Letos jsem se k vlastnímu překvapení a potěšení výrazně vrátila ke svému oblíbenému mýtickému poděsovi. Byla z toho čtyři drabble. Moc jsem si užila všeobecnou ulítlost situací, kdy se objeví na scéně. Měla bych napsat tu severskou knížku pro děti.
Loki lehce nakopl obrovo tělo. Konečně bylo po něm. Loki se opřel o zakrvácenou sekyru. Snažil se popadnout dech a zaujmout hrdinskou pózu.
Sedlák objímal syna, kterého Loki před dotyčným obrem zachránil, přičemž ho musel v jednu dramatickou chvíli proměnit v kaviár.
„Děkujeme ti,“ pravil sedlák omámeně.
Kluk poulil oči. Možná to, že byl na okamžik teoretickou rybou, zanechalo jisté následky.
„Proč tak žasnete?“ odvětil Loki dotčeně.
„Nežasneme!“ chlácholil ho sedlák. „Složíme píseň na tvou počest!! A zmíníme v ní, jak skvěle si vedeš v boji!!!“
„To mě těší, ale pořád mě znepokojuje ten všeobecný údiv a všechny ty vykřičníky.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je dobrý a zrovna tohle
Aries
to je dobrý a zrovna tohle drable mi uteklo
Jsem ráda, že jsem ho vytáhla
Birute
Jsem ráda, že jsem ho vytáhla z hlubin DMD :)