Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Nahrazuji téma z 22.4. - Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat.
Mnohokrát mu bylo vytýkáno, že neplní povinnosti vůči své rodině. Kvůli hádkám se starším bratrem strávil většinu života mimo rodný kraj. Nade vše si cenil svobody, nebyl ochoten přistoupit na kompromis.
Byl starý a někdy se cítil unavený. Přesto byl nyní jediným, kdo mohl spojeným silám Freyů a Lannisterů překazit vítězství. Byl doma, a to vědomí ho posilovalo.
„Vzdát se? Nikdy!“ zavrtěl hlavou. „Pokud chceš Řekotočí, Králokate, musíš ho dobít. Já nebudu utíkat!“
„Jsi blázen,“ upozornil ho Jaime.
„Možná… Ale nejsem zbabělec a nikdy jsem neporušil své slovo.“
Brynden Tully byl odhodlaný bojovat. Nebylo jeho vinou, že vše dopadlo jinak…
"Podle mě je to zkrátka hloupost. Však víte, když se v prvním dějství objeví na zdi puška..."
"Ale tahle puška je absolutně bez využití! Ne, jen by to zaplevelilo příběh."
"Hope je dobrá postava. Má vazbu na Avatara. Nemohla by se objevit aspoň v komiksech?"
"Už jsem řekl ne, necháme ji tam, kde je. Ať si dělá co chce."
"Ještě aspoň v jedné epizodě, prosím! Nebo ve dvou..."
"No tak jo, co s tebou... Ale tak na deset sekund maximálně. A to už je poslední klapka, rozumíš? Ať si její život vymyslí ti otravní spisovatelé fanfikcí. Takový příležitosti oni milujou."
Páni tvůrci mají pravdu. Mrzí mě, že se Hope v seriálu neobjevovala víc, ale na druhou stranu jsem jim vděčná za to, že jsem její osud mohla určit sama. Děkuju jim. A samozřejmě taky celému SOS za tuhle úchvatnou příležitost! Neskutečně mě to bavilo a už se těším na příští rok! :D
Dlouho se točila v kruhu. Měla cíl, ale netušila, jak ho dosáhnout. Nechala se vláčet okolnostmi, ovládat lidmi, kteří ji obklopovali. Málem ztratila samu sebe.
Chtěla být vodním tanečníkem. Byla Arrym na cestě ke Zdi. Lasičkou plížící se rozlehlými ponurými sály Harrenhalu. Nan poté, kdy Harrenhal změnil velitele. Kočkou z kanálů prodávající ústřice v ulicích Braavosu. Slepou Beth, když byla potrestaná za svoji neposlušnost.
Dívka bez tváře se ji pokusila zabít. Může to znít zvláštně, ale byla jí za to neskutečně vděčná. Najednou totiž věděla, jaký je další krok.
„Dívka je Arya Stark ze Zimohradu a jede domů,“ oznámila Jaqenovi.
Blížil se konec natáčení a všichni, kdo byli na place, se už těšili, že si dají pauzu. Taky Katka s Honzou, představitelé hlavních rolí. Čekala je ještě poslední klapka: Milenci se líbají na břehu jezera.
Dnes na to byl den jako stvořený. Slunce ozařovalo jezero a vytvářelo romantickou idylku.
Štáb už měl vše připravené a režisér udával poslední pokyny.
"Prosím vás, trochu vášně do toho, to co jste předváděli včera, jsme museli vyhodit."
A tak po klapce Honza Katku vášnivě objal a líbal. Vtom mu ujela noha a oba zahučeli do jezera.
"To je vono! To berem!" ječel nadšeně režisér.
V životě jsou start a cíl kolébky a hroby
a signálem ke startu tři porodní doby.
Poslední klapkou za etapou "miminko"
je prosté zvolání slovíčka "maminko".
Dětství končí pubertou a práce pohřbí mládí,
manželství, či kupa dětí ke stárnutí svádí.
Jenže ty jsi nesmrtelná, neb tvá slova žijí,
vytesána klávesnicí v próze, poezii.
Stanou se stálicí, nebeskou planetou,
až roky kmetské ti na dveře zaklepou.
Bylas jednou z davu lidí, v jejich moři kapkou,
u nebeské brány staneš před poslední klapkou.
Ze slov utkán je tvůj ráj, kde Adam potká Evu,
po smrti buď do něj zvána díky svému střevu.
Pro strigg, protože bez ní by nevznikla ani jedna z mých narnijských stoslůvek.
Ku poslechu - ♫♪♫.
Nechtěla tomu věřit. Nemělo to logiku. Proč nic neviděla? Vždyť přece chtěla. Tolik chtěla. Chtěla? Co chtěla? Chtěla ho vidět? Nebo chtěla jen záruku? Jistotu? Vypadnout z toho hrozného lesa? Je to strašlivý okamžik, když začnete lhát sami sobě a jste si přitom tak jisti svou upřímností. Dělala jen to, co bylo rozumné.
Následovat Lucku bylo šílenství. A přece šli. S každým krokem přibývalo světla. Oči se jí otevíraly. Teď už vědomě strhávala klapky, kterými se oslepila. Záblesk zlaté. A pak spadla poslední a ona najednou, tak jasně jako viděla své sourozence, spatřila lva, „Aslane,“ a všechno zase dávalo smysl.
Ten film má své mouchy, ale jedno se mu musí nechat – má nádherný soundtrack.
Kdyby tohle bylo mé poslední letošní drabblátko, děkuji všem laskavým čtenářům, jste úžasní. A omlouvám se, že jsem letos v komentování nestála za nic. Nemám pro to ani žádnou omluvu, prostě to bylo tenhle rok nějak neslavné.
„A vůbec – dost už bylo povídání, měl bys spát,“ pravil anděl naoko přísně.
„Có? Vždyť je ještě…“ pohled mu sklouzl na hodiny, „aha,“ dodal zaraženě.
„Byl jsi nějakou dobu v bezvědomí. A rozhodně nejsi tak docela v pořádku, tak na to mysli.“
„Dobře,“ hlesl rezignovaně a klesl do peřin.
„Kdybys něco potřeboval, budu tady,“ řekl anděl a změnil se v zářivou světlušku.
Chlapec zavřel oči. Po chvíli se nejistě zeptal: „Jsi tu?“
„Jistě.“
Bylo ticho.
„Anděli?“
„Hm?“
Chlapec otevřel oči: „Děkuju.“
Světluška usměvavě zablikala.
„Dobrou noc,“ řekl anděl a přelétl nad svým svěřencem. Ten zaklapl víčka a vzápětí tvrdě usnul.
Alespoň takto. Já i anděl děkujeme za přízeň.
Mimochodem - ach jo, proč mě DMD začne opravdu bavit až v posledním týdnu, kdy se chýlí ke konci? To je na houby.
Edit:
Následuje Dobré ráno. :)
Olympa potírala lívance rybízovou zavařeninou, mizely jí pod rukama jako kouzlem.
Trojčata Kuklík, Puklík a Dudlinka pusy umazané, táta Hagrid se sice snažil, ale ve vousech taky občas něco zůstalo.
Najednou se ozval nepříjemný zvuk nože skřípajícího o sklo a o stůl klaplo dno prázdné sklenice. „Byl to sladký měsíc, ale víc už nemáme, rrodino, od zítrra snídáme zase po anglicku,“ pokrčila rameny máma.
Dětem se buclaté tvářičky protáhly, ukáply i nějaké ty slzičky.
Táta si z plnovousu utřel zbytky marmelády. „Šak nebrečte, děcka. Dyť teta Regi přeci slíbila, že k nám napřesrok zase přijede a přiveze novejch třicet flaštiček.“
Aries, mám ti vyřídit od Olympy a Hagrida, že ti moc děkují za inspiraci při hledání jmen pro své ratolesti. :-)
Nahrazuji téma č. 23, Bludný kruh
Toto je skutečná koverzace, kterou vedu se svou kamarádkou na youtube.
Jde o pouhý úryvek. Opravdu to nebere konce.
... "Ahoj, bezpohlavní ukrajinská uklízečko. Vyčisti si obočí fénem na prsa, to tvoje zpívání se už nedá jíst!!"
"No nazdar, to jsme dlouho nezalejvaly. Pamatuji si, že padaly dost vostrý hlášky. Kdy si založíme tu besedu o kotnících se špeky?"
"Nososuchá šlapajzno, právě sedím v práci, když si ostatní hrabou v polštáři hlavu. To víš, to jsme byly ještě zralý a šťavnatý kóči. Ale slova nám z huby padají pořád. Jsem pro to, založit klub shnilých a bezpohlavních kotníků!"
"Nosohlubko, teď musím zabořit nos do čistopleného polštáře. Ať ti chodí co nejmíň cizoplochých prostoduchů a čas letí s papouškem o závod." ...
Ještě nutno dodat, že si navzájem rozumíme.
Peggy a Jenny.
Dvěstěslovka na rozloučenou samozřejmě bez nároku na bod.
Děkuji vám všem a zejména týmu Bleskobrku za letošní ročník.
Obzvláště děkuji těm, kdo se mě snažili podpořit v posledních těžkých dnech a věřím, že mi nikdo nebude mít za zlé, že na pořádné komentování mi už nezbývá žádná energie.
Za rok - doufám - ahoj!
Ani Zázrak zrození nezabránil agresivní Makovici, aby nepozvedla hrozivě Zbraň civilizovanější doby a nezvolala hlasem strašlivým: „Neruš moje kruhy!“ A ještě zlověstněji dodala: „Žádám vysvětlení!“
Před tím i potom bylo však třeba dbát na Bezpečnost letového provozu.
„Jsme tým,“ prohlásilo vychytrale Zlé dvojče.
„Tak za kolik,“ optal se naivně v rozhovoru Kozel, co se již stal zahradníkem, avšak toužil po dalším povýšení na důležitější pozici.
Kapitální úlovek vzbudil Mozkobouření u všech přihlížejících.
První kontakt zhatil Plán B, a proto došlo k tomu, že mít Věno Mrtví můžou, živí musí a samozřejmě bude náležitě zkoumáno, jestli se nejedná o trestný čin diskriminace.
„Těžko na cvičišti lehko na bojišti,“ shodli se spolu Mazanec a Mazanice. „A Banány to jistí.“
„Jaké Krásné starosti,“ povzdechl si ironicky Bestiář a toužebně vzdychal po Péči, kterou si zasloužíme.
Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat, co však máš dělat, když se motáš v Bludném kruhu a nevíš, co dělat?
Sedm osmin Loňských sněhů chtělo podstoupit pohádkovou Recyklaci.
Poslední klapka způsobila Esu Emoční koliku, pročež Překovalo meče v pluhy a situace se tak stávala čím dál tím vážnější.
„Jen ať ti to nezůstane,“ smáli se účastníkovi DMD, který s hysterickým chechtotem mlátil hlavou do klávesnice.
