kapitáne.
KIRK: Uhuro?
UHURA: Vysílám na všech frekvencích, ale nikdo se neozývá!
SPOCK: Podle počítače se jedná o plynné seskupení molekul. Vítr, kapitáne.
NOVÁČEK: Cože?
(náraz, nováček padá, ostatní se kývají dle preferencí)
KIRK: Kostro!
McCOY: Je mrtvý, Jime.
(náraz, padají všichni)
KIRK: Spocku?
SPOCK: Jime.
(chytí se za ruce, na obzoru zapadá Hvězda smrti)
Opona