Hříšní lidé města pražského

"Pojď, Koki," podržel pejskovi Mrázek vrata. "Dneska už toho moc nevypátráme."
Poslední případ se táhl a podezřele měnil pod rukama. Začalo to jako klasický spor dvou sousedů - jeden si Mrázka zaplatil kvůli podezření, že soused znečišťuje pavlač hlínou. Jenže pán chodil v lakýrkách a žaketu; na zahrádku se v nich nechodí. Mrázek začal mít divoké sny o podkopávání tunelů do bank a zahrabávání mrtvol ve sklepích.
Koki se hnal k růžím před domem a začal hrabat.
"Copak to máš?" vzal detektiv psovi malý kožený sáček.
Toho dne Koki sám večeřel deset deka salámu. Vyhrabané diamanty mu na něj vydělaly bohatě.

Sbírání otisků, no dobře. Zvukové nahrávky, rozbory krve, dešifrování zpráv, soudní znalci, psychologové, psychiatři... jako by nebylo dost patologů. Dokonce i grafologové. Můj ty smutku, a ta hora papírů, kterou pro to všechno člověk musí vyplnit. Tomu všemu se říká nové metody. Obvykle fungují, jak by ne. Když už do něčeho vložíte tolik energie a peněz, mělo by to fungovat.
Penzista Mrázek si povzdechl. Dával přednost staré metodě. Obhlédnete místo činu, zapátráte v paměti, kdo, a dojdete si pro něj domů nebo do oblíbeného lokálu.
Mrázka těšilo, že je se svou metodou pořád statisticky úspěšnější než mladé kádry pátracího oddělení.

"Mrázku, Bouše, dojděte tam!"
Pan vrchní policejní rada Vacátko netrpělivě přecházel po kanceláři.
Tančírna U Muchomůrky mizela v oblacích cigaretového dýmu, pražští Pepíci a jejich Karličky se pohupovali v rytmu poněkud utahané harmoniky. Když detektivové vstoupili, bylo vidět, jak všichni přítomní zpozorněli. V rohu kdosi vstal a opatrně se vmísil mezi tanečníky. Nenápadně se mezi nimi protahoval k zadnímu východu.
Jenže ani Mrázek, ani Bouše tu nebyli poprvé a zadní východ byl samozřejmě to první místo, kam se dívali.
"Stát! Stůjte, Busbabo! Okamžitě stůjte!" Recidivista Busbaba se mrzutě ohlédl, uznal, že to nemá smysl a pro klepeta si došel dobrovolně.