Pohádky z Pařezové chaloupky

Přišlo jaro, sluníčko svítilo a Křemílkovi s Vochomůrkou se zachtělo vypěstovat si další květinu. Našli semínko a Křemílek se zeptal: „Co jsi zač?“
„Aglais,“ odvětilo semínko.
Byli spokojeni, neboť dobře věděli, že semínka mluví po latinsku.
Díky případu s diviznou se stali zkušenými zahradníky. Při vrtání důlku si dávali pozor, aby nevyrušili nějakou nedůtklivou žížalu. Zasadili semínko, zalili ho, pro jistotu zazpívali: „Vstávej, semínko, holala!“ a protože si pamatovali, že si semínka dávají na čas, šli spát.
Probudil je křik: „Co jste to tropili? Zahrabali jste mé děťátko a ještě ho polili!“
Než se vzpamatovali, oba dostali pohlavek motýlím křídlem.

Křemílek a Vochomůrka podali si inzerát,
že hledají hodnou ženu, co jim bude fusky prát.
Nadšení jim Růža maří - "Nejste na to trošku staří?
Dva chlapi v chalupě? To dneska letí?
Snad si s ní nechcete pořídit děti?!"
"Hele, Růžo, ty jdi k šípku, my chcem ženu a ne kytku."
Víla s nimi vymetla, radši rychle odkvetla.
Nikdo jiný ty dva bratry nenavštívil roky,
čekali, kdy na zápraží zazní správné kroky.
Narazili na chatu na jakousi Mačetu.
Chtěla vidět zázemí, srovnala jim se zemí
pařezovou chaloupku, život visel na chloupku.
A tak radši choděj bosí a maj věčně zmrzlý nosy.

Křemílek a Vochumůrka doporučují!
Nechcete-li zamořený dům, nekupujte sobě Verbascum!
Vysoko roste, žlutě kvete,
to vážně není fiala!
Než tahle kytka krpatá,
parádu vám udělá Viola odorata!
To je, paní, správná kytka před okna!
Fialová je, nebo bílá, tuze libě vonná.
Nikdy více Versbacum!
Viola, správná volba pro Váš dům!