Až já budu velká...
Můj tatínek se narodil v domě svého otce, mého dědečka.
Rozlehlý jednopatrový měšťanský dům v Tovačově na náměstí.
V přízemí domu bývala vyhlášená dědouškova Cukrárna (za mého dětství tam už byl jen švec a pak nic, jen holá výloha, a nakonec si z toho prostoru udělal bratranec byt). Za domem byla zahrada s hospodářskými stavbami a ledárnou.
A pod domem byly dvě patra sklepa. Ne patra klasická, ale opravdu ponořená, hluboká 15 m do země. V tom spodním je dodnes studna, u které bábinka uchovávala domácí šťávy rybízové, malinové a vůbec všejaké dobroty.
Z velkého vjezdu, kudy dříve vjížděli koně s povozem, aby navozili lámaný led do ledárny, se do obytného patra vstupovalo po dvakrát lomeném schodišti. Schodiště mělo zaoblené stropy a já, jako malá cácorka, jsem záviděla svým velkým bratránkům, že dosáhnou hlavou na strop.
Vytahovala jsem ručky, kdy už taky dosáhnu.
Dosáhla jsem velmi brzy.
Starý dům měl strop na schodech velmi nízký a mě došlo, že mí milovaní bratránci se vlastně na schodech musí ohýbat.
"Však neboj, holka, zase se tam vlezeš." smála se bábinka.
Už se vlezu.
Zase budu natahovat ruku ke stropu a vzpomínat: jo, kdysi jsem dosáhla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásný vzpomínání, i
To je krásný vzpomínání, i když s kapkou smutku, po tom, co už nebude.
Miluju takové staré domy, co by asi vyprávěly, kdyby mohly?
Děkuji :)
Děkuji :)
V domě stále bydlí bratránek se svou rodinou, takže si jej občas ještě zajedu osahat. Dokud mohu.
Krásný, jemně smutný.
Krásný, jemně smutný.
Děkuji :)
Děkuji :)
To se mi strašně líbí. Do
To se mi strašně líbí. Do oblíbených
Děkuji, moc si toho vážím.
Děkuji, moc si toho vážím.
To je nádherný :-)
To je nádherný :-)
Děkuji :)
Děkuji :)
Moc krásné... je hezké mít
Moc krásné... je hezké mít kořeny v tak krásném domě.
Děkuji.
Děkuji.
Kouzelné jsou i vzpomínky, kdy jsme až do Tovačova ještě jezdili párou z Kojetína.
Tak, jak má ve vzpomínkách zůstat.
Nádherné. Díky. :)
Nádherné. Díky. :)
Moc děkuji :)
Moc děkuji :)
Ta vzpomínka nádherně dejchá.
Ta vzpomínka nádherně dejchá. Úžasný!
Moc děkuji, to mne těší :)
Moc děkuji, to mne těší :)
Opravdu krásné vyprávění. Moc
Opravdu krásné vyprávění. Moc se mi líbilo. Na rybízovou šťávu se mi sbírají sliny.
Děkuji.
Děkuji.
Bábinka ty šťávy dělala z toho, co jsme posbírali. A navrch přišlo plátýnko a zavázat provázkem.
(plná pusa slin :D )
Plátýnko? Tak teď jsem trochu
Plátýnko? Tak teď jsem trochu ztracen. K čemu to sloužilo? Aby šťáva kapala přes to dolů?
Plátýnko se dávalo na hrdlo
Plátýnko se dávalo na hrdlo láhve, aby do šťávy nelezly breberky - místo víčka.
Bábinka (*1904) byla stará škola, pamatovala císaře pána, tak i všechny staré recepty, žádná chémie :D
Fíha, ty staré dobré triky už
Fíha, ty staré dobré triky už bohužel vymírají. Pak někdo s něčím přijde a po čase se zjistí, že to předci dávno dělali. Lidé kdysi to uměli s kdečím, často se teď na tom jen vezeme
Přesně tak :)
Přesně tak :)
To je docela hodně silné...
To je docela hodně silné...
Chudák holka. :)
To víš, nejprve k nebesům a
To víš, nejprve k nebesům a teď zpět - pomalinku se zmenšuji :D
Čas si zase vezme zpět, co nám dal.
Inu, naše přání bývávají dost
Inu, naše přání bývávají dost často neopatrná! Trochu trpce ze života!
Pořád cítím pod prsty tu
Pořád cítím pod prsty tu starou omítku.
Co nadělám, teď už pomalu zase snižuji svou výšku.
Krásně vystihnutá atmosféra
Krásně vystihnutá atmosféra starých domů a toho, jak do nich člověk dorůstá.
Tak mě napadá, že jsem určitě kolem toho domu jela na kole :)
Děkuji :)
Stojí v rohu náměstí, vedlejší dům má zbytek podloubí, co vede do úzké uličky směrem k valům. Náměstí č. 27.
Druhou stranou - zahradou směřuje ke kostelu.
Krásné vzpomínání.
Moc se mi to líbí.;-)
Děkuji :)
Děkuji :)
Ty jsi prostě hotová studnice
Ty jsi prostě hotová studnice krásných vzpomínek.
Děkuji. Já jen poslouchala a
Děkuji. Já jen poslouchala a pak hledala a někam do šuplíčku si zasouvala vše, co kolem proběhlo.
A táta uměl krásně vyprávět a bábinka ještě lépe :)