DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

"Co to tam máš?" "Tohle je rajče." Odpověděla Maryka, která byla u Jakuba na praxi." A to se jako u vás mladejch jí?" zeptal se Jakub, opékající si svůj psí šašlík. "To víš, Jakube, já to jíst musím, jinak bych se ani nevešla do dveří." "Ale houby, stačí jednoduché zaklínadlo, co jsem se naučil od pořadatelů miss world. "Na dej si taky šašlík, ať ochutnáš nějakou domácí stravu." Maryka si dala šašlík a prohlásila: "to je ale dobrota, vážne už nebudu muset držet tu dietu?" O pět spořádaných šašliků později si Maryka šla lehnout a Jakub tak zachránil další život.

„Je mi vedro. Podej mi sklenici vody.“
„Podej si ji sám!“
„Copak se zvednu?“
„A já snad? Jsem tvůj společník ve firmě, ne sluha!“
*
„Měli bychom jít na obchůzku. Zkontrolovat zaměstnance a tak…“
„Můžeš.“
„Tak snad půjdeme oba, ne?“
„Tak dobrá. Pomoz mi vstát.“
„Uf. Tak jdem.“
*
Moc toho neušli a raději nasedli na loď. A když narazili na prvního Umpa-lumpu, ten spustil písničku:
„Willy Wonka jí moc čokolády
A Karlík jakbysmet
Budou teď nějakou dobu hlady
Musejí zhubnout hned!“
Hnedle se objevili ostatní, přidali se k písničce, obklopili Willyho a Karlíka a odvlekli je do fitcentra.
„Musejí zhubnout! Hned!“

"Jestli se někdo zasměje, bude synem smrti! Opovažte se. Vůbec to neni vtipný. Teď se všichni pěkně otočí a pomalým pohřebním krokem odkráčí ven. Vypadněte!"
Osazenstvo místnosti se velice zvolna probíralo z nehybné strnulosti. Někteří poplašeně mrkali, jiní potřásali hlavou a všichni společně se pokoušeli pobrat výjev před sebou. Jediný, kdo neztratil duchapřítomnost byl hlavní velitel Fury.
"Agente Starku, z dnešní neplánované cvičné akce jste omluven. Máte měsic na to, dostat se znovu do akceschopného stavu. Odchod!"
Zbytek Avengerů se trousil z dílny. Na tohle do smrti nezapomenou. Tony Stark, kterého se Jarvis snaží nacpat do příliš těsného brnění? LOL!

Víš, Nicku, opravdu to není snadný. Někomu nezasvěcenýmu by to celý znělo jako odvykačka. Já tomu říkám dieta – zní mi to tak nějak… kultivovaněji. Proč by slušně vychovanej a civilizovanej chlápek ve středním věku nemohl držet dietu? Můžeš si z toho utahovat, a já první uznám, že některý z těch opatření vypadaj trochu komicky – ale věř, že je to nezbytný. Jo, správně. I ty klobásy, co jsem ti naservíroval, byly vegetariánský. Ale ušlo to, ne? Červená řepa je zdravá, náhodou. Nežijeme v dobách mýho pradědečka. Dovedu se ovládat. Obvykle. Ale na rovinu, Karkulka by fakt měla přestat nosit tu červenou.

Sugarcube Corner byl v obležení - ostatně jako každý rok před Hearts and Hooves Day. Mladí i starší postávali u výkladů, nebo obcházeli kolem, hledajíce ideální sladkost pro své nejdražší.
Pan a paní Cake pobíhali od jednoho ke druhému, radili, pomáhali a dozdobovali. Pinkie Pie jako obvykle hopsala nadšeně kolem, vyzvídala a nabízela, že pro tu kterou šťastnou klisničku připraví překvapení.
Několik poníků, kteří se pustili do kousků 'na ochutnávku' začalo pohoršeně prskat.
"To je nechutné," prohlásil dokonce jeden.
"Na to si zvyknete," konstatovala Pinkie. "Rarity mi tvrdila, že dietní cukroví je právě in..."
Místo cukrátek tentokrát všichni koupili milým kytičky.

Před mocného Jabbu Hutta byl předveden obchodník.
"Mocný Jabbo, přišel jsem ti nabídnout své zboží." Cizinec před Jabbu vyskládal krabičky a ampulky všemožných velikostí.
Jabba po nich loupl očima a cosi huttsky zabublal.
"Můj pán si přeje vědět, jaké mají tyto nové drogy vlastnosti," tlumočil Bib Fortuna slova slavného zločineckého lorda.
"Drogy? Ne, ne. Žádné drogy. Tohle jsou produkty zdravé výživy. Určitě už jste o Herbalifu slyšeli. Ne? Pomohu Jabbovi sestavit individuální stravovací plán. Bude nadšen."
Jabbův majordomus na něj zůstal hledět. "Ty... nabízíš mému pánovi... dietu?"
Muž horlivě přikyvoval. Ale jen do chvíle, než se pod ním propadla podlaha.

Hladomore, krutý pane, dej mi sílu překonat tě,
ať jsem vždycky trpělivý, ať nezemřu v černém blátě.
Trochu chleba zkaženého, trpké víno, sousto masa,
nebo aspoň vítr chladný - na nebesích věčná spása!
Hladomore, krutý pane, modlím se, není to k Bohu.
Dřív jsem prosil před oltářem. Syn mi zemřel. Už nemohu.
Odejdi pryč z naší země, vezmi si své holé kosti,
nevracej se, neobracej. Najedl ses – máš už dosti?
Hladomore, krutý pane, zahynu pro tebe hlady.
Moji duši týráš křečí, marně se obracím zády.
Smrtichtivý, vyslechni mě, nebuď ke mně netečný,
obětoval jsem ti vše, tys horší, než stav válečný.

"Mě ty pochody táááááák nebavěj!" skučel Drokki.
"A víš, že mě to fakt nezajímá?" vrčel Brogo.
Pochodovali už několik dní a zásob bylo žalostně málo. Sotva dost, aby měli pár soust k snídani, a o jedno či dvě víc k večeři.
"No ale fakt! Sem z toho úplně pohublej. Takhle se nedá žít. Ke spokojenosti potřebuju mít skřety, kerý můžu rubat, medovinu co můžu chlastat, a sakra taky kus žvance do huby!!" nadával Drokki čím dál hlasitěji.
Brogo se zatvrdil, aby kamaráda neseřval a dál kladl nohu před nohu. Krajina, kterou procházeli, byla stále bezútěšná, jednotvárná, spálená ustupujícím skřetím vojskem.

Erestor seděl u stolu zavaleného svitky, sotva se našlo místo na svíci a hrnek s čajem. Soustavně pracoval na vytváření dalších. Občas se napil zeleného čaje nebo se šel projít k oknu. Spát šel k ránu. Vzbudila jej služebná se snídaní. Rozespale ji poslal pryč a pustil se do nedokončeného svitku, když už byl vzhůru.
***
Elrond míjel na chodbě Erestora nesoucího svitky pod paží. Popřál mu dobrého rána a zeptal se: „Proč jste se nedostavil včera na večeři?“
„Promiňte, pane, měl jsem spoustu práce.“
„Služebná mi říkala, že jste nechtěl ani snídani.“
„Držím dietu,“ objasnil mu Erestor.
„Čajovou?“ vyzvídal Elrond.

Občas se ráno podíváte do zrcadla a řeknete si, že s tím pivním pupkem musíte něco udělat.
Pak zjistíte, že neteče voda, že vám dostříkal deodorant a že nemáte čistý trenky.
Od pošťačky převezmete obálku s modrým pruhem, ve schránce najdete složenku na nedoplatek za elektřinu a za stěračem auta lísteček od městapa.
Na první křižovatce vás nabourá blondýna ve čtyřkolce, na pojišťovně vám řeknou, že odtah si musíte zaplatit sami, a když se konečně dostanete do práce, dostanete výpověď.
Když vás večer Ivan vytáhne do hospody, uznáte, že s pupkem je třeba něco udělat.
Poslat mu pivo.
Nebo dvě.