Z hlubiny

„Zase tam šel?“
„Jo. Zase. Blázen.“
„Zkusil jsem se ho zeptat. Víš, co odpověděl? Prý volání hlubiny.“
„To určitě. Huláká do studny a slyší ozvěnu.“

„Pojď se mnou. Stalo se něco hrozného.“
„O co jde? Vypadáš, jako kdyby na tebe sáhla smrt.“
„Skoro ano. On…“
„Neříkej mi, že spadl do té studny! To se dalo tušit. Moc si zahrával.“
„Však uvidíš sám.“

„Co to… co to je?“
„Kosti. Jeho kosti.“
„Jak je to možné? A ta krev kolem okraje…“
„To není žádná studna. Je to ústní otvor.“
„Ale…“
„Žije tady pod zemí. Nějaký tvor. A tím voláním láká svou kořist.“