Přichází na řadu báseň, která je trochu tajenka, kdy musíte věnovat pozornost prvním písmenům, případně slovům každého řádku, jejichž sloupec dá dohromady sdělení – slovo, jméno, klidně i celou větu.

Váš úkol tedy zní: Napište báseň, v níž počáteční písmena veršů tvoří slovo, jméno nebo sdělení.

Můžete rýmovat jako François Villon, nebo psát volným veršem jako Ivan Jirous.

Báseň každopádně vyžaduje poněkud odlišný přístup: Nejprve zvolíte klíčové slovo a přizpůsobujete mu text.

Akrostich zveřejněte do neděle 23. 11.

Závěr „Balady o tlusté Margot“ od Françoise Villona v překladu Otokara Fishera, který se pomocí záměny J a I vypořádal s nástrahami převodu mezi originálem a češtinou:

Vše vystaráno! Nebojím se psot!
Jsme stejné ráže. Dvojice jsme slot.
Lehká a pasák. Špinavý jsme rod.
Lne rovný k rovné. Jako u těch vran.
Och, tahle špína! Špína je nám vhod.
Nás život vypliv. Plijem na život
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Ze sbírky Akrostichy Ivana Jirouse:

Irisů náruč narcisů ve
Větru jenž z ohniště vůni rozhání
Akátů shořelých
Nikde nikdo krajina prázdná
Au!

Zběsilosti typu akroteleuton, ve kterém první písmena veršů odshora dolů a poslední písmena veršů odspoda nahoru tvoří totéž slovo, po vás nežádáme, ale připojujeme báseň „Míč“ od Richard Weinera jako ukázku toho, jak moc se s akrostichy a jejich sourozenci mezostichy, telestichy a akroteleuony dá vyhrát (a v tomto případě báseň dokonce dává i smysl):

MEškám tě Františku čepobití dávno už tě shání Slyšíš JE?
ZOstra tedy, honem, polními pěšinaMI
POzor však pozor na tajná andělská tenaTA
TAkovou potutelnou cestou nejlépe naslePO
MIlost totiž nedbá vnadidel ale dělej brZO
JEstli se Františku budeme před slepotou třást pak dojista zbloudíME
Mezopotamie je zemí mezi proudy
a my zas řekou kterou ráje vroubí
a řeka břehy břehy řeku soudí

Co mělo přijít, přišlo :) Schválně, kdo jste ho čekal?

Cílem této výzvy bude sonet, tedy napsat báseň o čtrnácti verších, které se budou rýmovat podle přesně daného vzorce.

Máte na výběr. Můžete následovat Danta nebo Petrarcu a napsat italský sonet, který se dělí na osmiverší a-b-b-a, a-b-b-a následované závěrečným šestiverším c-d-c-c-d-c (případně c-d-e-c-d-e).

Osmiverší rozvíjí téma a šestiverší přináší rozuzlení. (Osmiverší: Miluji tuhle úžasnou dámu a teď vám jim popíšu/nebo představím problém/soužení + šestiverší: Vyslyšela mě / Dala mi košem)

Nebo můžete zkusit sonet anglický s trojicí čtyřverší a jedním závěrečným dvojverším s rozuzlením. Rýmuje se podle vzoru a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.

Stejně jako William Shakespeare můžete psát nejen o lásce a kráse, ale o životě vůbec. Můžete opěvovat své oblíbené místo, babiččin štrúdl, oblíbenou literární nebo filmovou postavu, mašinky z Pohádek o mašinkách... Můžete napsat sonet gotický, nebo po vzoru Lovecrafta přímo hororový.

Pokud se rozjedete, třeba trumfnete i Nezvalových 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida.
Nebo stejně jako sám alžbětinský bard přimějete 57 akademiků vítězoslavně praštit pěstí do vzduchu.

Svůj sonet zveřejněte do neděle 23. 11.

Shakespearův 20. sonet v překladu Jana Vladislava – Sledujte, jak zachovává formu.

Ó pane – paní mé lásky, máš líce ženy,
vlastníma rukama Přírody malované;
a něžné srdce žen, jenomže beze změny,
beze lži, do vínku těm falešnicím dané;
a oči jasnější než jejich – a míň zrádné,
jež všechno pozlatí, na co se podívají;
a mužnou postavu, jež nade všemi vládne,
až muži klopí zrak a v ženách dech se tají.
Příroda tvořila tě zprvu jako ženu,
leč při té práci se do tebe zadívala
a z lásky dala ti, co pro mne nemá cenu,
takže tou štědrostí mi tebe vlastně vzala.
Když tě však určila jen ženám pro radosti,
ať patří mně tvůj cit – a tobě jejich skvosty.

Jak tak sledujeme vaši tvorbu, můžeme vás jen pochválit slovy jednoho z pětice kluků z Trnkovy Zahrady, toho času nachlazeného: Moc se mi to líbí, vaše krásné rýby!

Poezim dospěl do poloviny listopadu a my pro vás máme překvapení v podobě půlměsíčního bonusového úkolu: básně určené dětem.

Dnešní výzva vám ponechá volnou ruku, pokud jde o délku básně, strukturu veršů a počet slabik, ale budeme po vás chtít zachovat téma a napsat báseň určenou dětským čtenářům: od ukolébavek, počítadel, přes básně dobrodružné až třeba k hororovým. Klidně se pusťte i do básně pro dospívající.
Nebo napište báseň svému mladšímu já.

Můžete využít také básnické formy z předchozích výzev. Limerik a kaligram by se pro tento úkol mohly hodit.

Délka básně je na vás. František Hrubín si vystačil s úderným čtyřverším „Vezmi žlutou tužku/namaluj mi hrušku/a pod hrušku talíř/sláva! Ty jsi malíř!“, také ovšem sepsal celý cyklus dramatických básní typu „Malá pohádka o veliké řepě“ nebo „Kuřátko a obilí“. O vrcholném dramatu „Polámal se mraveneček“ od Josefa Kožíška nemluvě.

Báseň pro děti zveřejněte do neděle 23. 11.

Vrátíme se k formě haiku a tentokrát ji zasadíme do prostředí určitého fandomu.
Zvažte, jestli vzhledem ke stručnosti této básnické formy nebude třeba, abyste poskytli vysvětlení, zvlášť u méně známých fandomů.

Ale kdo ví? Třeba ne. Třeba vykouzlíte atmosféru a sdělení v sedmnácti slabikách natolik, že všichni čtenáři zaplesají a pochopí.

Napište tedy haiku na již existující fandom. Ten při zveřejnění haiku připište do kolonky Fandom a oddělte ho čárkou od fandomu „Poezim“. Příklad: Poezim 2025, One Piece

Fandomové haiku zveřejněte do neděle 16. 11.

Příklady, které účastníci sepsali v první poezimní výzvě:

Usagi Yojimbo od Birute

teskno bezlistí
v dáli tichý sten flétny:
"králičí ronin"

Nebo mytický motiv od Daina

S podzimním sluncem
po dlouhém odloučení
spolu v Podsvětí

Případně hvězdné války od Gwen

Lačné rostliny
umírajíce loví.
Blbá Umbara.

Rozepsali jste se? Políbila vás múza? Po úvodních týdnech můžeme zkusit přiostřit – nebo pro někoho naopak zjihnout?

Dnešní zadání totiž zní: Nakreslete/napište kaligram, báseň, jejíž písmena, případně celá slova a verše jsou uspořádány do obrazce, který vystihuje téma básně.

Kaligram je typický pro avantgardní poezii. Jedním z nejznámějších zástupců této básnické formy je francouzský básník Guillaume Apollinaire. U nás kaligramy tvořili například Jaroslav Seifert, Václav Havel.

Své kaligramy můžete vložit do příspěvku jako obrázek nebo fotku.

Příklady najdete třeba tady nebo tady.

Hrajte si, kreslete, nezoufejte!

Své kaligramy zveřejněte do neděle 16. 11.

Vyzkoušíme další formu založenou na sylabickém verši, japonskou tanku.
Tanka je téměř dvakrát delší než haiku, má pět veršů, z nichž první a třetí mají pět slabik a ostatní sedm, jedná se tedy o schéma 5-7-5-7-7.
Tanka nepracuje s rýmy, takže nejsou povinné.

V minulosti sloužila i ke společenským hrám, kdy jeden hráč „vykopl“ první tři verše a další musel dvěma verši báseň dokončit.

Dnešní téma bude hluboké, košaté a dokonale se hodí k dnešnímu úplňku: Sen
Vytvořte tanku, která zachytí váš sen, noční nebo životní, která oslaví sny a může vylíčit i noční můry.

Tanku z druhého týdne zveřejněte do neděle 9. 11.

Jako ukázku můžeme uvést tanku samuraje a posléze mnicha Šótecu z 15. století. V překladu Zdenky Švarcové a přebásnění Zdeňka Gerycha, kterým se i při převodu do češtiny podařilo přiblížit k počtu slabik původní formy.

Samoten trápím se,
kdy všechno zradilo mě
a mluvím do tvých zad.
Komu postesknout si mám?
Na stěně loučím snad.

Po epice kupletu a lyrice haiku změníme náladu a vyřádíme se s limerikem, básní o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a.

Tato básnická forma je známá už od antiky a střihl si ji i Shakespearův Jago, ovšem jejím nejznámějším tvůrcem zůstává mistr nonsensu Edward Lear.

A kde se vzal název? Jak se do básnění zapletlo irské město Limerick? Nevíme. Možná lidé tento druh básní prozpěvovali na melodii písničky, jejíž refrén zněl: „Won't you come to Limerick?“

Úkol je zdánlivě prostý: Do neděle 9. 11. napište limerick. A nezapomeňte: Čím potrhlejší, tím lepší!

Ukázka: Klasika Edwarda Leara v překladu Ivana Wernische

Jeden stařík z Mosambiku
učí létat mouchy v šiku.
Když se zrovna neporouchá,
i sám létá jako moucha,
tenhle stařík v Mosambiku.

Nebo jak zaznamenal Jan Jeník z Bratřic ve sbírce Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé v jedné z méně pohoršlivých písní:

Což se mi, má milá hezká zdáš!
Budeš-li tak hezká, až se vdáš?
I ještě hezčejší,
Můj nejmilejší,
Vem si mě, vem si mě, uhlídáš.

Tento úkol je celoměsíční a společný: Napíšeme spolu epiku všech epik formou hrdinského kupletu, neboli hrdinského dvojverší, formy, kterou proslavil zejména Geoffrey Chaucer v Canterburských povídkách.

Vzhledem k povaze češtiny, případně slovenštiny na jambickém pentametru netrváme. Společná epická skladba však musí dodržovat strukturu rýmů AA BB CC a tak dále.

Abychom předešli chaosu, označte prosím svůj příspěvek pořadovým číslem, jak je uvedeno v příkladu od Ave a Birute.

Toto téma bude uzavřeno 30. 11. 2025.

Úvod básně složila Ave a my doufáme, že vás inspiruje k dalším veršovaným dobrodružstvím a příběh se rozvine překvapivými směry.

1.
Z jeskyně vyšel další dým -
do akce pustil se super tým.
Zatajte dech a ztište hlas!
Co za divadlo čeká nás?

První úkol se ponese v lyrickém podzimním duchu. Vyzkoušíme si tradiční japonskou básnickou formu haiku se slabičným rytmem go-šiči-go, tedy o třech řádcích s počtem slabik 5-7-5.

Pro haiku je typické kigo, neboli sezónní slovo. Sakury situují báseň do jara, chryzantémy do podzimu…

V tomto ročním období se nám můžou do básně vkrást i estetické pojmy wabi a sabi. Wabi překladatel Antonín Líman v knize Pár much a já definuje jako „patinu, omšelost, kouzlo zabydlenosti a ohmatanosti, jakési oduševnění věci nánosem času. Sabi (stesk samoty, osamění) pak popisuje jako „sladkou samotu, ve které člověk může naslouchat hlasu vlastního nitra a zpěvu veškerenstva“.

Úkol tedy zní: Napište haiku, které pokud možno dodrží počet slabik a řádků, na téma, jež se nabízí: Podzim

Své haiku zveřejněte do neděle 9. 11. (První listopadový týden je skutečně krátký, proto vám dáme víc času.)

Bonusový úkol: Napište své haiku na spadnutý list, vyfoťte ho a zveřejněte ho jako obrázek.

Jako příklad uvádíme Bašóovu „Žábu“.

Pradávný rybník.
Jen skočí-li tam žába,
zažbluňkne voda.

Překlad Alfonse Bresky

Ovšem jak ve svém překladu dokazuje Antonín Líman, někdy má svůj efekt i narušení tradice:

Do staré tůně
skočila žába
žbluňk