DMD 2017

Ve svém oboru je ta nejlepší. Nikdo to nedělá tak jako ona. Je vyjádřením božské dokonalosti, kterou dal bůh nám všem.
Její postava, zčásti zahalená fialovým šátkem, se ladně prochází tanečním krokem po pódiu. Diváci ani nedutají.
Slavná arabská melodie jemně nadnáší její něžné, ženské tělo.
Předehra končí. Chvíli nehybná v póze, poté zahazuje šátek a rozpouší svou hřívu.
Ozvou se první tóny její vlastní písně.
Publikum šílí, královna večera vpustí léčivou energii svůdných rytmů do svého těla a roztančí své boky. Energie prochází jejím srdcem a ona začne zpívat v obou svých rodných jazycích. Její magický hlas rozvibruje arénu.

Všeobecná nálada měla chuť hodit si smyčku kolem metafyzického krku.
Alexandr opět ležel v knihách, každou chvíli ale zapátral po svém muži, který trávil většinu dne pozorováním nicoty za okny. Aneta se věnovala chodu domácnosti, čehož se zařekla velmi brzy po svatbě. Hraběnka, toho času na dlouhé návštěvě, neopouštěla ložnici. Neviděli ji celé dny. Její služebná tvrdila, že je stále naživu. Nikomu to tak nepřipadalo. Ticho před bouří nahradilo ticho po bouři.
Mrtvolno nabouralo nakažlivě pozitivní zaklepání následované kanonádou kroků a harmonickou disharmonií desítky hlasů.
„Krásné odpoledne!“ zvolala matka rodu. Do salónu postupně napochodovalo devět dětí.
Pořád ještě měli Gretu.

Po našich toulkách na člunu a vlastních nohou zachtělo se nám nového dobrodružství. George navrhl, že moderním druhem přepravy jest přeprava vzduchem. Navíc velmi bezpracná a pohodlná. Vydali jsme se tedy na cestu balónem.
Montmorency měl jako obvykle námitky, ve vzduchu prý trpí výškovou nemocí, ale umluvili jsme ho.
Odstartovat se nám – navzdory proroctvím okolních aviatiků – podařilo, ale... proboha, tak vysoko ne...! Jak teď dolů?
"Montmorency???"
"Teď je vám starej zubatej pes dobrej, co?"
Přehryzal lana jedna báseň, bohužel jsme však neuvážili, že bez nadnášení horkým vzduchem bude se koš dolů řítit ďábelskou rychlostí.
Ještě, že Harris dostal spásný nápad.

Kolem kostelíka rostou kaštany. Sbírá jejich hladké čerstvé plody. Převaluje je v ruce, jako kdyby se nedokázala nabažit normálnosti. Je o rok starší. Lidé stárnou. Strážci jsou mladí a staří zároveň. Tenhle strážce ví, jaké je plout s časem. Nerad na to vzpomíná.
Poblíž kostelíka je i dětský tábor.
"V kostele straší," říká jí jakýsi chlapec. "Viděli jsme tam zelené záblesky."
"Opravdu?" usmívá se ona.
"Vymýšlí si," řekne jiný.
Kamarád ho žene pryč.
"Jsi tady?"
"Ano," odpoví. Ona ho neuvidí ani neuslyší. Strážce se dotkne struny světa. Z kaštanu se uvolní list, sveze se vánkem a přistane jí v ruce.

Sergej se vracel z práce uondaný – takže deštník navíc před jejich dveřmi ho zaskočil nepřipraveného.
Lekl se. Co Annelise?
Dveře otevřel potichu. Pak uslyšel smích a otázka mu zkroutila žaludek.
Hlupáku. Válečné lásky nevydrží.
S temným výrazem vešel. Annelise s vysokým elegánem se přistiženě obrátili.
„Neruším?“ zeptal se štiplavě.
Elegán ji předběhl. „Marcel Deveraux, těší mě.“ Jeho tón říkal falešná identita. „Slečna nám pomáhá v jisté… citlivé záležitosti. Na techniku je jednička – a Němci ji nečekají.“
„My utekli, ale co ostatní?“ prohlásila Annelise plamenně „Nemůžu je v tom nechat!“
Sergej, opět, seznal, že je idiot. „Nemůžeš. Promiň. Jak vám pomůžu?“

Na Padrť jezdila na letní byt řada slavných osobností, například spisovatelka Růžena Jesenská, básníci Karel Toman a Vladimír Holan. Ke koupání sloužil především Dolní rybník s pláží Rožmitálka.
---Jan Čáka: Střední Brdy, krajina neznámá---
Vlny hnané větrem dorážely na zarůstající kamenitou pláž. Brzy je následovaly dešťové kapky. Racek, který na pláži složil křídla, se schoulil u hromádky větších balvanů. Zakřičel do větru.
Ptačí křik zněl poutníkům jako siréna. Smáčeni vytrvalým letním lijákem kráčeli po dávno opuštěné pláži. Stíny pozorovatelné jen koutkem oka připomínaly postavy minulých návštěvníků.
S poslední klapkou hromu vykvetla nad krajinou duha. Bouře odešla stejně, jako náhle začala.

Na otevření mrazícího boxu, který spolu s ostatními Magory ukradl při veleúspěšném nájezdu na imperiální loď třídy Lictor, se kapitán Simbacca těšil jako malé dítě – a to ho přitom Qex‘xt několikrát ujišťoval, že uvnitř není zmrzlina, ale živá bytost.
Podle papírů totiž nešlo o obyčejného vězně, jak se ostatně dalo tušit už ze způsobu vězení, nýbrž o…
„Zippanandu,“ přečetl brouk první slovo v záznamu, patrně jméno, a pokračoval. „Narozena na Troikenu, bývalé jedijské eso...“
V tu chvíli Simbacca pochopil, proč je pro ni Šedý Šum poslal, a v následujících letech se toho od ní naučil dost přinejhorším na jedijského spodka.

"Jak to vypadá, kaprále?" zavolal kapitán.
"Chlapec je potlučený, v bezvědomí. Ale není to tak hrozné. Vylezeme nahoru, na světle ho prohlédnu lépe."
"Půjdu za vámi a pomůžu vám," řekl Stein.
"Ale pane... vaše koleno...," namítl Jaroš.
"Zmlkněte, kaprále. Oba je neutáhnete, děvče taky nevypadá nejlíp."
Stein začal slézat dolů. Strom povážlivě praskal, ale držel. Kapitán přelomil několik větví, pak se dostal mezi listí a bylo lépe. Najednou něco cvaklo. Nebo spíš klaplo. Pak se ozvalo křupnutí, cinknutí a strom se zachvěl.
"Skočte, pane!" vykřikl Jaroš.
Kapitán se vrhl do listí na zemi.
Naposledy něco klaplo a strom se skácel.

Svůj trumf jsem získala skoro před pěti lety.
Bylo to v podstatě náhodou. Všimla jsem si ho na poslední chvíli - ležel v prachu na zemi na jednom malém dvorku.
(Okusovala ho kočka.)
Měl na sobě namalované červené srdce.
Zvedla jsem ho.
Ale pak jsem najednou nevěděla, co s ním. Dlouho jen tak ležel na poličce a zanášel se prachem.
Po roce a půl nicnedělání se otevřelo okno a on skoro vylétl ven a já najednou zjistila, jak moc ho chci zpátky.
A už jsem přesně věděla, co s ním udělám.
Můj trumf mi právě leží v klíně a spokojeně spí.

ON
Stojí a cigaretu kouří,
jeho mozek a smysly se tak bouří,
jemu se to ale líbí velice,
tak kouří další měsíce.
ONA
Stojí a cigaretu kouří,
její city se jí uvnitř bouří,
ona se jich ale bojí velice,
tak je skrývá další měsíce.
....
Čas.
Špás.
....
ON
Stojí a cigaretu kouří,
tvrdí, že končí s touhle bouří,
ale jelikož jí má rád velice,
pokračuje v ní další měsíce.
ONA
Stojí a cigaretu kouří,
uvnitř se stále souží,
řekne, že ho ráda má velice,
že to trvá celé měsíce.
....
On se ale citů zalekne víc,
tak předstírají, že tam není nic.