Tajnosti
Navazuje na drabble Začátky konce, konce a začátky
Tentokrát pohled trochu z druhé strany.
Praha, začátek dubna 1919
„Dejte příspěvek na válečné poškozence!“ halekala babka na rohu. „Na válečné vdovy a sirotky!“
Bezmyšlenkovitě hodil do hrnce pár mincí.
„Děkuju, pane,“ obdařila jej děravým úsměvem, „to vám určitě přinese štěstí!“
Pavel Kilián se podíval na puget ve své ruce. Kéž by měla pravdu!
Otevřela mu jedna z jejích starších sester.
„Hledám slečnu Antonii. Má prý v nemocnici dovolenou a…“ Uvědomil si, že jestli bude květiny svírat tak pevně, zláme jim stonky.
„A vy jste kdo?“
„Doktor Pavel Kilián. Toninka… o mně nemluvila?“
Změřila si ho zvědavým pohledem. „Měla by?“
Stiskl rty.
„Jela do Itálie. To zase neřekla vám, co?“
Pokud by nebylo úplně zřetelné téma (které se mi dneska moc do příběhu teda nehodilo): babka na začátku drabble vyzývá kolemjdoucí, aby jí hodili příspěvek (= ho) do hrnce.
Navazuje drabble: Vůně Itálie
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
no tak teď je mi ho skoro
no tak teď je mi ho skoro líto, doktora
Mne je ho taky skoro líto...
Mne je ho taky skoro líto...
A já myslela, že to je ten
A já myslela, že to je ten výlet do prázdna :-)
Ne ne, jsem ve skluzu,
Ne ne, jsem ve skluzu, respektive zase zeď píšu až ten den, ne den dopředu. Navíc nové téma přišlo v průběhu toho, co jsem dopisovala a vkládala tohle
A co s teď s chudinkama
A co s teď s chudinkama kytkama
No, to nevím :-) ale nejspíš
No, to nevím :-) ale nejspíš je nevyhodí
Líbilo by se mi, kdyby je dal té staré paní, co vybírá na válečné poškozence
Malinko trapná chvilka, ale
Malinko trapná chvilka, ale tak uvidíme, jak se s ní doktorovo ego popere.
No, myslím, že ho to dost
No, myslím, že ho to dost vzalo