Avengers

„...DC hlásí rozsáhlou poledovici a invazi démony připomínajících bytostí požírajících nadměrné množství gumy. Ty doposud nikoho nezranily, nýbrž uloupily a pozřely pneumatiky z přibližně čtyř tisíců dopravních prostředků-“
Nick se odmlčel, když si všiml, že Avengers udělali společný synchronizovaný head-desk... s výjimkou Starka, jenž udělal head-keyboard.
„Omlouvám se,“ Thor zamumlal do štosu oficiálních papírů. „Můj bratr jest nezkušen v projevování své náklonnosti.“
„Náklonnosti,“ Nick suše zopakoval.
„On tahá Tonyho za copánky,“ k Nickově bezbřehé hrůze vysvětlila Agentka Romanovova.
„Spíš za kozí bradku,“ zhoršil situaci Agent Barton.
„A tohle,“ Stark se nešťastně podíval na obrazovku, „on pokládá za pozvání na rande.“

Bylo krásné odpoledne. Seděl na břehu řeky, mžoural do sluníčka a v duši se mu, na něj nezvykle, začal usazovat mír.
"Ehm. My sme se ti přišli-"
Vrhnul na ně pohled, kterým je dostal ze své blízkosti.
"Tak ne."
Za deset minut přišli znovu.
"Podívej, my chápeme, že se můžeš-"
Znovu po nich hodil očima a přidal i kamínek, který ležel na břehu.
Prchli do bezpečné vzdálenosti a dali hlavy dohromady.
"Hele, co jsme ti přinesli!"
Zvedl se. Všichni ustoupili, ona dokonce zavřela oči.
"Zabít málo." pronesl Hulk.
"Ty oškubeš, vykucháš, upečeš. Pak já už nezlobit."
"Jak se škube slepice?"

Nervózně okusoval konec tužky, tiskl zuby do dřeva tak silně, až se vyštíplo několik třísek. Jedna z nich se mu zabodla do rtu. Syknul bolestí a konečně začal psát.
Vážený pane Rogersi,
píši Vám jako člověku, kterého nesmírně obdivuji. Jednou bych chtěl být jako Vy. Hrdina. Jsem zatím jen malý kluk, ale věřím, že jednou zachráním svět. Obdivuji Vás, Vaši odvahu, Váš smysl pro čest a Vaše skutky, které jste ve jménu vlasti vykonal.
Dopsal, přečetl těch pár řádků, následně papír zmuchlal a zahodil, aby začal znovu.
Captain America byl možná mrtvý, ale malý Phil mu dopisy nikdy psát nepřestal...

"Co to má znamenat?" nevěřícně zíral na tablet.
"Neznám lepší test odolnosti, než strčit něco Hulkovi," zašklebil se Tony. "A ukázalo se, že Starkpad 4 je naprosto nezničitelný."
Na tabletu byla slova. Opravdová smysluplná slova. Vzkaz od temné strany duše, od Toho druhého, od monstra ukrývajícího se v doktoru Bannerovi.
"Měl by sis to přečíst," šťouchnul do něj Clint. "Hulk se s tím mořil celý odpoledne."
"Ty jíst ne moc kulatá věc," stálo na tabletu.
Bruce tázavě zvedl obočí.
"Hulk má… no řekněme, že je na něj v tvojí vegetariánský dietě moc luštěnin. Přivádí ho to do rozpaků," vysvětlil Clint.

Na kraji paseky rostla bříza. Taková nijaká, ani pořádný stín, kde by se lidé mohli schovat, neuměla. A ve větru se třepala jako šílená.
Ale jak se naparovala! Nejbělejší bříza z okolí!
Jednoho dne vedle břízy vyrostl břečťan.
„To je krásná bříza,“ řekl si a obtočil ji jako had.
„Běž pryč,“ řekla bříza. „Škrtíš mě, dusíš mě, ničíš mi myšlenky.“
„Jsem nesmrtelný,“ zasmál se a zapustil kořínky hluboko do dřeva. Brzy už nikdo nepoznal, kde je břečťan a kde bříza – ošklivá, zelená, strašidelná.
Jenže potom začalo pršet.
Břečťan roztáhl listy a chránil břízu před větrem a deštěm.
„Děkuju,“ špitla bříza.

Po Thorově návratu sezval Stark všechny zainteresované do své dílny, aby probrali možnosti meziplanetárního cestování. Že dílna nebyl nejlepší nápad, si uvědomil, když Thor zaujatě zamířil k pracovnímu stolu.
"Tohle mi připomíná házecí zbraně, používané dřív elfy," řekl a popadl do ruky prototyp speciální samohybné kamery. Stark se po něm vrhl, ale pozdě. Thor nikdy neodolal nutkání vyzkoušet si neznámou zbraň. Vynálezce jen bezmocně přihlížel, jak zařízení letí a s hlasitým "křup" naráží do stěny.
"Myslím, že budeš ještě muset zapracovat na odolnosti," usmál se Thor. Stark zuřil. Jeho vynálezy byly možná víceméně blbuvzdorné, ale pouze v obyčejných pozemských měřítkách.

„Starku, věřím, že rozhodně nechceš, aby se opakoval loňský debakl,“ Coulson významně poklepal na složku ležící před ním na stole. „Tyto desky obsahují několik návrhů na dokonalý narozeninový dar pro Pepper.“
„Co za to?“ odtušil Tony.
„Milion dolarů,“ opáčil Coulson.
„Nějak si nejsem jistý,“ ozval se Clint, „jestli je vydírání tak úplně kolegiální."
„Ty mlč,“ vyštěkl Coulson. „Snažím se nám tu sehnat peníze na svatební cestu.“
„Ty a Clint?“ podivil se Bruce.
„No konečně!“ oddechla si Nataša.
„My se budeme brát?!“ vyjekl Clint.
„Pokud souhlasíš,“ pokrčil rameny Coulson.
Steve se tiše dusil snídaňovými cereáliemi.
„A kam pojedeme?" zeptal se Clint.

„Máte fantastickou knihovnu,“ řekl Phil.
„Oh, děkuji,“ špitla. Kráčela vedle něj tak tichounce, že si občas musel ověřit, jestli tam skutečně je.
„Klidně ji využijte. Chci, aby vám to čekání uteklo co nejpříjemněji,“ usmála se. Koutkem úst. Ale nádherně.
„Ach, Hel,“ rozesmál se agent, „existuje riziko, že se mi zpátky nebude chtít!“
„Na někoho, kdo úpí v Podsvětí, vypadáte neuvěřitelně spokojeně.“
„Na někoho, kdo mu vládne, jste neuvěřitelně milá.“
„Ale kdepak. Jen si myslím, že všechno by mému otci projít nemělo.“
Vzdáleným dveřím působivě zavrzaly monumentální panty.
„Vida. Zdá se, že tu máte svého… Orfea.“
Phil se ztěžka nadechl.
„Clinte?“

Tonymu zapípal mobil. Přišly papíry od Selviga, tohle musíš vidět. B. Vynálezce urychleně dokončil svoji práci a vyrazil do Bannerovy laboratoře. Doktora našel v jeho pracovně s dokumenty v rukou.
"Radši se na to posaď, tohle budeme muset zapít," pokynul mu Banner ke stolu. Tony se usmál, když postřehl mezi papíry sklenku čiré tekutiny, a natáhl po ní ruku.
"Díky, na tohle si připiju moc rád," řekl a kopl ji do sebe. Banner byl nejdřív příliš překvapený, než aby zareagoval, ale když Tony začal prskat, rozesmál se.
"Jen si posluž, ale nechceš místo toho roztoku na čočky spíš něco tvrdšího?"

Připadalo mu, že se svět zastavil. Ne ten okolní. Něco uvnitř v něm zmrzlo a navzdory tý šlupce do hlavy, kterou ho Nataša zbavila nutnosti poslouchat cizí slova v hlavě, to odmítalo roztát. Kdyby byl ochotnej myslet ve velkejch slovech, řekl by, že cítí vinu. Samozřejmě věděl, že za to vlastně nemůže. Jenomže Loki neovládal. On přemlouval. A jeho hlas odmítal zmlknout.
Bylo to jak písek zadřenej v mozku. Potřeboval, aby mu někdo dal přes držku i na jiný než fyzický úrovni. Pak by se možná zase věci začaly hejbat. Jenomže měl neodbytnej pocit, že nestojí ani za ten kopanec.