DMD č. 1. pro 1. 4. 2011. Téma: Proč bychom se netěšili!

Učitel je nejzbytečnější povolání na světě, říkal si vždy, když očekával svého žáka. Obzvlášť, když onen žák neprojevuje dostatečné nadání pro obory, v nichž má být vzdělán.
Známá historie.
Ambiciózní otec, který dosáhl mnohého, nicméně i to mnohé má daleko k vládnutí světu.
Ambiciózní matka, kterou rozčiluje, že její manžel není vládcem světa.
Takoví lidé tvoří dohromady dvojici, která vkládá příliš mnoho nadějí do svého syna.
Ne, že by nebyl schopen je naplnit. Některé jistě ano.
Ale polyglot, diplomat, válečník, umělec, filozof, atlet, matematik a vědec v jedné osobě, to je trochu moc.
Aristoteles někdy pochyboval o smyslu své práce.

Poznámka: Hned od začátku to rozjíždíme ve stylu BJB (bodík je bodík).
Varování pro neznalé fandomu: Totalita je drsná.
Země se chvěla vzrušením.
Měsíc předem se na náměstí objevily obrovské hodiny s odpočítávadlem, které neúprosně pomalu odměřovalo zbývající čas.
Šedesát úřednic, které na ně ze svých kanceláří viděly, museli hospitalizovat s akutním poškozením zraku zapříčiněným nedostatečným mrkáním.
Nejméně stovka lidí byla zadržena při pokusech hodiny pošoupnout.
Márnice zely prázdnotou, dokonce i počet sebevražd klesl na historické minimum. Teď stálo za to neumírat.
Poslední týden nikdo nemluvil o ničem jiném. Ve školách upustili od snah vyučovat, šéfové nestačili podepisovat dovolené.
V onen dlouho očekávaný den ze všech novinových stojanů vyřvávaly palcové titulky Blesku: Již dnes zveřejní Zářná vzora další kapču!!!

"Tak jsem vás konečně dostal, vy ďábelský slídile!"
"Ano?"
"Nepokoušejte se mi uniknout, Holmesi. Tento revolver má proklatě citlivou spoušť."
"Jistě."
"Na tento okamžik jsem se těšil celých patnáct let!"
"Hmmm."
"Konečně vás odprásknu jako psa a shodím do propasti, kam patříte!"
"Zajímavé."
"Léta jste mi mařil mé plány, ale s tím je teď nadobro konec."
"Ale ne!"
"Ano, vymažu vás z tohoto světa jednou provždy. Jsem to já, kdo nad vámi zvítězil! Celé podsvětí mi bude děkovat."
"Ovšem."
"Jste nějak proklatě klidný, Holmesi. Vy se vůbec nebojíte?"
"Měl bych?"
"A kde je vůbec ten váš přítelíček Watson?"
"Za vámi."

Varování: Já se ptala, jestli mám být morbidní, a oni řekli, že jo!
Výzkumný subjekt projektu „Budování poznatkového tezauru umělé bytosti na základě simulace přirozeného vývoje“ hledali skoro dvě hodiny.
Mezitím zvládli posbírat většinu kousků z předního amerického odborníka na kulturně-sociální aspekty geneze magických stvoření. Prozatím je pietně uložili do kouta.
Teď tým čekal, až šéf zjistí, proč golem vůbec poprvé neovládl svou ničivou sílu.
MSDr. Krobot se na sotva čtyřletou umělou bytost přísně zadíval.
„Co to mělo znamenat?“
„Já se těšil,“ píplo golemátko provinile.
„Na co?“
„Na Vánoce.“
„A?“
„No a hrozně jsem se lekl, že tenhle,“ ukázal subjekt na smutnou hromádku lidských ostatků, kterou korunovala červená santaclausovská čepice, „přišel ukrást Ježíška.“

Zbývalo pár dní do zveřejnění prvních kousků.
Napětí zřetelně stoupalo. Diskuze byla plná povzdechů a nadšeného očekávání. Všechny lapaly po dechu s každou fotkou z nové zásilky.
„Už aby byly v e-shopu“, říkaly si a každý den několikrát rozklikávaly hlavní stránku obchodu.
A pak přišel ten den. Oznámení jasně hlásalo, že ještě dnes budou na e-shopu nové viskózové i bavlněné kousky. A zítra! Zítra i hedvábná sárí a polosárí.
Všechny se těšily. Proč taky ne?
Vždyť přeci nezáleží na tom, že utratíte poslední korunu a nebudete mít co jíst. Hlavně, že ve skříni přibude nový miláček.
Nastal čas vykobylkovat Gangu!

Byl ve tmě a byl sám. Ale už dlouho to trvat nebude. Nikdy to netrvalo moc dlouho.
Upálili ho, pohřbili ho na posvěcené půdě. Dokonce se spikli s jeho matkou, tou ubohou jepicí. Ale on byl chytřejší. Pokaždé se vrátil, silnější a hrozivější než před tím. Protože, co by si bez něj děti počaly? Kdo by jim ukázal jejich místo? Kdo by je potrestal za to, co mu rodiče z Elmstreet provedli? Podle soudu byl přece nevinný.
Freddy se rozesmál a nasadil si ohořelý klobouk na hlavu.
„Každé město má svou Elmstreet a já je chci všechny.“
Právě nastal čas.
AN: Moje první drabble ever a posledních pár dní mám Kruegerovskej maraton, tak to berte prosím s rezervou, nějak toho mám teď plnou hlavu:D

Zprávu o porážce přijal s klidem jemu vlastním.
Ale co vlastně cítil?
Zklamání?
Hořkost?
Vztek?
Byl to on, kdo měl u Endoru velet císařské flotile.
Geniální stratég.
Velitel schopný dovést Impérium k vítězství.
Už od samého začátku tvrdil,
že stavět druhou Hvězdu smrti je čiré bláznovství.
Až ho císař pro ten názor poslal prakticky do vyhnanství.
Mapovat Neznámé regiony, kreslit mapy.
Zatímco u Endoru jiní psali historii.
Velkoadmirál Thrawn se spokojeně usmál.
Byl sám se sebou nadmíru spokojený.
Co na tom, že je Impérium v troskách?
Hlavně, že jeho úsudek opět nezklamal.
Jak milé poznání!
Tak proč by se neradoval …

Když to skončilo, nezmohli se na slovo. Vlastně se chvilku nedokázali ani hnout.
Doctor našel ztracenou řeč jako první:
„Dobrá,“ řekl, „vzpomínáte, jak jsem vám říkal, že už mě hned tak něco nepřekvapí?“
Jack mlčel. Rose, s očima fascinovaně upřenýma na scénu před sebou, mátožně kývla.
„Beru to zpátky," řekl tiše. "Nic podobného jsem totiž ještě neviděl.“
„Já taky ne,“ hlesl Jack. „Myslíte, že o tomhle autor VÍ?“
„Je mrtvý.“
„Šťastlivec.“
Přihlíželi, kterak se barvitý, mnohohlavý ansámbl Arquiliánské Státní Opery klaní a děkovně kyne chapadly.
Představení mělo vážně úspěch. Slavné, staré dílo z matičky Země.
Prodaná nevěsta. Verze dvěstěpadesátá třetí...

Poznámka: Hlavně nenasadit laťku moc vysoko... ;) Začít se musí pěkně polehoučku.
„Kdo se má sakra číst s tak dlouhou knížkou…?“ posteskl si Červíček.
„Scénářem,“ poučil ho Remus. Z ležení na břiše už ho obolely lokty a teď si hledal pohodlnější dolík.
„Začíná se mi to líbit,“ nechal se slyšet Sirius. „Konečně budeme mít legální šanci rozbít někomu ze Zmijozelu ciferník.“
„Myslím, že tohle McGonagallová na mysli neměla, když mluvila o pozvednutí sportovního ducha,“ namítl s úsměvem Remus.
Do místnosti vběhl uřícený James.
„Že jdeš,“ ozval se vyčítavě Sirius a hodil po něm scénář, který budoucí chytač bez námahy lapil.
„Fantastická zpráva! Už teď se těším. Vím totiž, kdo bude hrát Rocheforta.“
Konec

Celý den naslouchal úpěnlivým modlitbám. Pravda, už jich zdaleka nebylo tolik, co dřív. Ale byla to fuška, pořád jen „nedej zahynouti“. Neustálé prosby a stížnosti. A kolik zneužití svého jména k pochybným účelům už musel strpět! Celý ten patronát ho poslední dobou nějak vyčerpával.
„Teď mě neruš, Jene Ámosi, mám tu nějakou práci,“ řekl Václav, uvelebil se v křesle a nasadil si sluchátka.
„Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá...“
Po svaté tváři se rozlil blažený úsměv. Jeden si občas musí od toho věčného „nebojte se, nedám“ trochu odfrknout. Díky Bohu za Cimrmany, povzdechl si spokojeně.