Babička a kostřička

Do zad mám zapíchnutou kovovou kličku a začínám se potit. Nepříjemné.
„Jen ještě seď, venku mrzne,“ hlásí babička a podává mi štrůdl. Jelikož ho přinesla z vedlejšího pokoje, je štrůdl ledový. Jediná místnost, ve které se topí, je kuchyně.
„Dík, babi. To nahoře je cukr nebo jinovatka?“
Babička vycení naráz všechny tři zuby.
„Smrade jeden. Uhni.“
Kecne vedle mě na uhlák a založí si ruce. U hlavy nám bublá konvice s čajem. Ptám se, jak jsou vlastně ta kamna stará.
Pokrčí rameny. „Proč?“
„Jen tak.“
„Keine Ahnung. Léta. Jen ta chcíplá želvička tvýho táty za nima leží nejmíň od pětašedesátýho.“