DMD 2017

Povedl se mu husarský kousek. Kolik musel prokázat tvrdohlavosti a zaťatosti! Už na pařížské přednášky chtěl jet s rodinou, ale ne, prý je to za humny. Když přišlo pozvání od Einsteina, tvrdil soudruhům, že všichni profesoři jezdí s rodinami, takže i reprezentant obrozené Československé republiky nesmí být výjimkou.
Stál se svými Olgami na lodním můstku a nad ním se tyčila socha Svobody. Amerika, jeho nové působiště. Ale možná... až se situace uklidní... mohl by se...
Pak přišly zprávy o Píkovi a Horákové.
...
Vstoupil do kanceláře lodní přepravy a zaklapl za sebou dveře:
"Mohl bych vrátit tři zpáteční lístky do Evropy?"

Tlaková vlna je odhodila dřív, než se na ně stihly vrhnout příšery, a Edvin byl nucen přiznat, že tohle je poprvé, co se netěší na chvíle strávené s lady Thrúðr na seně v krmelci. Znamenalo to sice, že stráví poslední okamžiky své existence spolu, a taky tam měli krásný výhled na hořící les, zdevastovaný Ásgard a hromady mrtvol, ale ani to příslovečné eso v rukávu by je teď už nedokázalo zachránit. Nehledě na to, že už prostě žádné neměl.
Nebo snad měl?
Než svět pohltila supernova, krmelec se strašlivým skřípáním zmizel a přenesl ty dva někam docela jinam, do bezpečí.

Zaklapla desky rukopisu, pak je znovu otevřela a ještě jednou zaklapla. Vazba držela dobře.
„Dílna odvedla dobrou práci,“ podotkla s úsměvem a v seznamu nutných oprav si odškrtla další položku.
Dívka v tmavě modré jí úsměv oplatila. „Vyřídím to, paní Knihovnice.“
Éseld byla v Citadinu spokojená. Žila tu již tři roky. Již krátce po příchodu do zdejšího Kamenného domu jí shodou okolností byla svěřena knihovna čítající několik desítek tisíc svazků. Éseld tu práci milovala. O tom, kdo je doopravdy, věděla jen představená a několik členek kamenodomské Rady. Její práce se vlastně stala její novou identitou. Paní Knihovnice. Bylo to bezpečnější.

Eso v rukávu.
Člověk se s něčím vytasí když jde do úzkých. Třeba se vtipem na skomírající párty. Nebo s tajným nožem při rvačce. Anebo s esem v rukávu. Někdo si schová eso do rukávu. A pak se s ním vytasí. Je to celkem jednoduchý.
Ale na dnešní párty moc vtipů nebylo. Nikdo neměl esa. Spíš byl nedostatek pizz. A moc lidí. A málo komunikace. Esem v rukávu se stala čirá naštvanost. Zloba. Hysterie. Odmítání jakékoliv domluvy.
Pak naštěstí odbila jedenáctá hodina a všichni jsme šli domů.
Ve finále to nebylo párty, ale spíš soiré. Přeci jen, jsme ve Francii...

Začínala mít pocit, že každá konverzace skončí u v úvahu přicházejících uchazečů. Už přesně dokázala vycítit nejjemnější mašličky nuancí v jejich slovech; předem věděla, co přijde.
Pomalu jí docházely výrazy (aspoň ty slušné) pro odmítnutí.
Nehodlám se vdávat. Strýc Leopold vyskakoval zpoza každého rohu jako čertík z krabičky. Alberta nabízel jako nejvýmluvnější trhovec své nejcennější zboží.
Nehodlám se vdávat.
Celá rodina úporně pletichařila, jak ji ke sňatku přimět.
„Nevezmu si Alberta, protože to po mně chcete,“ řekla rázně.
Strýc se nadechl.
„Vezmu si ho, protože to chci já,“ dodala a upila čaj.
Konečně měla trumf, kterým jim dokázala vzít řeč.

Jára nakonec s Lojzovou hrou souhlasil.
Měl sice karty rozdané mizerně, ale s tím, co držel v ruce, hrál poctivě a nejlíp, jak to šlo. Lojza se nečekaně ukázal jako dobrý a férový spoluhráč. I když měl červené eso v rukávu, nakonec ho proti Járovi nikdy nepoužil. Navíc uměl hrát podle nových pravidel, dostával předem různé hlášky a provedl Járu bezpečně všemi dosavadními nástrahami.
Jen máti se s takovou hrou pořád nemůže smířit, pro ní to vždycky bude spolčování s ďáblem.
Alžběta se usměje.
Položí malého Jarouška něžně do kolíbky a jde mužským k těm kartám připravit chleba se škvarky.

Lister vešel do kajuty, na tácu si nesl cizrnový salát s červenou řepou. Vypadal rozladěně.
"Holly!"
"Je to důležité, Dejve?" objevil se Holly na obrazovce, rty měl namalované jasnou fialovou rtěnkou, "zrovna tady řeším vážné problémy. Blíží se k nám nějaká loď a všechny počítače jsou rozhozené. Nevím, co se to děje."
"To zní, jako by to byl ten vesmírný manekýn," ozval se ze své palandy Rimmer, "bože, ať to není on, znovu bych to už nesnesl."
"Přijímám signál," oznámil Holly a jeho tvář vystřídala jiná.
"Nazdárek kovbojové, tak, co, nachystali jste ty uzenáče?"
Rimmer začal bušit hlavou do zdi.

A letošní sezonu si zpestříme jednou malou soutěží. Ten, kdo bude venku jako poslední v tomto roce, tak získá odměnu – pobyt na nejteplejším místě domova během zimních měsíců.
Tohle byla výzva, kterou mohl vyhrát jenom machr, eso ze všech es. A to jsem byla já. I když už byla venku zima, stále jsem lítala ven a hledala poslední květy, ze kterých bych získala sladký nektar.
A protože v blízkosti úlu už žádné nebyli, létala jsem čím dál tím dále. Ale jednoho dne jsem si nevšimla, že začíná padat sníh. Taktak jsem zvládla dolétnout zpátky. Málem mě nepustili, ale vyhrála jsem.

Při premiéře potlesk vestoje. Agenti mu ještě zatepla přinášeli čerstvým tiskem vonící zítřejší recenze. „Nekompromisní a nesmlouvavý pohled na společnost.“ „Rána mezi oči!“ „Neuvěřitelné herecké výkony i digitální triky!“ „Režisér neodvrací pohled od zla, ale noří nás do jeho středu!“
Nepoužil jediný digitální trik. Natáčení utajené, herecký ansámbl posbírán na ulici. Nikdo nikomu nechyběl.
Vítězný raut trval dvě hodiny, žádných deset minut. Do nejzazší vlásečnice vstřebával lichotky.
Od poslední klapky věděl, že zaplatí svou daň. Na place se mihl pes, který o den dříve rozřezán.
Učísl se, zapil prášek, vykročil do svého apartmá. Čekají tam na něj. Oběti jeho úspěchu.

Jeho předchozí partnerky nikdy nešetřily superlativy. Byl zvyklý na pojmenování typu: „borec“ „eso“ a v jednom obzvlášť vydařeném případě dokonce „bůh sexu.“ Takže neměl žádný důvod k obavám. Přesto pociťoval silnou touhu dát si panáka na kuráž.
Jenomže slíbil Dvanácterákovi, že se začne s tím alkoholem trochu krotit. (Jako by měl zrovna Dvanácterák co mluvit...) Navíc opravdu chtěl tuto noc prožít s čistou hlavou.
Vůbec nešlo o to, že to bude jeho první zkušenost s mužem. Miloval výzvy a razil heslo, že zkusit se má všechno.
Ruce se mu třásly a srdce bušilo z představy, že to bude s NÍM.