Vzal do ruky kus pěnovce a převaloval jej chvíli ve své mozolnaté ruce. Pohrával si s tím kouskem bílého kamene, prsty zkoumal každou jeho maličkou nerovnost a nechával kámen aby mu pošeptal svůj dokonalý tvar.
A tak tedy kámen hladil.
Laskal.
Obrušoval.
Vroubil.
Vrtal.
Porýval.
Kámen se pod jeho zručnýma rukama pomalu začínal měnit z kousku nerostu do překrásného těla. Celou svou mysl napřel do toho tvořivého procesu osvobozování jejího budoucího tvaru. Ne proto aby snad potěšila něčí ústa, spíše pro samotný proces její tvoření a pro tu dokonalost jež se jejím prostřednictvím snažil vyjádřit. Kdy už jen bude hotová?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit