Unavená múza

Došlo kafe, jaká hrůza,

krhavý má pohled múza.

Místo aby líbala 

čela, líce nebo skráně,

na autory vztekle vrčí,

při tom zuby cení na ně. 

Autoři se marně snaží

zkrotit múzu lítici

nejeden má touhle dobou

otisk zubů na líci.

Texty leží beze změny

došlo kafe, nápad není,

perům inkoust vysychá.

Do kláves se tiše práší,

tužkám hroty neztupí

autor, který těžce vzdychá

nad papírem netknutým.

Došlo kafe, preso, latte!

Co s tím asi uděláte?

Vyhrňte si rukávy,

položte se do trávy.

Nechte múzu ať si letí

kam se jí jen zalíbí.

Však ona se zase vrátí

netřeba mít pochyby.