23. Cesty k sobě
Minule namalovaný Fred osaměl po odchodu Lenky a pak i Molly. Teď pokračujeme přesně tam, kde jsme minule přestali.
Fred dojedl oříšky a jako pokaždé ho pobavilo, s jakou rychlostí se znovu objevily v misce na stole. Zákony fungování světa magických obrazů už za ty dva roky docela dobře poznal po praktické stránce a teorii si doplnili společně s Georgem. Nakoupili všechno, co kdy bylo o magických obrazech napsáno, George knihy po večerech nahlas četl a Fred hned všechno ověřoval v praxi. Tahle existence ho vážně docela bavila, i když měl chvilky, kdy si říkal, že ho Lenka raději malovat neměla. Možná by se pak George snáz smířil s tím, že jeho dvojče už nežije. Možná by to časem přebolelo a on by šel dál. Kolikrát Fredovi na jeho poznámky o stárnoucím morousovi odpověděl něco ve smyslu, že tohle on pochopit nemůže, protože jemu přece brácha neumřel. Prostě mít ho jen namalovaného Georgeovi očividně nestačilo. Fredovi bylo jasné, že těžko mohli chápat jeden druhého ve všech ohledech. Naštěstí si naprosto dokonale rozuměli v čemkoli, co měli společného už před Fredovou smrtí. Takže Kratochvilné kouzelnické kejkle díky tomu vzkvétaly a rostly. Ve vymýšlení novinek byli jako tandem stále nepřekonatelní.
Vstal z křesla a vydal se na obchůzku po svém namalovaném království. Chvíli si na pláži hrál s malou holčičkou, která tam stavěla pískový hrad, prošel jabloňovým sadem, loukou s pasoucími se ovcemi, a ještě několika dalšími krajinami, aby se nakonec zastavil v obrázku, který visel na zdi za pultem dole v obchodě. Několik dalších pláten tady bylo strategicky rozmístěno tak, aby Fred dokázal nenápadně a velmi efektivně ohlídat případné nenechavce. Teď byl ale všude klid, zbývalo jen pár minut do zavíračky a prodavačka Luisa obsluhovala posledního zákazníka.
Chvíli spolu klábosili, a když Luisa všechno pozamykala a odešla domů, Fred se vrátil do svého portrétu. Usadil se v křesle a přemýšlel. Přemýšlel dlouho. Až do chvíle, kdy krb vzplál nazelenalými plameny a do kanceláře z něj vystoupil s unaveným úsměvem George.
„Čau bráško, jak bylo na cestách?“
„Ahoj. Ale jo. Všechno klape. Máme nějaké nové objednávky… Půjdu se umýt a zalezu do pelechu. Proberem to až ráno.“ George hodil aktovku se spisy na psací stůl a vykročil ke dveřím do ložnice.
„Dneska se tady zastavila mamka. Donesla koláč. Kousek ti v kuchyni nechala, ale většinu ho snědla Lenka.“
George se otočil a překvapeně zazíral na Freda. „Lenka Láskorádová?“
„Jo, byla nakoupit nějaké barvy a mamka ji pozvala na kus řeči. A že to teda byl fakt pořádný a hodně zajímavý kus řeči. Týkal se i našeho milého pana ministra. Ale když jsi tak hrozně utahaný a ospalý, povykládám ti to až zítra, co?“
Chvíli bylo ticho a pak se George usmál. „Vlastně si myslím, že jsem zrovna dostal chuť na ten mamčin koláč. Chvilku počkej, přinesu si ho, naleju si něco k pití a můžeš spustit.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to jsem zvědavá, co tihle
Tak to jsem zvědavá, co tihle dva vymyslí...
Nooo... Jakousi hrubou
Nooo... Jakousi hrubou představu mám, ale jestli nebudou protestovat ti dva, a jestli nevymyslí něco úplně jiného, to se ještě uvidí. ;-)
jo, já jsem taky zvědavá
jo, já jsem taky zvědavá
Zabírá to! Fred to válí ve
Zabírá to! Fred to válí ve velkém a George se nechal zlákat! Trochu se bojím, co ta dvojka vymyslí, to se Rolfimu líbit fakt nebude. :D
Řekla bych, že ty dva vidíš
Řekla bych, že ty dva vidíš docela přesně. To jsou holt ty zkušenosti s výchovou dvojčat. :-)
Já se nebojím, já doufám.
Já se nebojím, já doufám.
A chodí namalované postavy na
A chodí namalované postavy na záchod když jedí?
Jako že by měl Fred někde namalovanou útulnou kadibudku ;o)
No prostě vnitřní vesmír obrazů je fascinující záležitost.
Musím tě zklamat, žádná
Musím tě zklamat, žádná kadibudka. V obrazech postavy jen cítí (včetně chutí) Všechno co snědí a vypijí se v ten samý okamžik opět vrací na své namalované místo.
no ono takové namalované... :
no ono takové namalované... :) by bylo taky zajímavé(do hlavy ne, prosím)
No tak popros Lenku, ať ti
No tak popros Lenku, ať ti nějaký takový hodně realistický obrázek namaluje. Jen nevím, kam bys ho pak pověsila. Ona je ve svém oboru fakt dobrá a umí i vůně. ;-)
:-D tak tohle mne dostalo
:-D tak tohle mne dostalo
A to je škoda. Já myslela, že
A to je škoda. Já myslela, že Fredovi namaluješ kávovníkový keř a cibetky... anebo on kafe nerad? :D
Nevím, že by kdy mluvil o
Nevím, že by kdy mluvil o kávě. A o cibetkové beztak nikdy ani neslyšel. To víš, kouzelníci... Ale stoprocentně má na stole láhev máslového ležáku a nějakou tu whisku.
Whisky beru, ale mít já na
Whisky beru, ale mít já na stole láhev máslového ležáku (zkusila jsem si vygooglit nějaký recepete), tak tu budku namalovanou prostě mít potřebuju. :)
Ale každý je svého štěstí (a chutí) strůjcem.
Já se omlouvám za dotazy, ale
Já se omlouvám za dotazy, ale fakt mě vnitřní svět obrazů fascinuje a jsem zvědavá jak to máš promyšlené :o)
Tak ještě jeden, může malíř realisticky namalovat chuť a vůni něčeho, o čem netuší jak chutná a voní? Třeba k té whisky (které mi všechny smrdí po jódu), stačí namalovat několik lahví různých značek a budou automaticky chutnat každá jinak (jak to vnímají znalci ;o), nebo musí malíř všechny ochutnat a senzoricky zhodnotit, aby to bylo to ono?
Buclatá dáma se dokázala
Buclatá dáma se dokázala docela slušně zlinkovat nějakým namalovaným pitím. Takže nějak to fungovat může, ale že by měla whisky zavřená v láhvi nějaký účinek i na osobu vně obrazu, to se mi nezdá. Možná kdyby namalovala kaluž rozlité whisky...
No počkej, ale mě zajímá,
uvidíme, co na to Regi, ale
uvidíme, co na to Regi, ale co se týče abstinenta, to ti můžu říct i sama: těžko ;)
Vyjádřit v obraze něco, co můžeš znát nanejvýš z teoretického popisu, tak možná nějaký odborník na whisky nebo profesionální degustátor, jenže ten zas musí ochutnat, tak abstinent být nemůže.. to prostě nejde. Stejně jako nevěřím, že by šlo namalovat hudebníka, jak zaníceně interpretuje konkrétní skladbu tak, aby divák poznal, co hraje, přestože sám malíř by tu skladbu sám neznal skrz naskrz.
Namalovat magický obraz není
Namalovat magický obraz není nic jednoduchého. Neumí to každý (kouzelnický) malíř. Je třeba mít talent a spoustu zkušeností. V jedné mojí povídce (Krádež v ředitelně) je Lenka v tomto oboru uznávanou odbornicí, jak po stránce praktické, tak teoretické.
Namalovaná whisky v
Namalovaná whisky v namalované lahvi nemůže mít na živou osobu vně obrazu žadný vliv. Napít se jí nemůže, protože nic "hmotného" přejít hranice obou světů nedokáže. Ale zvuky ano (jak víme z kánonu), takže jsem usoudila, že vůně projdou taky.
Mně se tvoje dotazy moc líbí
Mně se tvoje dotazy moc líbí a docela hodí. :-)
Samozřejmě musí malíř dobře znát to co maluje a když je to magický obraz, tak obzvlášť. Myslím, že máslový ležák Lenka umí docela dobře, s whisky tolik zkušeností neměla, ale je holka šikovná a experimentů se nebojí. A jídlo, které má Fred na stole všechno ochutnala, vždyť George chodil Lenku při práci na Fredově portrétu denně pozorovat a vždycky se zastavil u mamky pro nějakou tu svačinu.
Chudáci kluci. Taky si říkám,
Chudáci kluci. Taky si říkám, jestli je pro toho přeživšího namalovaný brácha výhoda nebo spíš zátěž, ale samo o sobě se mi to líbí. I když mě by osoba běhající po kvartýru z obrazu do obrazu příšerně rozčilovala a asi by brzo šla do bazaru, čarodějové to ovšem můžou vidět jinak.
Když jsem si kdysi do jedné
Když jsem si kdysi do jedné povídky vymyslela, že Lenka namalovala Fredův magická portrét, nedošlo mi v první chvíli, že vztah živého a namalovaného bratra nemusí být úplně jednoduchý. Že si částečně musí najít cesty k sobě znovu.