Spravedlnost

To náměstí zbylo jako relikt svobodnějších dob. Nikdo nesměl být potrestán za nic, co tam vyslovil. A tak se tam samozřejmě stahovali buřiči.
Jeden z nich byl hlasitější než ostatní a podařilo se mu strhnout většinu davu. Poslouchali. Souhlasně bručeli. Formovalo se v nich odhodlání.
Na rohu náměstí stál tyran a občas se pobaveně ušklíbl. Když mu na tvář dopadla kapka deště, zaškeredil se nahoru na oblohu, povzdechl si, stáhl jednomu ze svých strážců ze zad kuši a vystřelil.
Náměstí ztichlo.
Před odchodem se tyran na chvíli zamyslel.
“Jak zněla ta moralitka, kterou se proslavil? Vražda od tyrana není zločinem?”