Devatero pohádek (Karel Čapek)

Tři koťátka rostla jako z vody. Brzy jsme začali řešit nevyhnutelný problém. Mikeš sice své potomky hbitě cvičil, ale tak nějak bylo jasné, že trvale je kolem klubovny ochoten tolerovat jen Nevěstu.

Zrzavý kocourek jako jediný zdědil Mikešovu dlouhou srst. Po neznámém předku zdědil také křivé nohy a pomačkaný obličej. Odvezl si ho výstřední pán na koštěti. Bohužel brzy zemřel - ale než jsme se o všem dozvěděli a pro kocoura přijeli, adoptovala ho jakási školačka.

Černou zelenookou kočičku si vzala jedna stará paní ze země Taškářů.

A poslední, malého černého kocourka, dostala ševcova rodina z Hrusic. Pojmenovali ho po otci.

Dneska už se nevyplatí zaměstnávat poštovní skřítky. Jen by se vyvalovali na úřadě a cpali by se fialkovými bonbony a pampeliškovým medem, darmo by se jim vyvalily břuchy a rozbolely zuby. Na tu trochu dopisů stačí stará Fořtová - nad rychlovarnou konvicí už je umí rozlepit a zase slepit tak, že si toho nikdo ani nevšimne. Pokud není šťouravej. Lidem se teď nechce číst ani psát. Ale máme tady na poště novinku, vymazlenej super model, povídal dopoledne prapravnuk pana Kolbaby. Nechcete psát pohlednici? Zkuste naši zpovědnici. Do přiloženého mikrofonu po stisknutí tlačítka namluvte vzkaz a odešlete. Jen bacha na záměnu adresáta.