Fans and Fascinations

Den se končil, padala rosa. Poslední paprsky jarního sluníčka nehřály, jen barvily cimbuří Mansfield Parku kočičím zlatem.
Fanny zaklapla dvířka a přisedla na lavici u štítové stěny.
"Přinesla jsem pléd navíc. Ochladilo se," nabízela bez pobídky k řeči.
Ráda s návštěvou trávila chvíle ve společném tichu.
Pan Burnwood sledoval Ťusowaryho dole na trávníku.
"Nečekala jsem, že budu ještě čekat," začala Susan sama, "už je to někdy opravdu náročné."
Fanny nemohla sdílet zkušenost, ale povzbudivě se usmála.
"Vím, bude tomu konec. Jako i letošní cestě."
"Odjíždíte?"
"Ano. Ale přijedeme zase, budete-li chtít. Marek se bude určitě těšit."
"Tešit? Tešitjoooo!"
"Já také."

Susan nakoukla do kuchyně.
"Maggie? Gwen. Že mě to nepřekvapuje. Maggie, prosím, až budete mít chvilku, zastavte se u mě."
Mladou kuchařku do salonu předešla užitečná návštěvnice a už předem se tvářila jako neoblomný advokát.
"Účty?"
"Účty, Gwen. Prosím tě pěkně, koho zase krmíme?"
"Priceovic kluky."
"Půjdou na moře, budou mít příděly."
"No právě!"
"A?"
"Kapitána Wentwortha."
pozvednuté obočí
"Je hrozně hubenej! Taky plukovníka Brandona."
"Chudáček, Marianne ho určitě vyčerpává."
"Jo. Špatně se o sebe stará."
"A dál?"
"Taky Jane Churchillovou a Catherine Tilneyovou. A tebe. Všechny vyrábíte nové lidi."
Susan zďobla sušenku.
"Máš pravdu. Čtyřicetitýdenní body-building program dá zabrat."

Charles Musgrove jako obvykle s puškou nezahálel. Ani během návštěvy námořních důstojníků si neodpustil pravidelné obchůzky a bylo mu dost lhostejno, zda měl doprovod a zda tento sdílel jeho lovecké nadšení. Společnost a hovor ovšem potěšily, takže další návštěvu jen vítal.

Pana Burnwooda od začátku pobytu v Uppercrossu překvapovalo náhle rezervované chování jeho zvířecího společníka. Skrýval se za zády jeho i choti, ryčné "ťuuu!" se nepojilo k rannímu kuropění ani nestrašilo mladé dámy za soumraku. Nedocházelo ani k záhadnému mizení koláčů z chladnoucích plechů.

Pochopil, když prošel kolem kuchyně. O dobře vyvěšené koroptve, perličky a bažanty nebyla v Uppercrossu nouze.

Molly a Roger se teprve nedávno rozloučili s Mrs Meadows, ovšem toulavé objevitelské boty je obratem vyhnaly na několikaměsíční výpravu do afrického vnitrozemí.
Dlouho nepotkávali mimo vlastní výpravu nikoho než domorodce, kteří naštěstí takový výstřední anglický manželský pár bez dobyvatelských ambicí přijímali celkem přátelsky.
Na nepatrné návrší v síti zelených paprsků protínajících savanu je doprovodil stařešina blízké vesnice.
"Tam nová voda," ukázal k tmavé prohlubni.
Na opačném břehu zarostlého jezírka seděla kudrnatá bledá dáma v pánském oděvu.
"Kdo je to?" ptala se Molly skrze tlumočníka.
"Paní Margaret," zněla odpověď, "u nás chvíli, pak jinde. Navštívit všechny nové vody. Zvědavá paní."

Že občas dorazí před Burnwood house žebřiňák naložený bednami s roztodivnou mašinérií, si postupně všichni zvykli. Tentokrát však Susan dostihl nový nástroj pro textilní výrobu během návštěvy Longbournu.
"Tedy... je to krásný kousek, elegantní. Jen by mě zajímalo, kdo na to přišel. Spřádat jsem se zatím nechystala," lámala si dárkem hlavu.
"Na to může ještě dojít," pokrčil rameny její choť, který v tom tentokrát neměl prsty.
Zmatený okamžik v salonu přerušila jako velká voda matička Bennetová. Sotva jí však padl zrak na dřevěnou krásu, dočista oněměla. Jako by zaslechla hudbu zapomenutých let.
Milého kolovrátku si nakonec nejvíce cenil pan Bennet.

"Docela paní Allenovou chápu. Veřejné plesy jsou děs," vrčela Susan, zatímco se prodírala navoněným a zakouřeným davem.
"Nedalo by se tu někde otevřít okno? Kdo to stavěl, tohleto, vůbec to tu nevětrá," následovala Tess v podobné náladě a rozhlížela se, kde architekt (doslova) nechal díru.
"Vějíř, dámy?" vynořil se zpoza sloupu chlapík v poněkud nesedícím cylindru a v příliš křiklavé vestě.
Susan měla zcela v plánu ho pohrdavě ignorovat, ovšem její pohotovější společnice zaostřila a zarazila se na místě.
"Vašku!?"
"... nebo raději placku?" smál se náhodný návštěvník a pozvedl korbel na pozdrav.
"Do sálu to ani nezkoušejte. Neprojdete. Nemáte vstupenku."

"Snažíte se mi říct," dštila Lady Catherine hněv a síru, "že moje lesy ničí nějaký mizerný pták?"
Lesmistr se klepal od lemu paruky až k podpatkům vysokých bot, ale musel trvat na svém.
"Na mou čest, milosti, nic jiného to být nemůže. Stopy drápů, otisky nohou... chomáče na kůře jsou nejspíš peří."
"Spíš bych ti věřila, kdybys mi tu vyprávěl o levhartech a jeskynních medvědech, hlupáku!" láteřila Její Jasnost a hlas jí přeskakoval.
Pod vnějším parapetem dopoledního salonu seděl za buksusovým keříkem pan Burnwood s chotí, oba rudí, tiše plakali smíchy.
Do okna nahlédla zlověstná hlava na dlouhém krku.
"Ťuuuuu?"

Mezi tančícími páry se proplétala pěkně stavěná dáma ve zlatě vyšívaných šatech. Přitočila se ke slečně Bingleyové těsně před tou hloupou poznámkou o lovu na selátka. Přistrčila sklenku panu Collinsovi, než se vydal pohovořit s panem Darcym. Mihla se kolem ovíněné Lydie, aby svým vějířem zchladila čelo její matinky. Postála po boku spokojeného Sira Williama, ale přiměla ho jen ke spokojenému úsměvu.
Susan měla za to, že má bál na Netherfieldu v malíku. Sledovala ji přivřenýma očima.
"Taky ji vidím," kývla jí po boku Gwen.
"Zdá se mi to, nebo se vznáší deset čísel nad zemí? Kdo to je?"
"Snobismus."

Fanny a Miss Gwendylon se v podstatě srazily na prahu kuchyně. Rozbřesk byl za okny stěží patrný, ovšem obě už byly ustrojené k práci.
Jedna ze souznění s níže rozenými, druhá z pocitu vděčné návštěvy, obě chtěly přispět svou trochou k chodu domu.
"Slečny, vraťte se do pokojů," zastoupila jim kuchařka cestu, "není tu pro vás práce."
"Ale," nakukovaly jí obě přes rameno na mírnou spoušť pozůstalého nádobí na stole.
"Ostatně ani pro mě tu skoro žádná nezbyla!" hudrovala ta dobrá žena a upozornila na stolek, kde se vyjímaly tři bábovky, koláč a dva pecny chleba. "Někdo tu zase ponocoval!"