Naděje

Když se mluví o naději, tak si ji lidé většinou představují jako efemérní éterickou bytost setkanou z paprsků. Já si naději představuji se zašpiněným, omláceným a rozškrábaným obličejem. Má zakrvácené klouby na rukou a krev pod polámanými nehty. Ve vlasech má štěrk a bláto z kočičích hlav. Oblečení má potrhané a nerozpoznatelné zbytky límce jí visí kolem krku. Na kolenou má díry, přes které jsou vidět krvavé odřeniny s přilepeným pískem a štěrkem. Z krvácejících rtů právě vyplivla rozbitý zub. Avšak zase se škrábe na nohy a staví do postoje, hotová mlátit, škrabat a kousat. „Tak si dáme další kolo!“