Jane Austen: Sense and Sensibility

"Dokud jsme nepotkali slečnu Alexandru, vlastně mi nikdy nedošlo, jak schopnými společníky malým dětem mohou být děti odrůstající. Jsem vděčná, že i vaše drahá Margaret je Markovi tak trpělivou kamarádkou," usmála se Susan na paní Dashwoodovou.
"Vskutku, je to tak. Myslím, že se baví oba."

"Tak, co myslíš? Je to dobrý koník?"
"Je moooc hezký! Nakwesuila bys mi ještěěě... dwaka?"
"Už jsme toho nakreslili hodně, Marečku. Chtěl by sis teď se mnou prohlédnout můj atlas?"
"A co je to ten atuas?"
"V atlase jsou mapy. Je tam celý svět!"
"A mohua bys mi ten svět nakwesuit?"
Margaret soustředěně zkrabatila čelo.

Susan se ohlédla za kočárem a otráveně si povzdychla.
"Páreček k pohledání, co?" odtušila Mrs. Stronghold.
"Přes ty jeho ulízaný kecy skoro není vidět, že ani Lucy za dva nepobrala. Nemám ji ráda, a stejně je mi jí líto."
"Třeba ho vyšle na honitbu, sebe do Londýna a budou oba spokojený."
Susan se uchechtla.
"Copak?"
"Napadlo mě, kdyby se usadili poblíž sídla páně Rushworthova..."
"To je ten, co mu Maria-ach-jsem-v-pasti utekla s tím...?"
"Crawfordem. Jo," Susan vystřídala pobavený výraz kapkou kysela.
"A co s ním? To byl přece taky takovej kecal."
"No právě. Rozuměli by si. Možná víc, než dobře."

Právě když si pan Rochester uvědomil, že již chvíli neviděl svého psa, vyšla z vrátek hospodářského dvora Adélka.
Obvykle načesaná a vyšperkovaná holčička měla na tvářích zasychající šedé šmouhy. Ručky měla od bláta až po volánkové rukávy a nohavičky pod dívčí sukní rozhodně nebyly bílé.
Ve zlomku vteřiny se kolem dívenky prosmýkl Pilot a nadšeně přiběhl k pánovi. Byl obalený bahnem jako holoubě k opékání.
"Adele, k čertu, co se vám stalo!?"
"Monsieur Rochester, Pilotovi bylo hrozné horko. Vzpomněla jsem si na ty slony z cestopisu Margaret Dashwoodové. On ale vůbec nechtěl poslouchat, nezůstal. Takovou hezkou jámu jsem mu upravila..."

Minule jsme tu měli na návštěvě dámy. Celý gauč zabraly. Mňau. Můj nový gauč. Zádrhel byl ovšem v tom, že všechny měly krásné jemné světlé róby. To se kočičí povinnosti špatně uplatňují.
Dnes přišli na čaj pánové. Mnozí z nich jsou tak krásně asociální. Prrrrrrrr. Neodolatelně přitažliví.
Všichni mají tmavé fraky. Všichniiiii. Lahoda! Jsem ráda, že jsem ten gauč mezitím tak pečlivě připravovala. Náročná práce.
Teď je jen načase hupsnout na klín panu Darcymu a později elegantně předupkat na pana Palmera. Prrrr! Drrrrrrbej!
Tváří v tvář tolika společenským oděvům mnou však zmítají obavy.
Stačí-li můj kožich na ně na všechny?

Všichni příbuzní měli vždy za to, že z toho vyroste. Uvědomovala si, že i švagr Christopher, tedy… že i plukovník Brandon s ní jen hrál milou hru, skrze kterou se ji upřímně snažil učit. Patrně ale počítal s tím, že její výmysly někdy skončí.
Jistě, vyrostla. Knížky i samotný svět však hltala dál. Chtěla vidět co nejvíc. Účastnila se společenských zábav, ale snila o zahraničních cestách a o ničem jiném nemluvila.
Maminka za ni měla radost, ale zároveň se bála.
Margaret naštěstí nebyla jediným snovým mořeplavcem v Anglii. Od prvního setkání s Jonathanem věděla, kam budou směřovat jejich objevné cesty.

Teprve v Londýně mnozí zjistili, že co osud ubral Nancy Steele na jiných talentech či na samém intelektu, to bohatě vrátil na umělecké píli a zručnosti. O její účast v hovoru nikdo valně nestál, takže si brzy na běžné denní návštěvy nosila skicák a uhel v násadce.
“Stále vesnický motiv, Nancy?”
“Ano, sestřičko. Ten pohled mě cestou uchvátil. Však to nebyla vesnice, bylo to už docela na předměstí, ne?”
“Možná bylo. Přiznej, zaujal tě ten sedlák s hráběmi,” pošklebovala se Lucy.
“Já, no…,” Nancy hořely tváře.
“Myslela jsem, že tě zajímají kavalíři, husičko.”
“Zajímají. Velice. Ale kavalíři nemívají vyhrnuté rukávy.”