Vlčí dítě

Ásgardem otřásá hlasité vytí. Bohové si zakrývají uši a prchají ze svých síní před následky svých rozhodnutí.

Jen Loki jde opačným směrem, vstříc svému trýzněnému synovi. Jako mlha se přikrádá ke spoutanému vlkovi, který se nad ním tyčí. Fenrir se upokojí, jakmile zavětří povědomý pach.

Lokiho ruce se sotva dotýkají, když ho obejme kolem čenichu.

“Otče,” pláče jeho zrazené dítě, “proč mi ubližují?”

“Protože se tě bojí,” šeptá mu Loki do husté srsti. Krouživými pohyby masíruje místa, kam se zařezává proradně tenký řetěz. Sotva pod něj vklíní prsty.

“Utíkají před osudem. Ale já se postarám o to, aby mu neunikli.”