DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

Učebna lektvarů. Zmijozel a Nebelvír. Učebnou otřese výbuch.
Hermiona: No, do… (Nedořekne a zrudne.)
Snape: Ano, slečno Grangerová? O co inteligentního jste se s námi chtěla podělit, když nedokážete uvařit ani primitivní lektvar?!
Ticho. Jakási nazelenalá hmota kape ze stolu na zem.
Hermiona: Já…
Snape: Ano? (Vševědoucně se zadívá na nebohou nebelvírskou studentku.)
Hermiona: (Mlčí.)
Ron: Já..
Snape: Ano, pane Weasley? Myslíte si, že jste chytřejší než tady slečna Všechno vím a všechno znám, že může odpovědět místo ní?
Ron: (Zrudne.) Já jenom, že Hermiona asi chtěla říct, že to tady vyletí do větru…
Hermiona: Do povětří, Ronalde, do povětří!

Jessieho nevymáchaná ústa: A hele! Bonbon!
Jessieho jícen: On ty bonbony snad ani necucá! A proč tak divně škrábou? Co to je za bonbony? Pomoc!
Jessieho žaludek: Ach, to je příšerná bolest! Že ten magor ty bonbony snad zase sežral i s obalem? Poplach! Poplach! Pomozte mi někdo!
Jessieho střeva: Klid, pusť to sem, já už se toho zbavím. Žádný stres, tohle už tady bylo několikrát. Nic, co bychom nezmákli, když budeme spolupracovat. Hezky pomalu to posuneme dál. Možná se to někde šprajcne, ale co už.
Jessieho ehm-ehm: Konečná, vystupovat! Ups, tohle mi uteklo omylem. Ale aspoň že fouká vítr.

Romeo: Julie, ach, Julie; vaše krása je nesmírná, když řeknu to tak přímo. Mé srdce se svírá jen při letmém pohledu na vás, ach, Julie.
Julie: -
Romeo znejistí.
Romeo: Julie, má nejdražší Julie; má duše se chvěje myšlenkami na vaši dokonalost. Julie! Poctěte mne, ubohého, svou přítomností - tak prosím vás já, Romeo!
Julie: -
Romeo klečící na jednom koleni pod balkonem znepokojeně vstane. Zkouší nahlédnout na balkon, což se mu však nedaří.
Romeo: Julie?
Julie: -
Romeo: Julie, jste tam?
Ve stejný okamžik se slečna Aneta Javorská představující Julii probouzí doma. Vedle postele se jí válí rozbitý budík.
Julie: A do prdele!

Natáčecí studio. V rohu stojí květináč s uschlým rododendronem. Přes něj visí černý potrhaný šátek, opírá se do něj vítr. Okno je otevřené.
Kousky šedé pásky, válející se na betonové podlaze. Na některých je vidět oko, kousek tváře, slza.
Shrbená postava muže. Černý oblek a klobouk. Hůlka.
anonym: Je tu někdo?
Muž se schovává za květináč.
anonym: Jsi tu? Čekáme na tebe! Točíme!
Ticho. Anonym odchází.
Malý Tulák sbírá kusy pásky. Pak je zapálí. Štiplavý dým. Kašel. Přistupuje k oknu a pouští popel po větru. Ten se okamžitě rozplyne.
Němý film minulý týden umřel. Byl zpopelněn. Requiescat in pacem.

Tonksová: "Už jdu!"
Lupin: "Pozor na..."
Tonsková: "Au!"
Lupin: "...tu skříň."
Tonksová: "Kdo ji sem dal? Včera tu ještě nebyla!"
Lupin: "Ta je moje. Mám v ní bubáka."
Tonksová: "Neříkala jsem ti, že toho mám dost v práci a že žádné bubáky, strašáky ani kostlivce ve skříni nechci pouštět přes práh?"
Lupin: "Promiň. Ale to je můj oblíbený bubák. Nemohl jsem ho tam nechat!"
Tonksová: "Ale slib mi, že bude jenom jeden a že je to jenom výjimka. Nerada bych tu narážela na neočekávané příšery, kam se pohnu."
Lupin: "Takže ty karkulinky musím odstěhovat?"
Tonksová: "Aaaa, tys přinesl i karkulinky?"

(po Lokiho útěku ze síně mají bohové ve tvářích rozčarování)
Thor: (spokojeně) Rozveselte se, ten had se sem jistě brzy nevrátí!
Ódin: Nevrátí, ale jedem nám již mysli otrávil. (podezřívavě) Obzvláště jeho slova k tobě, Freyo, mne zarmoutila.
(několik bohů si vymění vševědoucí pohledy)
Freya: (uraženě) Prachsprosté pomluvy!
Skadi: (zapáleně) Ano, sprostým lhářem a hadem vskutku je! Už dost bylo jeho jedovatých řečí a úskoků. Je třeba jej ztrestat!
(bohové odpoví jednotným souhlasným rykem)
Freya: Musíme jej rychle nalézt. Použiji svůj sokolí plášť, tak mi na něj snáze padne zrak.
Ódin: Tvůj zrak již padl na dost mužů, zůstaneš zde!

Setmělá místnost.
Big boss: „Oukej, DiNozzo, ty a Ziva doprava, McGee se mnou."
Tichý šustot speciálních oděvů. Rána. Po pravé straně je slyšet kroky.
Agentka Z.: „Tony, je za tebou"
Agent T.: „Mám ho na mušce."
Rychlý dusot.
Big boss: „Rychle za ním."
Místnost ozáří záblesky výstřelů.
Big boss: „Pal!"
Agenka Z. „Nestřílejte! Všechno letí do větru! Má bombu!"
Big boss: „Cože?"
Agent T.: „Bože!"
Rána. Záblesk. Výbuch. Je slyšet dopadající trosky. Dlouhé ticho. Tma.
* o tři dni později.
Nemocniční pokoj. Čtyři postele, v nich leží zafáčovaní agenti.
Agent T.: „Pro příště, Zivo, říká se vyletí to tu do povětří!"

Skučící vítr v horách. Na kopci se zjeví modrá budka, vychází z ní podivně oblečený muž.
Muž: „To by mne zajímalo, čím to, že mlýnská kola v údolí se ani nepohnou.“
Muž si nasliní ukazovák a natáhne ho do vzduchu před sebou.
Muž (hvízdavě): „Co sis to vzal do hlavy, strašit pouze mezi vrcholky kopců, lidé začínají hladovět!“
Ozve se zaskučení vichru.
Muž (hvízdavě): „Ano, ano, já vím. Ale je na tobě závislých tolik lidí. Nemysli si, že tě berou jako samozřejmost, všichni si moc cení tvé pomoci. Bez tebe zemřou hlady!“
Vichr se ztiší, mlýny se dávají do pohybu.

Horror o jednom dějství.
Obsazení:
Dvojka vpravo dole
Levý horní špičák
2PD: Nějak tu fouká. Ale co je tohle za hadičku?
LHŠ (posmutněle): Ah.
2PD: A proč sem cpou tu vatu?
LHŠ (tiše): Jsme u zubaře, příteli.
2PD: Co je ti? Vypadáš, jako by ti něco přelítlo přes sklovinu.
LHŠ: Obávám se, že jsem další na řadě.
2PD: Co říkáš? Nerozumím ti přes ten vítr...
Na scénu vjíždí podivný kovový přístroj. Pro brutalitu scény ji detailněji nepopisujeme.
LHŠ (z posledních sil vydechne): Sbohem, příteli. Šetři své kořenové kanálky...
2PD: Počkej, kam tě to vlečou?
Ticho.
2PD: Vítr ustal... Příteli?
Ticho.

Fred: „Pravda, vypadalo to, že bude do větru.“
George: „Rozhodně k tomu měla nakročeno.“
Fred: „Je jí škoda.“
George: „Věčná škoda.“
Fred: „Tak mladá.“
George: „Měla toho tolik před sebou.“
Fred: „Tolik zářných vyhlídek.“
George: „Výbušných scén.“
Fred: „Barvitý život.“
George: „Přesto... neměla tu správnou jiskru.“
Fred: „Mohla ji mít.“
George (s povzdechem): „Patřila mezi ty nejlepší.“
Fred: „Mohla být světlem v temnotě.“
Fred (obzvlášť tragicky): „Ale tak to chodí. Nikdo z nás neví, kdy přijde náš Filch a zneškodní nás.“
Neville: „Profesorka Prýtová vám vzkazuje, že si nepřeje, abyste jí pohřbívali rachejtle do záhonků.“
G&F (dojatě): „Čest její památce.“