DMD č. 1. pro 1. 4. 2011. Téma: Proč bychom se netěšili!

Smetana vyšel z vídeňské opery jako omámený. V hlavě mu stále pulsovaly motivy z Wagnerova Lohengrina: vznešená předehra, árie Elsy, souboj Lohengrina s Telramundem, svatební pochod... Něco takového vytvořit! Ale kdy? Uzávěrka soutěže na originální českou operu se nepříjemně blížila. A do české opery se téma hrdinných Němců nehodí, naopak. Němce musíme hubit. Dobrá, tak tedy budou Braniboři v Čechách. Ale stejně vám to nedaruju, můj národe debilní, primitivní, vlastenecký! Stvořím jednou operu k vašemu posměchu, něco, z čeho si budou dělat legraci na celém světě! Dokonce už mám i první nápěv: na na ná na ná ná ná ná...

Vylezli jsme z auta a pohlédli na horu, která byla cílem naší dnešní túry. Vršek se trochu ztrácel v mlze, ale jinak vypadalo počasí dobře a nebyl důvod nevěřit, že než to vyšlapeme, mlha se rozplyne.
Ještě si přezout pevné turistické boty, vzít si batoh, nezapomenout foťák a můžeme vyrazit. Vzhůru za dobrodružstvím!
Kopec je to teda pořádný, ale odměna v podobě krásného výhledu na všechny strany rozhodně bude stát za to. No, až na tu mlhu na vrcholu. Ale počkat, mlha se trhá, sláva!
Netrhala. Nahoře jsme neviděli nic a dolů už jsme šli v řádném lijáku.
Inu, Irsko.

„To snad nemyslíte vážně!“
„Pročpak by ne?“ podivil se zrzek a nazdvihl levé obočí.
„Nemůžete ho prostě nechat na pokoji?“
„To by ale nebyla žádná zábava, Harry,“ podotklo upřímně zrzkovo dvojče.
„Radši nám to ještě jednou vysvětli, jestli z toho chceš za pár let taky něco mít,“ ozval se Fred. Harry si jen povzdychl. Tohle dobře nedopadne.
„Vypadám jak ...“
„Sýr!“ Vykřikl George a zmáčkl spoušť v okamžiku, kdy se Ron objevil na schodišti.
„Ty!“ Slova mu však odumřela na rtech.
„Mám dojem, že Ron na tenhle ples jen tak nezapomene.“
„Nejenom on,“ ušklíbl se spokojeně Fred, když si prohlížel fotku.

„Pugu?"
Pug zvedl oči, podíval se na Makrose a hlasem umírajícího odvětil.
„Ano?"
„Jsi nějaký bledý. To tě ta svatba tak děsí"?
„Sám nevím, odpověděl Pug. Katala je skvělá žena, ale pořád žena. Nevím, na co se mám těšit."
„To moc dobře znám. Cítil jsem se stejně. A to jsem se ženil osmkrát. A vždy jsem to přežil."
„Aby ne, když jsi nesmrtelný." Ale mě už nemusí čekat svoboda".
„Vždyť jsi ctihodný, můžeš cokoliv. Takže se můžeš těšit na vše, co tě jen napadne."
Tímto byl Pug poražen, na tváři se mu rozzářil zvrhlý úsměv a svižně zamířil k oltáři.

„Próóóč by-chom sééé néétě-ěšili...,“ prozpěvoval si rozverně a značně falešně Ten druhý, zatímco nám pod chodidly ubíhala vodní hladina.
„Cyniku.“
Ten druhý nerušeně skřehotal dál a oba jsme ignorovali zamračený zelený pohled zprava i tázavě orientální o kousek níž. Na temném obzoru před námi se pohupovala důvěrně známá silueta džunky a já byl najednou za zpěv skoro rád – přestože jsem už nebyl sám, místo vzadu na krku mne začalo svědit.
Jen blázen by se vracel na loď paní Dao. A jen naprostý šílenec by to udělal poté, co jí první loď potopil. Jenže já byl Noční klub. A ten neodpouští.

„Vazeni drazi spoluobcane, sesli jsme se tu, abychom si zahrali nejnovejsi hru stoleti – chyt si sveho Pottera,“ zubi se Voldemort.
„A pravidla hry?“ pta se Bella.
„To je jednoduche. Patrej, chytej ale nezabijej,“ sklebi se Lucius.
„Ty mas co rikat, kdyz te pripravil o sluhu, nemohl si odolat,“ smeje se Severus.
„A co ty? Kdyz se te snazil pripravi o nervy...“ hihna se Bella.
„Tebe se zase pokusil pripravit o...“ zadrhne se Nott s vydesenym pohledem na Voldyho.
„Hihni hihni,“ kreni se Voldy, „ty debil, Avada Kedavra,“ culi se pan Temnoty.
„Proc bychom se netesili“ zpiva Harry pod zastiracim kouzlem.

Poznámka: Preslash. Možná.
V uších slyšel výkřiky hrůzy, před očima se mu míhaly zelené záblesky smrtelné kletby a v nose ho štípal kouř. A krev! Všude tolik krve! Vždycky věděl, že na tohle vlastně nemá žaludek.
Rodiče se k němu křečovitě tiskli. Ani jeden z nich nevěděl, co bude dál. To že si jich zatím nikdo nevšímá, ještě nemusí znamenat, že se vyhnou soudu. Možná je čeká i uvěznění…
Přesto se těšil na další dny. Potter ho zachránil z plamenů a on uhodl důvod. Z Potterových očí křičel příliš jasně.
Draco se nehezky usmál. Konečně něco, co může dát tomu hlupákovi pořádně sežrat!

„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá...“ pobrukovala si Hermiona, zatímco se pokoušela o jakés takés rozčesání a usměrnění svých vlasů.
„Proč bychom se měli těšit...“ oponoval nabručeně Severus poskakující po jedné noze a natahující si sváteční kalhoty. „Jediné, co uslyším, budou řeči o tom, že tak krásnou ženu jsem si nezasloužil.“
„Prosím tě, přestaň s tím a dělej, už jsme tam měli být.“
„Já si nezačal. Tuhle melodii nemůžu ani slyšet. Brumbál ji pouští na každé učitelské poradě.“
Ve spěchu se odletaxovali na Vánoční večírek. První, co uslyšeli, byla jedna ze Smetanových oper. Jedna velice oblíbená.

Poznámka: Můj první samostatný drabble, tak prosím buďte shovívaví.
V našem téměř nesmrtelném životě je spousta času na přemýšlení. Vzpomínal jsem na Steva. Vždy toužil po tom stát se upírem. Jenže on netušil, čeho všeho se musí krvesajové vzdát.
Jako poloupír jsem se mohl těšit ze slunečního svitu, ale po tom, co mé tělo dostatečně dospělo, jsem musel projít trvalou proměnou a užít si svůj poslední východ slunce. Nemluvě o samotě, která nás, noční stvoření, provází. Lidské přítelkyně vydrží krátce a najít si družku mezi upíry je téměř nemožné. Spousta z nás tuto mezeru zaplnila věčným bojem s vampýry. Jenže po zavraždění Steva jsem se vzdal i tohoto potěšení.

Varování: Text obsahuje pár neslušných výrazů.
,,Slyšel jsi, že šéf chystá novou hvězdu Smrti?"
,,Po předchozím fiasku se divím, že do toho Impérium vloží další peníze." zasměje se stormtrooper a vidličkou od jídla simuluje Skywalkerův X-wing jak střílí na jedinou slabinu hvězdy.
,,To kdybych jí navrhoval já, tak si na něco takového dám pozor. Člověk nikdy neví, co má od těch rebelů čekat." ozval se další stormtrooper.
Najednou zaslechli ránu a rozezněly se sirény. Všichni v jídelně se zvedli a běželi na své určené pozice pro tyto situace.
Jen ti dva došli k oknu v jídelně a jeden povídá: ,,My o hovně a hovno na botě."