Šla jsem lesem, počítala bílé břízy, krásně zářily mezi všemi buky. Mám ráda listnaté stromy, na podzim jsou vždy oranžové a voňavé. A navíc, buky na sobě mají oči, jako by si tě se zájmem prohlížely. Jistě, pro někoho znepokojující, ale pro mě...
Došla jsem na okraj, tam, kde končí buky a navazují smrky vysoké až do nebe.
Mezi jedním bukem a smrkem stál statný dub. Na zemi leželo mnoho žaludů.
V jeho kořenech jakoby se něco blýsklo. Byl to malý chrobák, takový modrý, lesklý. Podívala jsem se na něj zblízka, nehýbal se, pak se svalil na bok a zhynul.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit