Železná lady

„Ty už jsi zase na pohotovosti, hvězdičko?“
Edward se na vyšetřovně prosmýkl kolem Siriuse tak těsně, že mu na malou chvíli uvízla v hlavě vzpomínka na včerejší noc.
„Tohle jsem nemohl prošvihnout,“ odpověděl, jakmile se vzpamatoval, a prstem v rukavici ukázal na pacientku.
Byla to dáma úctyhodného věku, jejíž uši se leskly nespočtem ocelových kroužků a pecek. To levé ošklivě hnisalo.
„Záliba v piercingu?“
„Už třicet let. Mám jich celkem čtyřiapadesát. Většinu v kalhotkách. Nebude to ucho muset pryč, že ne? Nevím, kam bych to všechno dala!“
„Do výkupu železa?“
„Do starýho železa šoupneme tebe, zlato. Ucho bude v cajku.“