Fans and Fascinations

Noví australští dělníci připluli teprve dopoledne, ale do večera byli v táboře jako doma. Za soumraku u ohně už byli s původním kolektivem včetně některých inženýrů jedna ruka a ještě plni zážitků z moře dělali vtipy.
"Druhá večeře, Franku?"
"Ale proč ne, za pokus to stojí," smál se podsaditý chlapík, zatímco větví přistrkoval obří vejce blíže k ohni.
"Neblázni, to je dávno zkažený! Strávíme noc na latríně."
Řetězec narážek prchal za obzor.
Tichounké křupnutí následoval triumfální skřek, který během zlomku vteřiny přešel ve zděšení.
"ŤuuuUUUUUU!"
Neobratný skok stranou a korálková očka se rozhlédla. Zaostřila na nejvyššího ze společníků.
Nadšené vypísknutí.

"Dovolíte, má drahá? Přisunul bych ho blíže ke krbu," jal se pan Burnwood upravovat pozici malého proutěného košíku vystlaného a zakrytého jemným flanelem.
"Jistě. Třeba sem na stolek?"
"Co to tam máte?" natahoval krk pan Wellf, ačkoliv neměl šanci nic zahlédnout.
"Takový malý přírůstek do rodiny z poslední inženýrské výpravy na Cape," usmála se Susan. "Klidně se podívejte zblízka. Jen opatrně."
"Ale... ale... vždyť je to ještě holátko, ňuňu! Copak to vlastně je?"
"Ťuuuuu!" odpověděl košík kňouravě.
Lady Hay se uchechtla nad svou knížkou.
"Ještě pořádně uvidíme. Každopádně musíte uznat, že jsem ho nemohl jen tak nechat v důlním táboře."

Catherine nemohla najít dost dobrou záminku pro opuštění místa mezi Isabellou a jejím bratrem, ale jejich konverzace už se přes ni jen přelévala. Jakmile vyčerpali senzační téma nejnovějších románů, sklouzli k prostému komentáři osob v sále. John se překvapivě dlouho věnoval rozboru garderoby všech dam v dohledu. Catherine se cítila stále hloupěji. Zdálo se, že rozhodující je výška lemu a hloubka výstřihu.
"Slečno Morlandová, směl bych vás vést do příštího tance?"
Těžko říct, čí překvapení bylo větší. Toho vysokého gentlemana nikdo z nich dříve neviděl.
Susan se u stolku s limonádou spokojeně usmívala.
"Tvůj muž je poklad," konstatovala Mrs Stronghold.

"Maggie, prosím, pošli pro lékaře," vykoukla Shirley ze salonu na chodbu, právě když se návštěvnice vracely z procházky.
"Božínku, co se stalo?"
"Nejsem si jistá, Louis tvrdí, že je to jen nachlazení, ale začalo to náhle, je celý rudý, oteklý," jindy sebejistá dáma si nevěděla rady.
"Dovolte, prosím," kývla Gwen a prosmýkla se dovnitř.
Louis seděl zakloněn na lenošce a sípal.
"Alergie."
"A-co?"
"Reakce na něco dráždivého, nezvyklého...," rozhlížela se Gwen po okolí. "Co bylo k svačině?"
"Já, no...," paní domu byla zmatená.
Na podnožce se spokojeně válela rozměrná hromada oranžově žíhaných chlupů
"Susan!"
"Hm?"
"Proč jsi sem napsala Garfielda!?"

Johnsonovi se v obchodě nestíhali otáčet (a jak jim to běžně šlo bez potíží!), když se Cranfordské dámy dozvěděly o chystané návštěvě Lady Glenmire.
S nějakou tou dekádou zpoždění postihla městečko vlna nadšení pro vše skotské.
Když Tess přišla na čaj k Miss Pole, poněkud se jí zkřížily zraky. Všechny přítomné neváhaly a opatřily sobě alespoň tartanové šály, v nejedněch rukou se míhala jehla v práci na nové kostkované pracovní tašce, Miss Matty si troufla i na turban.
"Tedy...," vydechla.
"Mary, drahá, podej mi ten vzor na papuče."
"Ráda bych ještě sehnala šátek pro Marthu."
"Snad to vzácná paní ocení."

"Pssst, pane Hamley, nechoďte tam," sykla Miss Rowen od pergoly a gestem pozvala pána domu, aby se připojil k přátelům ve stínu.
"Co je špatně se skleníkem?" ptal se a nahlížel dovnitř.
Na obrubníku u indonéských palem seděla Mrs Burnwood, oči zavřené, tváře zrůžovělé. Vše se zdálo v pořádku.
"Nerušit, pění," vysvětlila Miss Gwendylon.
"Aha. Co se stalo?"
"No, včera nezabila syna," vypočítávala na prstech Tess.
"Dnes se probudila s chrapotem."
"Rozbil se kočár."
"Koncert je zrušený."
"A před chvílí přišel třístránkový dopis od babičky," uzavřela kroužek Mrs Stronghold. "Prohlásila, že chvíli nechce vidět nic než kytky, maximálně nějakou housenku."

"... takže angláni z jihu mají problém s těmi ze severu a naopak," zakončila Susan stručný přehled anglické verze sporů typu Praha - Brno.
"Jasně. Kudy tak vede předěl?" zajímala se Gwen.
"Nooo...," vyprávění by mohlo pokračovat, ale...
"Já vim, já vim," poskakovala Tess nadopovaná cukrem. "Ale pro tebe speciálně uděláme experiment. Pošleme pana Thorntona a Margaret vlakem a až jeden začne říkat, že tam už je to jeho, a druhej, že jeho už ne, tak tam to je."
"Tak určitě," protáhla Gwen.
"To by ti nevyšlo, a ty to víš."
"A proooč?"
"Protože uprostřed jsou Midlands a ty nemá rád nikdo"

"Tak co s námi, když se nám ta garderoba nevydařila?" dosedla Mrs Stronghold unaveně do křesla a hodila po Tess poslední nakvašený pohled.
"No co, no, na ples se nejde," odvětila Gwen a usedla rovněž. "Stejně jsem doufala, že nám do toho něco vleze, nechtělo se mi."
Susan zaskučela.
"To je materiál, tohleto! Já s těma hercema nemůžu dělat..."
"A co jako, nahatý přece nepůjdem! Do večera už nic nespíchnem, i kdybychom měly stroj," zcela prakticky uzavřela Tess.
"Tak zbývá diplomacie, no."
"Tady ti ale vykecávání nepomůže."
"Dejte mi chvilku," mizela už Susan ve dveřích. "Půjdeme všechny. V rouše Emmině."

"A asi nás tam čeká i nějakej ples, měly bychom dát do pořádku garderobu."
"Já se o to postarám."

O několik skoků v čase později otevřely tu truhlici, kterou Tess slavně dovlekla k odjezdu modrého kočáru. Očekávaná scéna z pohádky sponzorované krejčovským salonem dobré sudičky se ovšem nekonala.
"Ty, Tess, co to má bejt?" Mrs Stronghold převracela v rukou kus poctivé kůže pobité cvočky.
"Tohle si teda fakt nevezmu," odkládala Gwen opatrně stranou něco podezřele chlupatého.
"Nooo, pardooon, i kovářovic kobyla někdy chodí bosa," kroutila se Tess nad vlastním výběrem obuvi.
"A komu není shůry dáno, viď..."
"No a hlavně -"

Susan otráveně zavrčela, ozvalo se tichounké cinknutí.
"Hm?" zvedl její choť oči od knížky.
"Ale, ty výšivky a korálkové síťování jim všem s radostí vyrobím. Jenže - s tímhle se nedá pracovat!" vysvětlovala, zatímco mu k prohlédnutí přistrčila misku s neroztříděnými perličkami. "Navíc je každej třetí zmetek!"
"Možná bys tím mohla někoho zaměstnat."

V následujících dnech bylo na Longbournu o něco tišeji než obvykle. Pan Bennet si liboval, že náhlé vodopády slov teď zněly jen z úst jeho nejdražší, zatímco všechny jeho nemoudré dcery byly buďto pryč nebo zaneprázdněny tichou činností.
Ukázalo se, že se správným zadáním má Kitty neuvěřitelnou trpělivost.