První stupeň tortury
V místnosti bylo osm lidí - sedm z nich sedělo, vyslýchaný stál. Kolena se mu podlamovala, ruce třásly.
Předseda se mile usmál.
"Tak znovu. Pokud výslednice sil působících na těleso je nulová, těleso..."
Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo.
"Dvě možnosti, buď setrvává v klidu, anebo... no tak co?"
Neviditelné auditorium zašumělo. "Proč jsem ty zákony tak pečlivě formuloval?" zakvílel Newton. Galilei mu útěšně stiskl předloktí, zatímco Lagrange sotva dusil smích. Hook se šklebil nepokrytě.
"Pánové, já z něho zesnu podruhé!"
"Divím se vám, pane kolego," pravil Hamilton, "že tu jste. Vždyť vy sem, na rozdíl od zkoušeného, chodit nemusíte!"
No to je téma, tedy, co s ním jiného?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
zesnu podruhé... :))) pěkně!
zesnu podruhé... :))) pěkně!
"Pánové, já z toho zesnu
"Pánové, já z toho zesnu podruhé!" To je úžasná věta. :D Skvělé drabble. :)
Díky. Jó, zesnout, to jde,
Díky. Jó, zesnout, to jde, ale podruhé, to už je fuška :) .
...anebo v rovnoměrném
...anebo v rovnoměrném přímočarém pohybu?
"Výborně!" raduje se předseda
"Výborně!" raduje se předseda s celou komisí.
*Auditorium uznale šumí a v Newtonově oku se zaleskne slza dojetí.*
Děkuji. Jinak myslím, že
Děkuji. Jinak myslím, že dobré pojetí tématu.
I mně bylo ctí a národním
I mně bylo ctí a národním svátkem.
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))
smíchy zesnula
Perfektní :-D:-D:-D
Perfektní :-D:-D:-D
Díky.
Díky.
Tak a díky komentářům už i
Tak a díky komentářům už i znám správnou odpověď. Jsem ji hledala v poznámce a ono nic.
Jinak jsem se ovšem upřímně bavila. Chudáka Newtona mi bylo líto málem víc než chudáka studenta.
Tiše jsem doufala, že to za
Tiše jsem doufala, že to za mne někdo dopoví, a vida - vyšlo. To je dobře, že ses pobavila. Mně bylo Isaaca taky moc líto.
"Kolena se mu podlamovala,
"Kolena se mu podlamovala, ruce třásly." "Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo."
JJ, přesně takhle jsem vypadala kdysi dávno u maturity z matiky. :-)
Ale drabble samozřejmě pobavilo nejen tím.
Tos maturovala dobrovolně? Jo
Tos maturovala dobrovolně? Jo, popsat trému umím, často mívám, často vídám :) .
Budeš se smát, ale mne na tzv
Budeš se smát, ale mne na tzv. matematickou větev gymnázia zařadili proto, že na humanitní už nebylo místo. Takže ta matika pro mne byla hororová a povinná. A skončilo to kuriózním vysvědčením. 3x1 a 1x4 :-)
Tak jestli jsi přežila tohle,
Tak jestli jsi přežila tohle, už tě nerozhází nic :) .
Chudák Newton, zkoušet
Chudák Newton, zkoušet studenty, a vůbec být mezi lidmi :-)
Žejo? Co pro něj bylo horší?
Žejo? Co pro něj bylo horší?
Zkoušení studentů je druhý
Zkoušení studentů je druhý stupeň hrůzy.
Zesnu podruhé je nejlepší,
Zesnu podruhé je nejlepší, ale kolegové, já se vám divím, taky není marný! :-))
Že tam lezou :) jestli oni
Že tam lezou :) jestli oni nejsou trochu masochisti
Heh, to je pěkné :) Ale je
Heh, to je pěkné :) Ale je fakt, že vysokoškolská zkouška z fyziky už u mě zdaleka neproběhla tak hladce, jako maturita, tam možná taky pár mistrů úpělo :)
Díky, jo, být v auditoriu (a
Díky, jo, být v auditoriu (a nemoci radit), to je fakt důvod k důkladnému úpění.
:-D
dobrý
v rovnoměrném přímočarém
v rovnoměrném přímočarém pohybu… Není možné, ale asi se chytám! ;)
Jupíííí!!!! Hip hip hurá!!!
Jupíííí!!!! Hip hip hurá!!!
No teda, to je představa! Ze
No teda, to je představa! Ze mě by pánové taky moc radost neměli. Tihle školáci, to je neštěstí.
Jo, frajtr neštěstí kumpanie
Jo, frajtr neštěstí kumpanie a student neštěstí pedagogického sboru.
To je tedy...
... skutečně bizarní scéna! Jo, jo, někteří předci musí trpět, v takových hodinách historie nebo literatury, to by zaplakali...! Skvělý nápad.
Zesnu podruhé... :-) Oh... To
Zesnu podruhé... :-) Oh... To pobavilo, velice pobavilo.
Díky oběma.
Díky oběma.
Vzbudilo to ve mně krásnou
Vzbudilo to ve mně krásnou vzpomínku na moje přijímačky. Dostala jsem otázku, co je to za úhel, pod kterým vidíme třeba Saturn. Za naprostého ticha jsem vytáhla z paměti příslušná čísla, udělala hrubý výpočet (trojúhelníky, sin(x) je cca x apod.) a pak se mně někdo znovu zeptal, jak že se tomu úhlu říká.
Pár měsíců na to jsem seděla ui zkoušení u reparátu. Otázka na pohyb puštěného tělesa v gravitačním poli. Student se nechytal.
Vzala jsem nějakou věc a pustila ji na stůl. Student se nechytal.
Kolegyně: "To těleso volně padá..." Nic.
"Je to volný pád."
Studnent se chytil za hlavu.
Takové déja vu stojí za to.
Jo, to jsou ty krásné
Jo, to jsou ty krásné vzpomínky... taky jich pár mám. Za tu tvou moc děkuji.
:-) Rádo se stalo
:-) Rádo se stalo