Ianto se opíral o zábradlí nad zálivem a kouřil. Byl koupit růže. Pro Lisu. Dvě. Byly krásné, temně fialové, líbily by se jí. Pozoroval temnou hladinu, která byla téměř nehybná v tom pošmourném počasí. Křečovitě svíral stonky a zapomenutý trn jej bodal do dlaně. Fyzická bolest trochu potlačovala tu vnitřní.
„Tak tady jsi.“ opřela se vedle něj Tosh. „Jack měl starost, že už jsi pryč příliš dlouho.“
„Jack?“ zeptal se posměšně.
„Má tě rád. Je mu líto, co se stalo. Nešlo to jinak...“ položila mu ruku na rameno. „Všichni máme o tebe strach.“
Pochopil, že má ještě pro koho žít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
uá!
Keneu
Bylo velmi absurdní při sledování této epizody vědět, že se ti dva dají dohromady. Tahle stoslůvka to pěkně vystihuje.
Já bych asi neměla přiznávat,
Anne
Já bych asi neměla přiznávat, co jsem Lise přála... hezké to nebylo. I když Ianta mi zase líto bylo. Děkuju.