Avengers

Krejčovství Kingsman přislíbilo Deadpoolovi množstevní slevu a expresní náhradu za oblečení zničené při superhrdinování. Nemůžou být všude.
Deadpool se s Aberforthem Brumbálem podělil o několik historek, které potěšily Abeho cynickou duši.
Aberforth dal Buckymu výtisk své příručky o kozách.
Bucky se rozdělil s Davidem Helfgottem o wakandskou obřadní rostlinku, která nemá žádné vedlejší účinky.
David punkové nutrii předal své rozsáhlé hudební znalosti a zkušenosti.
Ta věnovala Červené Karkulce svoji oblíbenou mixtape, což Karkulku ovlivnilo natolik, že si začala barvit vlasy na červeno.
O zbytek barvy se podělila s králem Kazisvětem, který se s nikým dělit nechtěl, a tak jen vládl.

Po nějaké době všichni samozřejmě předpokládali, že nechal minulost za sebou.
Občas si to chtěl myslet taky. Občas podlehl, v jádru pořád beznadějnej snílek, pouštěl si starý filmy a představoval si, jak na ně mohli jít spolu.
Hodněkrát si představoval, co by jí řekl, kdyby se tehdy mohl vrátit. Vysnil si desítky scénářů, dojemné, vtipné, úplně obyčejné... a pak měl chuť sám sobě jednu vrazit, protože snil o něčem, co nemohl nikdy mít.

Ale když se stal zázrak a on našel způsob a po sedmdesáti letech se vrátil, nedokázal ze sebe vydat jediné slovo. Všechny jeho sny to stokrát předčilo.

Tony Stark stál v domě Doctora Strange v New Yorku a prohlížel si iluzivní obraz kamenů nekonečna. Vedle něj přešlapoval nervózní Bruce Banner a kousek od nich postávali s vážnými výrazy ti čarodějové. Vypadalo to zle, ale Tony si nebyl jistý, jestli to doopravdy bylo tak špatné, jak říkali. Podle toho, co slyšel, byl Thanos fialový obr, který pracoval převážně sám. Nebojovali snad i s horšími?

Svolá ostatní Avengery a společně ho sundají, jako to vždycky bylo. Když se dali dohromady poprvé, porazili boha! Budou to všichni na jednoho. Na jednoho a možná pár dalších. Co by se mohlo pokazit?

Genocida je mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Ne kvůli morálce, chápete, s tím jsem nikdy problém neměl. Ale sehnat ochotnou armádu, všechno to logisticky vyřídit, aby to opravdu byla půlka obyvatel a třeba ne třetina, to je vyloženě noční můra. A tu armádu musíte přesouvat, je to pomalé až běda.
Ale s rukavicí stačilo jediné lusknutí prsty, jeden úkon a všichni byli pryč. Přesně polovina zmizela v prachu. Vesmír konečně v rovnováze.
Zasloužený důchod a odpočinek, pocit dobře odvedené práce. Vše tak, jak má být.

Popravdě nechápu, proč si to ti Terrané a jim podobní berou tak osobně.

Univerzální švýcarský nožík je nejlepším přítelem každého - nejen muže!

Kromě sponky do vlasů, háčku na ryby, lepidla na silonky a miniaturní placatky s pravým švýcarským absintem obsahuje také nemrznoucí směs do auta, ale hlavně skládací čepel, která se přes svou velikost akorát vejde do každé kapsy!

Dá se také použít jako propiska, malé kladívko, brýle nebo v případě potřeby i jako antikoncepce!

Televize stále vyřvávala, v pokoji se ale pouze na podlaze honil prach, jako by foukalo. Švýcarský nožík ležel na stole. Byl připravený být užitečným, a všechny ochránit.

Měl být lékem na všechny problém. Na Thanose ale prostě nestačil.

„Ta benzínka musela bejt hlídaná. Dyť je na hlavním tahu. Byli by blbí, kdyby tam někdo neměl bouchačku. Zaparkovali jsme, Jack čekal v autě, já tam vlítl. Stojim tam, ani noha, pokladní celej vyklepanej vodvírá kasu a sype prachy do pytle - ani ho nenapadlo zmáčknout tichej alarm. Ale udělat to musel, páč najednou ucejtím mezi lopatkama hlaveň. A ten chlápek povidá: „Polož zbraň, hochu, už tak jsi v maléru. Ani hnout.” Ouplně klidně, chápete. To mě dostalo... Kdo moh sakra vědět, že mě celou dobu drží v šachu blbým banánem?”
Phil Coulson vždycky svačil zdravě. Věděl, že se to vyplatí.

“Je to nesnesitelné,” postěžoval si Steve.
Peggy si povzdechla. “Co se stalo?”
“Tony do mě zase rýpal,” přiznal Steve. “Říkal… říkal…”
“Ano?” vybídla ho jemně Peggy.
“Že si potřebuji… zatančit.”
“Nic si z toho nedělej,” chlácholila ho Peggy. “Tony je v tomhle jako Howard… nevidí si do pusy.”
“Jenže má pravdu,” hlesl Steve. “Jsem mnohem starší, než vypadám… a tolik věcí jsem nezažil.”
Peggy vzala svůj telefon a vyhledala jedno konkrétní číslo. “Zapiš si to,” ukázala ho Steveovi.“
“Co to je?” zeptal se.
“Kontakt na mou neteř. Víš, co se říká - co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat.”

“Proč jsi naštvaná?” dotírá Tony.
Obrátíš oči v sloup. “Vážně se musíš ptát? Zase jednou jsem za tebe žehlila průšvih.”
“To nic nebylo,” odvětí Tony bezstarostně.
Pocítíš silné nutkání ho praštit. “Tony, mlč konečně,” varuješ ho. “Už ani slovo.”
“A co uděláš, když budu mluvit dál?” popíchne tě.
Umlčíš ho polibkem.
Sama nevíš, jak se to stane. Tony zpočátku ztuhne, ale brzy tě přitáhne k sobě, jeho ruce najdou cestu na tvé boky, tvoje se zamotají do jeho vlasů…
Když se od sebe odtrhnete, zatváří se zmateně. “Myslel jsem, že ti jen přidělávám starosti.”
“To jo. Ale přesto to miluju.”

Bolest už po třech dnech mučení ani necítila. Vždyť prošla výcvikem - museli vědět, že z ní nic nedostanou. Když se pohnuly dveře cely, připravila se k boji, ale vešel jen jeden pihovatý vojáček.
"Tady někdo je!" zakřičel do chodby. Potom klekl vedle ní.
"Co ti to udělali, děvčátko?"
Rozvázal jí pouta. Setřel krev z tváře. Vzal ji do náruče a ona uvěřila, že ji odnese do bezpečí.
"Nevzdávej se," zaslechla u ucha jeho měkký baryton, "je to jen další zkouška."
Pohlédla mu do očí. Za šibalskými plamínky viděla temnotu všech devíti kruhů pekla.
"Jsou i jiní policajti než ti zlí."