Fans and Fascinations

Fanny Ferrars ležela doma a chrchlala.
Maria Bertram a Mary Crawford se nemohly ani pohnout, bolel je celej člověk.
Isabella Thorpe smrkala, až se Bath otřásal.
Caroline Bingley měla nefalšovanou horečku a paní Eltonové hrozilo pouštění žilou.
Elizabeth Elliot přešla chuť na pralinky a zmrzlinu jí zakázali.
Společnost ovládla milá a početná acquaintance slečny Burnwoodové, jako by všichni z nebe spadli. Pánové Whirl, Skim a Meadows byli okouzlující, jakkoliv si všichni přivedli své dámy. Miss Gwendylon, Miss Lawrence a obě paní Ottercatovy byly ozdobami společnosti. Seznamování nebralo konce.
Na plesech, v divadlech a na promenádách ubylo jízlivostí.
Zmije sklátila chřipka.

Za rohem krásné chodby Mansfieldu...
"A sakra!" Dobové dekorum mě poněkud opustilo. Pořád jsem doufala, že Fanny bude vypadat spíš jako Frances O´Connor, než jako...
"Á, slečna... (dlouhá chvíle přemýšlení) Burnwoodová!" Zazubí se hrdinka.
"Přesně tak, you b... Billie," ucedím.
Tak mě ta čelist bude zase strašit ve snech.
Podává mi ruku: "Pojďte, má drahá, všichni už jsou v zahradě."
"Edmund také?" Svitne mi naděje.
"Jistěže," usmívá se blonďaté nebezpečí.
Ovšem... pokud ona je Fanny pak Edmund bude nejspíš ­a la pan Elton.
Poněkud dost mi sklapne. Začínám hledat skulinku, kterou bych se z tohohle příběhu co nejdřív elegantně vypařila.

Delafordský park
Po nebi se nese papírový drak.
Sir John Middleton nadšeně tleská.
Miss Lucy Braidy jemně postrkuje Margaret kupředu.
Lucy: "Utíkej, maličká, ať ho vítr udrží."
Společnost se baví.
S větrem o závod přijíždí kurýr, seskakuje na zem.
Kurýr: "Plukovník Brandon!?" jmenovaný se otáčí "Spěšný list, pane!"
Brandon: čte psaní, zarazí se. "Koně, rychle koně!" Nasedá. "Zatracený Willoughby... moje ubohá holčička!" ucedí si pro sebe. Odjíždí.
Společnost zůstává ohromeně stát.
Margaret s podivem: "To je tedy spěch! Musí jít o něco velmi vážného."
Lucy: podezřívavě sleduje Willoughbyho s Marianne. Marianne se zvonivě směje.
Lucy: "To tedy ano, má drahá."

"Tákže...," zalistovala sešitem.
Pan Wickham - vycucal toho z nich hodně. Spoustu liber a hodnost z Darcyho, naivku, co si nabije nos z Bennetových.
Willoughby - hromadu zklamané důvěry ze všech a pořádnou částku ze slečny Grayové.
Thorpe - sbírku prázdných představ ze sebe i z pana generála plus pár zrnek naivity z Catherine.
Henry Crawford - značnou část cti rodiny plus poslední zbytky rozumu z Marie.
Elliot - záludné choutky z paní Clayové, marné iluze z Elizabeth i vlákna vztahů z opatrné Anne.
Susan Burnwood zaklapla deníček.
"Kdopak se ti zdá na žebříčku nejvýš?"
Anne Jasper se zasnila: "Ten Henry se mi celkem líbil..."

Uvnitř doslova hořely nadšením. Navenek to probublávalo jen chvílemi. Kromě tatíčka plesy milovala celá rodina. Mary se nepočítá.
Denny, zlatíčko Denny je seznámil. Pan Meadows byl milý, ač poněkud uměřený. A moc mu to slušelo. Pana Drabbla jim Denny ukázal z dálky. Obě slečny málem zůstaly stát s otevřenými ústy.
John Drabble seděl v křesílku vedle pana Wickhama a vypadal jako jeho dvojče. Tedy... dokud oba nevstali a nepoklonili se jejich směrem. Wickham byl o hlavu menší.
"Je to možné? Jsou snad bratři?" Zvolala Lydia.
"Nu, statisticky by se dalo uvažovat o tom...," utrousil pan Meadows.
"Pffft, nuda. Denny! Tancujeme?"

Rozjařené pobrukování menuetových melodií, shon a šustění látek. Chytal se ples. Zvláště mladší sestry byly naprosto distracted.
"Kitty? Kitty! Půjčíš mi ty modré střevíčky? Tobě se k šatům nehodí!" Lydia prosvištěla pokojem jako uragán.
"Ale...," marně nasazovala Kitty ublížený výraz.
"Prosím! Mezi důstojníky jsou prý nějaké nové tváře...," zasnila se koketa mezi dveřmi, zabavené střevíce za stuhy přehozené přes rameno. "Prý nějaký pan Meadows... a pan John Drabble z Bradfordu. Musíme se seznámit! Protančíme noc!"
Rozpustile vytančila z pokoje, na sobě jen korzet a spodnici. Za dveřmi vrazila do bratránka Collinse. Propukla v smích.
Ten se bude křižovat ještě pozítří!

Pracanti dorazili, ačkoliv siréna nezazněla.
Nicolas Higgins netrpělivě přešlapoval u zavřených dveří přádelny.
"Jacku, safra, co se děje?"
"Nejsem si jistej. Jak včera přestaly makat stavy, víš co. Tak Master Thornton pozval ňákou ženskou, že se prej vo to postará. Že prej je inžinýrka," odplivl si mladší dělník.
Bavlněné chmýří se stále vznášelo ve vzduchu, ale fabrika byla tichá, převody mlčely.
Zarachotil zámek. Tváří v tvář vyčkávajícímu davu místních robošů i irčanů se ocitla útlá dáma.
"Therese Sigismond-Smith, těší mě... Em... Víte co, já tomu nerozumim, nemám diplom zrovna na tohle. Ale vim co s tim je. Je to rozbitý."

Úspěšně jsem se vloupala. Všechno je hezky zakryté, aby se neprášilo. Netherfield Park is let at last , ale Binglíci odjeli "na skok" do Londýna.
Ne, že bych byla jediná, kdo zneužil jejich nepřítomnosti. V hlavním sále za zavřenými okenicemi a se zavřenýma očima tančí elegantní Elizabeth Ryegrass a představuje si, že Charles Bingley je přítomen. Paní Sigismond-Smith škodolibě láká ze stájí oslíka na kus tvrdého chleba. Na balustrádě terasy sedí Miss Gwendylon a značně skepticky se rozhlíží. Nedostala se do převlékárny.
Za moment zas budeme pryč a nikdo nic nepozná. I letos ale zůstaneme tady, v kraji Period dramas.