Game of Thrones

Drkotal zuby a oběma rukama objímal svá kolena, jak seděl schoulený v koutě velkého sálu.
Před obrovitým mužem s drsnou tváří většinou všichni strachem padali k zemi, ale nyní to byl on, kdo seděl namáčknutý u studené zdi a okousával spodní lem tapisérie.
Bílé světlo na zdech vykreslilo děsivé stíny a sálem se rozlehl hrůzu nahánějící zvuk.
Nebožák choulící se na zemi přitiskl kolena blíž ke svalnaté hrudi a vytřeštěnýma očima pozoroval otevírající se dveře.
Do sálu vstoupila menší postava, zamířila ke strachem ochromenému muži a zastavila se přímo nad ním.
„Nebojte se, sere Gregore, je to jen malá bouřka.“

Daenerys a Daario si vyměnili zamilované pohledy. Velitel Bouřovran natáhl ruku, královna propletla své prsty s jeho a na tváři se jí rozlil široký úsměv. Ten jí ale ihned zkysl, když se mezi ně protlačil Ser Jorah a jeho velká ruka překryla jejich dvě.
„Nepůjdeme do parku, má paní?“ svraštil obočí Daario. Daenerys chtěla odpovědět, ale exilový rytíř jí skočil do řeči.
„Skvělý nápad, pojďme se projít! Zrovna jsem si chtěl po obědě zajít na procházku.“
„Oběd?“ usmál se žoldák, „To mi připomíná, že jsme ještě nejedli. Hezkou procházku, sere Jorahu.“
Pár ruku v ruce odskotačil a rytíř zůstal sám.

Kdysi býval slabý a bezbranný. Nucený opustit domov poté, co ztratil otce, jenž byl poslední nitkou na které visel jeho život v blízkosti netvora, s nímž sdílel střechu nad hlavou i krev v žilách.
Dnes už nemusí svěřovat svůj život do ničích rukou, chrání ho ocel. Ocel na těle, ocel v ruce, ocel v srdci. Dnes už není tím, kdo tráví dny i noci ve strachu, to ostatní se bojí jeho. Právem.
Tak proč jenom každý večer pije potoky silného vína aby dokázal usnout bezesným spánkem? Proč jenom mu běhá mráz po zádech pokaždé, když zaslechne praskání polen v krbu?

Od chvíle, kdy ji viděla naposledy, se toho tolik stalo.
Arya poznala smrt. A to nejen ze Syriova učení. Na vlastní oči viděla, jak si bere jejího otce nebo Yorena, muže Noční hlídky a přítele.
Smrt si vzala i její nepřátele. Ser Gregor, Joffrey, Lechtač, Sladký Raff, Ser Meryn nebo Královna Cersei, … Ti všichni byli mrtví a Arya jako by byla také. Zasvětila svůj život smrti v braavoském Domě černé a bílé a denně na kůži cítila její studený dech.
Teď ale byla tady, v lesích u Trojzubce spolu s Nymerií, a po dlouhé době v žilách cítila teplo života.

"Vaše výsosti, navrhuji, abyste do souboje s Wellingtonem poslal místo sebe náhradníka. Myslím, že sir Gregor Clegane je ideální kanditát."
"Já ti nevím Zmijáku, slyšel jsem, že je to vražedný maniak, co vyvraždil půl rodiny."
"Ale ne, jeho otec se nešťastnou náhodou při lovu střelil do zad a jeho sestra si při česání omylem uřízla hlavu."
"A co ten jeho bratr?"
"Usnul příliš blízko krbu."
"A co první dvě manželky?"
"Čtyřnásobný pád na nůž a zásah padající taškou se střechy."
"Teda řeknu ti, Zmijáku, je mi sira Gregora líto. Tolik nehod v rodině..."
"Neznám většího smolaře. Snad kromě Jindřicha VIII..."

Seděl ve svém křesle, upíjel z poháru vína a pozoroval ruch kolem sebe. Služky s košťaty a hadry, sluhové s koši dřeva do krbů, o vůních začínajících se linout z kuchyně nemluvě... Co nevidět jistě dorazí i kapela. Všechno musí být perfektní, než přijede ženich se svým doprovodem. Dal si další doušek vína. Ach, ty svatby, zasnil se, sladký hlas zvonů, ale předtím všechno to smýčení, výzdoba, vaření, pečení, víno - ano, spousta vína -, broušení mečů a seker... Stařičký lord Walder Frey si opět usrkl ze svého poháru. A svatební oznámení. No ovšem, ještě je třeba poslat havrana do Králova Přístaviště.

" Prvá úroda tohoto roku bola, bohužiaľ, aj posledná," premietal Tyrion Lannister, keď stál na balkóne a díval sa dolu na Casterlyovu skalu.
Na poliach v diaľke sa mihali malé, prosto odeté postavičky. Sedliaci zvážali obilie, zbierali malé, sotva urodené ovocie. Mali uponáhľané, strhané pohyby. V krátkom čase sa toho snažili pozbierať čo najviac. Vedeli, že mnoho z nich nasledujúcu zimu neprežije. Teda, ak príde tak skoro, ako všetci čakali.
Tyrion sa zachmúril.
Už-už sa chcel otočiť a vojsť do svojich izbieb, keď ho upútal pohyb na oblohe. Priletel biely havran z Citadely.
A takto v Roku falošnej jari začala jeseň.

*Mladík praštil pěstí do masivního bukového stolu v jednom zapadlém hostinci.*
"A to teda nene, Stannis je jediný právoplatný následník trůnu! A je jediný, kterého budu poslouchat a ctít!"
"Mluvíte velmi odvážně, mladý muži, obzvláště v dnešní době. V době nepokojů a bojů, které nemají vítězů." Pravil velmi klidně postarší muž a zamžoural přitom skrz světlo svíčky, aby aspoň na chvíli zahlédl tu jiskru v mladíkových očích.
"Ale vždyť je to pravda! Nevím, proč jsou všichni tolik slepí!"
"Přehlížíte fakta mladý příteli, co ty čtyři tisíce mrtvých? To je vysoká cena pro nic. Ano, zkusí to znovu, ale k čemu?"

Kůň si odfrkl. Nesouhlasně pohodil hlavou na protest proti jezdcovu úderu bičem přímo do slabin.
Theon před dvěma dny opustil Zimohrad a nyní mířil předat poselství Noční hlídce na Zeď. Ramsay měl totiž další plán pro expanzi, pro to, aby se zavděčil svému otci, siru Boltonovi. Dozvěděl se, že Divocí překonali Zeď, a také jaké problémy nyní mají. Ideální toho využít. A kdo jiný by měl jednat s Jonem Snowem než jeho skoro-bratr z dětství, Theon?
Jel dva dny a dvě noci pláněmi pokrytými sněhem. Míjel zasněžené lesy, které spaly zimním spánkem, zasněžené domy a kouř z komínů. Byl blízko.

Pracoval, staral se o svůj lid a nikdy nepomyslel na sebe. Vychoval dva zdatné hochy, kteří pro něj byli syny. Ale když dostal nabídku oženit se s lordovou starší dcerou, přijal. Byl to úžasný den.
Dny však plynuly a on záhy pochopil, jak velkou chybu udělal. Žil v pekle, ze kterého nebylo úniku. Ani samotná královna se s ní nemohla měřit. Byla ďáblem v lidské podobě.
Když mu donesla medové mléko, věděl, co přijde. Vypil jej do dna.
Netrvalo to dlouho. Zavřel oči a s úsměvem opustil svět.
Tehdy John Arryn netušil, že svou smrtí rozpoutá krvelačnou hru o trůny.