Avengers

První příznaky cítí Bruce Banner v hlavě. Nemůže říct, že by hloupnul, spíš jako by se závity jeho mozku zvolna stočily jiným směrem. Od rozumového k intuitivnímu. Nervové buňky se instinktivně natáhnou k amygdale a osvobodí strach a hněv z jejich opouzdření. Rozvinou se jako jedovatý zelený květ a Hulk zařve.
První příznaky cítí Hulk v hlavě. Není chytřejší, něco v jeho mozku však probudí strážce, kterých se bojí. Ti bolestivě poutají jeho emoce jednu po druhé studenými provazci rozumu a svědomí, dokud je úplně neznehybní. Pak je polomrtvé hodí do jámy amygdaly. Zůstane jen smutek. Smutek a Bruce Banner.

Všechno zaplavily tisíce krvežíznivých robotů, boj se zdál nekonečný. Pak se objevili oheň plivající droidi.
Thor kosil plecháče po desítkách, ale přesto bylo jasné, že se k nim nedostane včas.
Ostatní Avengeři byli příliš daleko.
„Zasáhněte někdo, jinak prolomí linie! Za Manhattanem ještě nejsou všichni evakuováni!“ křičel Kapitán, sám bojující s třemi roboty najednou.
Náhle se droidi jeden po druhém zastavili. Z hlav jim trčely šípy s důmyslnými kapslemi, ze kterých tryskala protipožární pěna. Ze střechy ohořelého kamionu za Kapitánem zaznakoval Hawkeye pozdrav.
Tak tohle tedy vyráběl na té své farmě, pomyslel si Kapitán. Vítězství se najednou nezdálo tak nepravděpodobné.

Po dlouhé době se zase všichni sešli! Samozřejmě, že kvůli práci. Večer se proměnil v ráno, když se u další sklenky superhrdinové uvolnili k neprofesionalitě. Mluvili o minulosti, pocitech, sexu... Toho se samozřejmě chytil železný proutník, který Pepper není věrný ani týden. Bruce přiznal, že je zvíře i jindy, než když se z něj stane zelený obr. Natasha nikoho nepřekvapila, když v posteli volí důtky mlátičky. Za to náš kapitán, je stále panic. Bio Thor, který mu nevěřil, si ho vzal do parády. Vlastně odešli spolu všichni stejným směrem. Do asgardské ložnice Lokiho. Co bylo dál? To je přísně tajné...

„...škody vyčíslené na dva milióny amerických dolárov-“
Bruce sa zhlboka nadýchol. Prepol stanicu.
„-kde po poslednom nasadení tímu Avengers ostal kráter. Znepokojení obyvatelia sa pýtajú, kto je zodp-“
Bruce znovu prepol stanicu. Diaľkový ovládač mu praskol medzi prstami. V duchu počítal: ek, do, tin, car...
Na obrazovke Generál Ross so slizkým úsmevom predniesol: „Hulk je jadrová zbraň, ktorá právom náleží Armáde Spojených štátov.“
Bruce toho v živote zažil veľa. Ross sa mu v mysli zlieval s otcom, s chlapom, ktorý priamo pred batoliacim sa synom umlátil na smrť svoju ženu, a sú veci, ktoré sa jednoducho rozdýchať nedajú.
Všetko zozelenelo.

Avengers Tower sa ukázala byť palácom futurizmu, chrámom vedy a pravdupovediac zároveň internátom, ktorého obyvatelia zabudli dospieť.
„Čo povieš?“ Tony ho objal okolo ramien. „Máme nového spolubývajúceho?“
Bruce sklopil zrak. „Sme v centre New Yorku, Tony. Ten druhý je príliš nebezpečný-“
Prerušil ho vzdialený rachot rúcajúceho sa nábytku.
„Thor?“ Bruce hádal.
„Thor,“ Tony prisvedčil, a nevzrušene pokračoval: „Vieš, Shrek, zistil som, že na svete sú dve veci, ktoré si ani ja nemôžem kúpiť. Ľudia, ktorým sa dá veriť-“ na okamih sa odmlčal, a veľavravne pozrel na strop, „-a poistenie.“
Bruce sa usmial. Po dlhej dobe mal pocit, že niekam zapadne.

Když se to tenkrát stalo, Tony (který jako jediný tušil, která bije, protože Thorovi ukazoval v rámci seznamování se s cizí kulturou mimo jiné i kreslené seriály) odolával asi pět vteřin a potom propukl v huronský smích. Naopak Steve jen hrůzou třeštil oči, neschopen jiné reakce, a jediná Nataša dokázala - by se značnými obtížemi, jak později přiznala - zachovat vážnou tvář.
Pak si Thora vzal Bruce stranou a jemně mu vysvětlil, jak to na Zemi s těmi pozdravy je a že loučit se s předsedou vlády Spojených států amerických při ukončení těžce oficiální schůze slovy "pac a pusu" není úplně nejvhodnější.

Opatrně se plížil ve stínech, zastavoval se, jak postřehl pohyb, zadržoval dech, jak uslyšel v blízkosti podezřelý zvuk a modlil se (na něj mimořádně), aby ho nechytili.
Znovu si opakoval, co všechno udělal, co kam dal a jak to vypadalo předtím. Znovu se ujišťoval, že na nic nezapomněl, nic nepřemístil, nic nevyměnil.
Tichý jako stín a neviditelný jako vítr proklouzl až domů. Tam zasunul závory, zapečetil dveře a pro jistotu je ještě zabarikádoval skříní.
"Synu?" ozvalo se za ním.
"I když oceňuji, že si dal vše do pořádku a původního stavu, tak ta pumpa ve Valhalle nikdy nestála."
Loki omdlel.

Páteční večer, 23:00, mířím domů – už mi není dvacet, ponocování mi nesvědčí. Hledám právě klíče od auta, když se přede mnou zjeví vysoký muž, s rohatou helmou ještě vyšší. Je dost pohledný – kdybych nebyla na holky, začala bych slintat.
„Jsem Loki z Asgardu,“ pronese. Měla bych zdrhat, ale stojím jako sloup. „Ty jsi Lucy, superčlověk? Konečně se snad jeden z vás ubohých Midgarďanů přiblížil naší úrovni. Budu potřebovat tvá vajíčka, abych z našich genů stvořil vládce vaší planety.“
„Myslím, žes tu špatně,“ špitnu. „Já jsem LucIE. Super jsem jedině v posteli.“
Loki se zamračí a zmizí. Asi je na chlapy.

“How do you like your eggs?”
“Sunny side up,” odpoviem, poskladám ruky na stole a zložím hlavu. Tento nápad mi bol čert dlžen.
Doktor Banner sa postaví k sporáku a ohľaduplne sa snaží čo najmenej štrngotať riadmi. O chvíľu sa kuchyňa Avengers Tower naplní zmesou vôní volských ôk a kávy.
“Can I marry you?” opýtam sa polovážne. “Seriously, I’m not even bothered about the green thing. The breakfast is worth it.”
Doktor Banner sa posadí k svojej porcii, a keď si všimne, že mám prázdnu šálku, prisunie mi džbán. “Just don’t let Tony talk you into any more drinking binges.”

Valhalla hořela. Trámoví praskalo, okna žárem vybuchovala a zdi se hroutily.
Před touto lokální apokalypsou přecházel Odin.
"Kde je?!" ječel na Hugina a Munina, kteří prohledávali Ásgard, co jim křídla stačila.
"Tohle přehnal! Vlastnoručně mu zakroutím krkem a vykopnu ho na Zem!"
Spustil se déšť a jak plameny mizely, Odinův vztek vzrůstal.
"Máme ho," zakrákal Munin a vyčerpaně se spustil k zemi.
"Kde?"
"Tohle jsi přehnal, synu."
"Já?"
"Zapálit mi Valhallu?"
"Ale-"
"Málem mi zmrzačit Geriho a Frekiho?"
"Já ne-"
"Odine, ne!" vykřikla Frigg udýchaně.
Odin pomalu spustil ruku a Lokiho límec.
"To jsem byla já. Zapomněla jsem odstavit kaši."