Game of Thrones

Knihovna v Citadele byla tím nejpůsobivějším místem, jaké kdy Sam viděl. Od podlahy po strop lemovaly zdi regály se svazky ze všech oborů lidského vědění. Od matematiky po historii. Od lékařství po stavbu lodí. Od alchymie po slovníky. Dokonce zde byly uloženy kopie knih poezie i příběhy, nad nimiž se čtenář začervená.
Sama však dnes zaujala jiná kniha. Sbírka pohádek. Bude příjemné si přečíst něco, co v těchto zlých časech pohladí po duši.
Usadil se a zalistoval: Drak žeroucí princezny? Vodní monstra? Čarodějnice, které pečou děti k obědu?
Zklamaně zase knihu zavřel. Asi bude lépe věnovat večer spisu o astronomii…
 

„Průzkumná sonda je zpátky, kapitáne,“ hlásil zpravodaj tajné základny skryté v nehostinné polární oblasti.
„Co zjistila?“
„Domorodci se pomalu dostávají z doby kamenné a stěhují se na sever. Hrozí, že nás tu objeví.“
„Hmm, potřebujeme je něčím rozptýlit,“ uvažoval nahlas kapitán.
„Třeba biomimetičtí droidi?“ navrhl šéf biorobotického úseku. „Dejme tomu v podobě velkých létajících plazů chrlících oheň? Folklór většiny civilizací takové tvory obsahuje.“
„Zní to riskantně,“ poznamenal kapitán. „Co když se je místní naučí využívat?“
„Časem budou nevyhnutelně degenerovat.“
„Dobře, poznamenám si to. Nějaké další návrhy?“
Ozval se vedoucí virologického výzkumu. „Co nějaká epidemie? Nedávno jsme vyrobili zajímavý zombie virus.“

Randyll Tarly byl otrávený. Bitvu u Jasanobrodu musel vybojovat sám a když těsně ale přece zvítězil, pozdě dorazivší lord Tyrell mu zkřížil plány. Místo pronásledování poražených navrhoval zamířit k Bouřlivému konci.
„Robert s armádou uprchl na sever, musíme je zničit, dokud jsou zranitelní,“ argumentoval pán Parožnatého vrchu, „dřív, než se spojí se Starky.“
„O Roberta se postará Jon Connington,“ oponoval lord Tyrell, „máme jedinečnou příležitost získat Bouřlivý konec a s ním i Bouřlivé krajiny! Kdo nám v tom zabrání? Většina baratheonských sil táhla s Robertem a hrad brání jeho mladší bratr. Kolik je mu? Sotva osmnáct. Ten dlouho vzdorovat nevydrží…“

Tywin byl spokojený. Po letech snažení konečně dosáhl svého.
Co na tom, že se to povedlo až napodruhé? Minulostí bylo ponížení, které mu připravil Aerys, když odmítl největší věno, jaké kdy království mohlo vidět, jen aby svému synovi místo oslňující krásky nabídl neduživou Dornku. Jak uspokojující bylo pomyšlení na jeho neslavný konec…
Nový král byl jiný. Mladý, plný života, dychtící po zábavě. Takový život ovšem vyžaduje mnoho zlata. Toho však po proběhlé válce nebylo nikde nazbyt. Nikde kromě sklepů Casterlyovy skály.
Tywinova pokladnice bude krvácet. Žádná cena však není příliš vysoká za to, aby na železném trůnu viděl svého vnuka.

Brynden se vracel z jednání ve Dvojčatech, když z dřevěné lávky přes Červený bodec zahlédl svého malého synovce, jak zasmušile postává na břehu a pozoruje děti koupající se v řece.
„Co ten protáhlý obličej, Edmure?“ zavolal na něj.
„Maminka mi zakázala se koupat, protože bych se prý mohl utopit,“ stěžoval si chlapec.
„Co přesně maminka říkala?“ dotazoval se dál Černá ryba.
„Říkala: ,Jestli tě ještě uvidím v Červeném bodci, zamknu tě v komnatě a ven tě pustím jen na hodiny s mistrem.‘“
„Ale Rejdivý proud ti nezakázala, nebo ano?“
Edmurova tvář se rozjasnila a vzápětí se rozběhl ke druhé řece.

Sam přispěchal do jídelny jako poslední poté, co donesl večeři mistru Aemonovi. Usadil se vedle Jona a záhy od bratra sloužícího v kuchyni dostal plný talíř dušených krup.
„To má tak někdo štěstí,“ poznamenal na druhé straně stolu Bolestínský Edd, „kdybych takhle pozdě přišel já, při mojí smůle by na mě určitě už nezbylo.“
„Jaká smůla, Edde?“ polemizoval vedle sedící Grenn. „Předevčírem jsi dostal poslední naběračku polévky a já jsem musel čekat něž přinesou nový hrnec.“
„To nebyla žádná výhra,“ odporoval Edd. „Ta polévka byla studená a samá voda, kdežto ty jsi dostal horkou a navíc s pěkným kouskem masa.“

„To jí ani nic neřekneš? Co z tvé dcery takhle může vyrůst?!“ pohoršil se vesničan, když u Ohaře se stížností na zničení panenky své dcery nepochodil tak, jak čekal.
Tomu už se drala na jazyk odpověď, že kvalita vychování té malé vlčice rozhodně není jeho problém, ale na poslední chvíli si uvědomil, že taková slova by mohla vzbudit nežádoucí podezření. A tak raději celou záležitost odbyl jinak:
„Když jí kvůli té zasrané panence nenapráskala ta tvoje holka ani ty, proč bych měl já? Jen ať vidí, jak to na světě chodí: Ke každému se ostatní chovají tak, jak jim dovolí.“

„Co když je Jorhen nenajde? Měli bychom na něj ještě počkat.“
„Už jsme čekali dost dlouho! Třeba už nepřijde vůbec, mohli ho dostat Jiní.“
„Ale jestli žije, bude je potřebovat…“
„Schováme je na Pěsti, místo označíme a vyryjeme značky do stromů po cestě. Pak rychle zpátky na jih, než nás tu Jiní vyčmuchají.“
„Jak myslíš. Snad jsme se sem s nima netáhli zbytečně…“
Společnými silami náklad zahrabali a označili cestu k němu. Ani ve snu by je nenapadlo, že na Pěsti, později zvané Pěstí Prvních lidí, bude nalezen až tisíce let poté, kdy jejich zemi budou vládnout Andalové a Rhoynové.

Vítáme Vás u třetího dne každoroční soutěže Na Pěst, jediného souboje, kde je počet rukou vždy stejný, jako počet soutěžících. Ukončete, prosím, veškeré sázky.
Po včerejší překvapivé diskvalifikaci našeho šampiona pro nepovolené využití motorové pily nás dnes čekají tři zápasy. V prvním kole nás čeká Alchymista - nohu si výjimečně mohl ponechat - proti Královrahovi.
V druhém kole pak máme dámskou jízdu - Soví dáma proti Imperátorce. A žádné podvody, prosím. Ano, mluvím na jednu z Vás. Žádná kouzla, ano?
A třetí - muž z minulosti proti…
(Povzdech)
Mohly by se zástupci Předaleké Galaxie konečně dohodnout, kdo bude soutěžit? Otec, syn, a nebo klon?

Stoupala po schodech nahoru a v celém těle cítila příjemné mravenčení. Vždy ji k sobě vábil svou děsivou majestátností a teď se konečně dočkala. Usedla. Byl tvrdý a studený, ale přesto v ní vyvolával opojný pocit uspokojení, jaký dosud nezažila. S dechem zatajeným vzrušením pohladila prsty plochu jednoho z nesčetných mečů a přemýšlela. O nepřátelích toužících připravit ji o její těžce dobyté postavení. O spojencích vidících v ní pouze dočasnou zástupkyni za jejího nedospělého syna. O otci, který i nyní očekával pouze její bezmeznou poslušnost. Křečovitě svými prsty sevřela ocelové područky. Byla pevně rozhodnuta se nově nabyté moci nevzdat. NIKDY.