DMD č. 2. pro 2. 4. 2011. Téma: Klobouk ve křoví

Malý tvoreček spěšně cupital trávou, aby už měl nejnepříjemnější část za sebou, když náhle v křoví uviděl něco, co tam rozhodně být nemělo. Klobouk.
Zaváhal mezi zvědavostí a touhou být už doma, ale zvítězila zvědavost a smysl pro pořádek.
Obešel křoví a zjistil, že ke klobouku patří někdo celý v zeleném. Klobouk měl položený přes obličej a vypadal, že spí.
Tvoreček přešlápnul a nesměle se ozval: „Promiňte… Zdržovat se déle v těchto místech je přísně zakázáno.“
Klobouk se jen nepatrně pohnul a ozvalo se spokojené zamručení. „To doufám. Nikde se nespí tak dobře jako někde, kde je to přísně zakázáno.“

Meče se s ohlušujícím rámusem srazily. Marnidovi vyrašil na čele pot. Přes přilbici sledoval svého soupeře a pomalu se loučil se životem. Byl vysílený, zatímco jeho protivník byl plný energie.
„Mysli", říkal si sám pro sebe. Tuto schopnost však již dávno ztratil. Jeho pozornost na okamžik upoutal zablácený klobouk ve křoví a v jeho mysli se stvořil ďábelský plán. Provedl klamný útok a místo seknutí nabodl na ostří meče onen klobouk a vrhl ho na nepřítele. Bláto udělalo své a přilepilo klobouk přímo na obličeji protivníka. Moc mu to slušelo.
Než se jeho hlava poslušně odebrala k podlamujícím se nohám.

Jim Moriarty was a criminal mastermind who just loved watching telly. Flicking through the channels always helped him concentrate.
Tonight, he needed to pick a country with people daft enough to help him pull off the next case for Sherlock.
Vítr vane pouští
po písku žene klobouk
zahnal ho do houští
starý a černý klobouk
He gazed at the black and white pictures of two clowns, his mouth stretching into evil smile.
“Oh! That’s good! Very good!” he exclaimed, already dialling a number on his mobile.
It looked like the case might have a distinctive Czech feeling about it...

Upozornenie: Nadávky. Veľa. Írečité a ľudové.
Sedí šedivý chlap vo voze, poháňa kone a hundre.
"Prvé, čo ti zhodí klobúk... Do čertovej matere, nemohla si zaželať niečo poriadne? Nové šaty, perlové náhrdelníky, to sú darčeky, nie ako tá moja, parom aby to spral!"
Poháňa a hubuje, hubuje a poháňa. Nevšimol si statnú liesku, ktorá nad cestou mávala konármi. Klobúk odletel do krovia.
"Pačrev konský, aby ti pes kosou pupok šmirgľoval!" zoskočil chlap z voza, zúrivo hromžiac. Rozohnal sa a začal kopať do liesky, až sa celá triasla a oriešky lietali na všetky strany. Odrazu sa mu tvár rozjasnila, zdvihol tri oriešky, naskočil na voz a odhrmotal.
(poznámka: zdrojom nadávok mi boli významné diela slovenskej literatúry :D)

John seděl na nádraží. Na hlavě klobouk, který si kdysi pořídil na pouti.
Včera večer hráli u Spauldingů sochy. Neměl Douglasovi za zlé, že se ho pokoušel zdržet, aby dnes neodjel. Byli přece nejlepší přátelé. John pochyboval, že někdy ještě potká někoho takového. Mrzelo ho, že na něj Douglas křičel, že ho nenávidí, ale John přesto věřil, že se příjde rozloučit.
Vlak se akorát rozjížděl, když John uslyšel Douglese. Vyklonil se, klobouk držel v ruce a mával, ale poryv větru mu ho vyrazil a nesl jej někam k Rokli.
Dougles se usmál. Alespoň něco po Johnovi zůstane.
Klobouk ve křoví.

Kouzelník Alfréd zaklel, když z klobouku vytáhl tři vypasené králíky. „Havěť jedna, co mi tu furt leze?“ nadával.
Jeho matka po něm střelila pohledem. „Ještě si stěžuj! Co by za to daly děti v Africe?“
„Nic, protože nic nemají.“
„Nebuď drzý!“
„Nejsem drzý, ale upřímný. Furt králíka, každý den králíka!“
„Nemel a tahej!“
„Říkám ti, že tam zlatou cihlu nenajdu. Je tam maximálně tak... křoví?“ nechápavě pohlédl na kus větve, která se mu objevila v ruce.
„Břídile.“
Alfréd zavrčel a schválně vytáhl z klobouku holuba. S potěšením pak sledoval, jak se usadil na matčině rameni a kálel jí na záda.

Muž měl dlouhé blond vlasy a ledový pohled v očích té nejnádhernější modré barvy, jakou kdy Daniel viděl. S pohrdavým výrazem vzal z mladíkových rukou černý klobouk, který mu odlétl v prudkém závanu větru. Nepoděkoval. Bez ohlédnutí přešel rychlým krokem nástupiště, divže přitom nesmetl stařenku pod přijíždějící rychlík.
Daniel se otřásl. Nevědomky sevřel ruku v pěst a přitiskl si ji na břicho. Zahlédl záblesk modré, která zůstávala v nadutcových stopách. Málem kvůli němu zmeškal svůj vlak.
Mladík se po podivném setkání necítil dobře a všechna kupé byla obsazená, až na konci vagónu objevil kamarád místo vedle studenta se zlomenou nohou.

Když nikdo nebyl doma, rád vzpomínal. Neměnil by, má přece skvělou ženu a dvě úžasné děti, ale někdy se mu zastesklo po těch pár létech strávených hraním a zpíváním na náměstí. Vlastní kytaru dostal asi tak ve dvanácti a jeho hraní ji hodně poznamenalo – možná proto mu pak lidé do starého klobouku házeli tolik drobných. Klobouk a kytara, jeho prostředky k dobytí světa. Teprve teď si začínal uvědomovat, že to právě tehdy mu svět patřil. A pak ji potkal, holku svých snů. Nabídl jí cigaretu a večer už se šli sami projít do lesa. Tehdy svůj klobouk zapomněl ve křoví.

Varování: slash
Byl příjemný podzimní den. Jako stvořený k procházce.
Chytil ho za ruku a nemohl se neusmát, když Ianto mírně zčervenal a znejistěl. Už proto si ho přitáhl blíž a pomalu ho směroval k osamělé lavičce. Usadili se.
V parku bylo příjemné ticho a večerní vzduch uklidňoval.
Jen Ianto se stále tvářil nervózně a opakovaně si upravoval klobouk na hlavě.
Bylo to poprvé, kdy spolu byli sami venku.
Jack se sám pro sebe usmál, naklonil se, shodil mu klobouk z hlavy a políbil ho.
…
Bylo ráno a v parku se ve křoví s větrem pohupoval černý klobouk. Kdopak ho asi ztratil?

Zlatovlasý muž popadl do ruky objemnou knihu a začetl se.
„Jak to jen bylo? Aha, tady to je ... odhodil svůj klobouk v dáli,“ ladným pohybem pravé ruky doručil klobouk do nejbližšího křoví, „tmavý hábit si strhl z ramen,“ další část jeho šatstva skončila na zemi, „ale tohle: elegantní šipkou skočil do jezera ... co to má být? To bych NIKDY NEUDĚLAL! Rozumíte? NIKDY!“ Zděšeně si zajel rukou do vlasů a věnoval znechucený pohled té kalné, blátivé vodě před sebou.
„Ehm, pane Lockharte?“ ozval se mírně režisér. „Ale my jsme nic neupravovali. Ten scénář je přesně věrný vaší knížce Toulky s trolly!“