DMD 2017

Uši našpicované dopředu. Nozdry rozšířené vzrušením. Bělostná srst se leskne v pozdně odpoledním slunci.
Netrpělivě přešlapuje, kolem ní se tlačí ostatní koně.
Startérka Soňa Froňková čeká, až se všichni správně seřadí.
,,Připravit...!"
Vteřina ticha.
START!
Vyrazila jako vystřelený šíp. Hlína odletuje od kopyt. První skok. Cválá v čele. Jezdec jí nijak nebrání. Navede ji k vnitřnímu hrazení a nechá běžet.
Taxis. Soustředění. Mohutný odraz.
Letí dál. Dvojnásobná vítězka. Držitelka historicky nejrychlejšího času.
Už není v čele. Propadá se dozadu. Bartoš cítí, že to není ono...
Ale ona chce tak moc běžet dál...!
Promiň, šeptl v duchu. Nejde to.
Zadržel ji.

Konečně! Vidím lokomotivu řady 363 zvanou eso v čele mého vlaku. Nastupuji. Proti mně usedá stařík, jenž se začíná chvástat, že byl za války tankové eso. Nebudu si na oplátku vymýšlet, že mířím na Evropskou jižní observatoř čili ESO, raději nasazuji sluchátka přehrávače. Song, který zbožňuji od doby hitparády Eso, mne brzy uklidňuje. Dávám si k tomu čokoládu. Takovou jsem poprvé měl kdysi z prodejny ESO, dnes už ji koupím všude. Projíždíme okolo tenisového kurtu, pohledná tenistka dává ještě pohlednější eso. Stařík vytahuje karty. Nabídku hry určitě odmítnu. Mohl by tam mít třeba cinknuté eso a já bych prohrál kalhoty.

Má toho dost!
Ten poslední měsíc je jak posledlej.
Každej den ponocovat do půlnoci.
V noci vstávat, jestli třeba něco… žeby? Už, zase? A ještě to zkusí jednou?
Žena se ho ptá, jestli je to normální.
Jestli by se třeba neměl… léčit.
Léčit? Vždyť takových zná… spousty!
Ponocujou každej den, v noci vstávaj… jestli třeba… už?
Čekaj na to samý.
Je to prostě věc, na kterou asi člověk musí zestárnout… asi by tomu neměl říkat uzrát.
Tak dneska naposledy a pak bude mít snad nějakej čas pokoj.
Už je to tu!
Oklepnul poslední kapku do kalhot nemocničního pyžama.
Pitomá prostata.

Nepočatí synové, sejměte poslední klapky z uší! Všechny obliny, vlny, zákoutí táhnou do objetí, v němž prostor divů divoucích: je-li v hloubce krajiny schopnost dávat. Není-li, jste navěky obráni o jedinou, protože skutečnou metafyziku.
Počatelní vnuci, oslňující krása neznačí zlé srdce, ale zkoušce vystavené: slintající rodiče, o přízeň se rvoucí kamarádky i mužští protínači cest pokřivují vnímání světa, neučí vděku a úžasu, ale já jako cíli a středu všeho. Jistě, fyzická ošklivost nezaručuje dobrotivost, pulsující krev otravuje závist, ale vytažena ze svého ponížení dokáže vracet, vzpínat se k ty a prozářit se půvabem, o kterém se zlatovlasým mizerům ani nezdá!

Dorazili k prohlubni v zemi, pozůstatku propadlé jeskyně. Na dně, v polámaných větvích, se choulila barevná skvrna. Zbytek stromu se opíral o stěnu a tvořil vratký žebřík. Bohdan sešplhal do poloviny, když se zdola ozvalo:
"Vypadni mizero!"
"Nejsem bandita," zavolal, seskočil na zem a přistoupil k té zchoulenině.
Vyklubala se z ní dívka, bojovně držící v ruce poněkud tupý nůž a v náruči svírající chlapce v bezvědomí.
"Kdo jste?"
"To je na dlouho. Hledáme chlapce, co je s ním?"
"Nevím."
Jaroš sáhl Joachimovi na čelo. Jeho ruka se setkala s její a od té chvíle, aniž to tušil, byl ztracený.

Olena si upraví šálu. Studený klid střídá studený vítr a Grébovka je ponurá. Nikdy by ji nenapadlo, že takové místo najde uprostřed města. Páchnoucí halda, rozbitá kašna, pokřivený plot, vyhořelá grotta. Ideální místo na rande.
Šimon šplhá na obrubu kašny.
„Není na koupání poněkud zima?“ nadhodí Olena se smíchem.
„Nespadnu.“
Šimon se narovná, udělá dva roky a pod nohou mu povolí kus kamene. Zmizí za obrubou.
Olena se nahne přes okraj. "Jsi vcelku?" zeptá se polekaně.
"Nic se mi nestalo."
Žádný pocit déja vu. Žádné nečekané vzpomínky. Jen nejasně nepříjemný pocit.
"Pojď pryč," řekne Šimonovi.
Branka za nimi mokře zaklapne.

Zachraňovat svět! Jako hrdinové, legendární esa, jako... bratříček a jeho obdivné pohledy, zatímco jej Vera chlácholivě hladila po vlasech, jasně, Benny, na nás čekaj; tušíce odpor v zasmušilé sestře, zavřeli by je, zkoumali jako nějaké -
*
Stála u prvního z řady klečících mužů; poslední pokus o uvědomění, co vůbec cítí při pohledu do jejich prázdných očí, ale...
máš stejné
Zvednuté ruce a prsty zvráceně snadno prošlé krkem - příliš měkkém, roztékajícím se želé. Byl bys hrdý, Benny, poprvé se snažím, ale nechráním svět, to tě jen mstím a čím krvavější ruce, tím víc se necítím, řekni, byla bych tvoje eso?
- jako stvůry.

Každé ráno při čištění zubů visí očima na háčku od zrcadla. Vstává pravou. Kvůli černé kočce si dokáže i kilometr zajít. Řasy odfoukává a přání neříká nahlas.
Ale co teď? Je třináctého a ještě k tomu pátek. A z podkovy nade dveřmi jako by se vysypalo štěstí. Dokonce nedopatřením zašlápl malé osminohé štístko, které u něj v bytě vybudovalo podél stropu ten nejspolehlivější web.
Celý rozklepaný se rozbíhá ulicí a kočky nekočky letí na přátelský mariáš. Už sedí všichni u balíčku jako poštovní skřítci u dopisů.
Karty rozdány. Hraje skoro poslepu. "Ať jsou karty špatné!"
Doufá. Doufá v lásku.
Eso.

Risa slid into the helicopter right behind the extraction team.
Do what they do. Sit down, buckle up, take headphones.
The heli lifted off in a heartbeat.
Then she finally looked around, and saw Thorne. Beaten up, bleeding, looking terrible.
„I‘m sorry... I couldn’t get you out sooner,“ she said.
„Don’t be stupid,“ he growled.
„Is... Lioness alright?“
A hard stare that almost made her flinch. Then he took his headphones off.
„It still could be worse, ye know?“ Tiger said. „They could have gotten you both.“
Oh, could they?
She shivered deep inside.
She was done with this business.

Jako rodič si uvědomíte, jak je důležité, mít minimálně jedno eso v rukávu. Spoluhráči jsou sice mrňaví, ale vynalézaví, „pokerface“ na ně neplatí. Prokouknou Vaši hru dříve či později. Pokud nevynesete karty rovnou na stůl, vynesou oni ty svoje a přidají pár žolíků ve formě roztomilosti, fňukání nebo srdcervoucího pláče. Je to na Vás. Přebít pátým esem, ale ani tak nemáte jistotu výhry. Sice neumí do pěti počítat, ale spočítají Vám vždy všechno.
Úspěšný rodič nosí vždy v rukávu králíka, nejméně pět es a doporučuji dostatečný počet žolíků. Ať už jde o převlékání, jídelní návyky, nebo o chvíli ticha doma.