Protržené přehrady
nahým a bosým posléze
a oblečeným v cárech zlosti
ve chvíli čiré beztesknosti
zasteskne se nám po něze
Tamara Ivanovna byla dáma. Matka ji od dětství učila, že pravá dáma nikdy neprojevuje své city na veřejnosti. Žal a zoufalství patří těm pár vzácným chvilkám, kdy se mocná paní domu může schoulit pod přikrývkou, která ztlumí její vzlyky.
Celý život tak činila. Ale teď její manžel vlastníma rukama zničil všechno, co se celý život snažila budovat, a ještě se kolem něj všichni seběhli, aby mu začali děkovat, aniž by pomysleli, co bude s dluhy, které Sergej způsobil.
Tamara padla na kolena, až se kolem ní vzedmula bohatá sukně, a hlavu si sevřela v dlaních. A nikdo si jí nevšiml.
Pokračujeme v přímé linii: http://sosaci.net/node/6531
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je působivě napsané. Úplně
To je působivě napsané. Úplně vidím Tamaru a její žal.
Děkuji, to mě velmi těší :)
Děkuji, to mě velmi těší :)
Ta sukně! Úplně to vidím:)
Och, to jsem moc ráda, díky!
Och, to jsem moc ráda, díky! :)
(ty sukně mimochodem byly peklo, za těch osm hodin se ta krinolína stala prakticky součástí tvojí osobnosti.)