Když musím, tak... musím

„To nemyslíš vážně!!! To nedokážu! Bojím se výšek a zvracím, když se na kolotoč jen koukám!“
Brandy se zubatě usmála a po mě přejel mráz. Ona to myslí vážně!
„Lítání je nádherný. Nebe máš nad sebou pořád stejně vysoko. A nesrovnávej mě s kolotočem!“
„Dobrá, bojím se hloubek! A navíc, tvoje šupiny jsou spíš brnění. Sedět na nich... zrovna tam obrněná nejsem!“
„Vezmi si deku. Ze mě nespadneš. Hm... když já nebudu chtít.“
Zase ten potměšilej dračí úsměv.
„Brandy! Já se bojím!“
„Jsi dračí žena.“
„Poletíš... pomalu a nízko?“
„Nasedej!“
„Budu zvracet!“
„Klid... koukej na ten obláček, jo?“
„Jakej? ...Braaandýýýýý!!!“