Jedno

Nejdřív děkovala osudu, že jede pryč z tábora. Bylo jí jedno kam – dali jí najíst, zbavili ji vší, oblékli do látky příjemné na dotek, ubytovali v pokojíku s výhledem do zahrady. Ředitelka centra ji přišla osobně přivítat. Po chvilce rozhovoru Yolande všechny ty dobré věci zhořkly.
Bude zachraňovat čistokrevné kouzelnictvo, bude zamčená mezi čtyřmi stěnami rodit děti, budou ji znásilňovat, dokola a dokola.
Pokusila se o útěk, pak o smrt. Ječela, vřískala, bušila do dveří své malebné cely.
Odvlekli ji. Když se vrátila, všechno jí bylo jedno. Každý den s prázdným úsměvem hleděla do zahrady a hladila své rostoucí břicho.