DMD č. 2. pro 2. 4. 2011. Téma: Klobouk ve křoví

varování: jsem na to zapomněla, omlouvajík. slash.
Pečlivě napsal včerejší datum.
Pak sebou trhl; někdo se dotkl jeho ramene.
„Stále ještě jste to nevzdal, drahý příteli?“
„Já ho chci zpátky!“ ohradil se a začal nervózně psát dál. Myslí byl však u ruky, co se lehce svezla na jeho krk a hladila.
Zavřel oči. Jeho prsty se pohybovaly.
„Kdeže jsme to spolu –„ zakoktal; ještě stále se snažil.
„V křoví,“ odtušil lakonicky Holmes a hmátl níž.
**
List, na který si Watson předepisoval text inzerátu, vypadal nakonec takto:
Dne 28.6.18- se ztra –
Klobouk.
Bylo to v křo - *kaňka*
Southamptonském parku.
*kaňka*
Ná – lez nechť se dostaví na.
Odměna v křoví.

"Oh, dobré ráno slečno..." uklonil se hřib a smekl klobouk.
Jemně se začervenala a cudně na něj zamrkala zpod pavučinky.
"... Muchomůrková," špitla tiše.
"Těší mě, Hřiboslav, jméno mé," řekl galantně a usmál se. "Jste tu nová?"
"Ano, jen pár hodin, jsem tu na dovolené."
"Ano? To je milé. A proč jste přijela zrovna k nám?"
"Místní vlhký vzduch mi dělá dobře. A vy?"
"Já? Ále, jen se tu tak trousím," prohodil laškovně. "Nedala byste si pár kapek rosy?"
"Ráda," špitla a zrudla.
"Tak pojďte, znám jedno skvělé místo," řekl měkce, "ale musíme jít opatrně. Šneci tu jezdí rychle jako blázni.

Varování: spoiler traileru šesté série DW
Králíci obdrželi soudní příkaz k vystěhování.
Pan Tau se před cestou na Zem rozhodl, že skafandr bude lepší alternativa.
Indiana Jones získal titul profesora archeologie. Když mu jeho klobouk uletěl naposledy, nechal to tak. Naběhal se dost…
Scénárista vyškrtnul stetsony z celé šesté série, protože nebyly dost cool. Jedenáctý Doctor zůstal u motýlků.
Moudrý klobouk se nevzpamatoval ze svého rozchodu s Šálkou sexuálních předností a zmizel z Bradavic.
Kloboučník ignoroval zákaz tvůrčí činnost a přišel o hlavu.
A když skřítkové od Frňákovníku zjistili, že ani po milion šesté to lidem nedojde, strčili harfičku i měšec do klobouku a sklapli ho.

Penzista klímal na lavičce. Míjely jej dvě slečny v lehkých šatech, rukavičkách a slamáčcích.
"To nemůžeš, Máňo. S cizím pánem sama do kina? Nemám jít taky?"
"Tsss. Pan Václav je spořádaný kavalír! A romantik. Světlo jeho očí viděl pětkrát - se mnou zítra pošesté! Pujčíš..." hlasy se vzdálily. Potřásl hlavou. Vstal a zamířil k nejbližšímu kinu.
"Mrázku, vy starý čmuchale! Jak se máte?" přivítal jej přednosta.
"Ráčejí odpustit, pane rado,... máte chviličku?" zeptal se.
"Tak co máte?" zeptal se rada, když dveře zapadly. "Nějaké senzační odhalení?"
"No... máte už toho pětinásobného vraha? Co o sobotách morduje mladý holky?"
Rada Vacátko ztuhl.

„Jestli Císařka zas vyžere hlavní cenu…,“ mudrovala slečna Štěničná, upravujíc si žlutavý kastrolek - spíchnutý ovšem horkou jehlou, jak nezapomněla poznamenat paní Jízlivá z Módního pekla.
Rozhlédla se kolem – s uspokojením, že nemá konkurenci. „No jo, Líha se zjevně ani letos nezmůže na nic originálního – ta mě neohrozí…“
„Co si o sobě myslíte, vy smrdutko?!“ zastala se Líhy Císařka.
„Ale dámy…!“ zamračil se pan Nasetý předsedající klání modistek.
„Dejte na mě – kdepak oranž. Ta je naprosto demodé!“ trvala na svém Jízlivá.
„Tím porotu neohromíte,“ přizvukovala Štěničná, dovolávajíc se podpory pánů Kuřátka a Nasetého.
„A první místo…?“
„…Jen-pun-tíky-to-mů-žou-být...!“
-----

Do síče ji přinesly děti. Soudě podle vzhledu musela v ležet v písku pouště několik let. První den se hádaly, které ji bude mít na hlavě. A smály se, když jim padala až na nos. Druhý den ji oplácaly pískem a postavily z ní hrad. Třetí den je nebavila. Tak se dostala do příbytku Paula Muad’Diba.
Překvapeně ji obracel v rukou, po paměti nahmatal imperátorův znak.
“Teď už tomu věříš, Paule?” Vtiskl polibek na ruku, kterou mu položila na rameno.
“Čemu, Sihájo?” Přitáhl si ji na klín.
“Že jsi Duně přinesl mír. Naše děti najdou sardaukarskou helmu - a nepoznají ji.”

Fandom: Ten asi všichni znají, takže moc "originální" není.
Rozpoutání rvačky v přecpané tramvaji byla hračka. Koriandr však nepočítal s tím, že bude její součástí. Než se nadál, srazili ho na podlahu, dupli mu na ruku, bodli deštníkem a kdosi mu sebral boty!
Nakonec ho vyhodili (naštěstí otevřenými) dveřmi ven.
Koriandr si se zaúpěním stiskl naražený nos.
Klobouk se mu odkutálel do křoví u silnice. Koriandr se pro něj chtěl odbelhat, avšak cestu mu zablokovala jakási kolemjdoucí babča.
„Mladíku, to se musí zamáčknout,“ sdělila mu vlídně a z kabely vytáhla obří nůž.
Koriandr se dal na kulhavý úprk.
Když se vrátil domů, přihlásil se dobrovolně ke službě u kotlů.

Cizinec si koupil nový lístek do Starkoče a protože staré zvyky jsou do člověka zalezlé a zažrané jako železná košile, zastrčil si jej za pentli nového klobouku.
„Tebe už nechci, ty filuto,“ řekl starému, rozedranému toulavému klobouku. „Dobrodružného ducha máš, to ti nemohu upřít. Byla to zajímavá honička kolem světa a zpátky, moc pěkně se mi o ní bude vyprávět radu Vašátkovi odpoledne u kávy. Ale ty jsi, podívej, nadranc rozbitý. Takového trhana já na hlavě nosit nemohu.“
A pověsil klobouk na šlahoun šípkové růže.
Byl odtud výhled na šibenici.
Byla prázdná.
Jen vrány nad ní vyvolávaly: „Král! Krááál! Krááááál!“

Konečně chvíle odpočinku. Řekl jsem, že nechci být v žádném případě rušen. Tak mi snad dají pokoj. Moje práce vážně není žádný med. Jenže nikdo nepracuje pořádně, pokud se mu nevyhrožuje. Konec myšlenek na práci. Věci jsem ze sebe okamžitě shodil a lehl si. Během chvíle jsem usnul. Po dvou hodinách jsem se probudil a vstal. Postupně jsem si natáhl rukavice a boty. Ale kde je helma? Určitě jsem si ji odložil vedle rukavic. Prohledával jsem celou místnost kousek po kousku, ale nikde nebyla. Bez helmy nemůžu vyjít ven! Pak mi zrak padl na klobouk. No, snad to nikdo nepozná.

„Neumí se chovat,“ poznamenal znechuceně d´Artagnan.
„Neumí se oblékat,“ prohlásil šokovaný Aramis.
„Muži nectí svou dámu,“ dodal s nevěřícím výrazem ve tváři Don Quijote.
„Jsou to zbabělci, kterým bych neprokázal tu čest, abych s nimi zkřížil svůj kord,“ zaburácel Athos.
„Ovšem ten technický pokrok, kterého dosáhli, ten je, pánové, naprosto obdivuhodný,“ zastal se kritizovaného lidstva Michel Ardan. „Doletěli na Měsíc!“
„To je toho,“ odsekla Angelika. „Nelíbí se mi tady. Proč tu vůbec jsme? Chci zpátky!“
„I já,“ souhlasil Cyrano. „Svůj širák odhazuji v dál…“
S grácií odhozený klobouk se však zachytil ve křoví plném odpadků. Posmutnělý Cyrano tajně setřel slzu.