DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

"Miláčku, pojď k večeři!", slyší Lev vraceje se domů.
Natěšeně přichází ke stolu a zkoprní. Na talířích leží toliko mrkev, kedlubna, rajče a ředkvička s trochou sýra.
"Co to je?", vypraví ze sebe.
"Dieta, miláčku", praví Scholastika,"oba potřebujeme zhubnout, nejsme už docenti, Otíkovi zdravá strava také prospěje. Jediný pohyb, který vyhledáváš, je zvedání půllitrů, tak nemůžeš jíst jako dřevorubec."
Lev pochopí, že píseň Michala Tučného nezní z CD přehrávače náhodně. Ze skleničky ochutná neznámý nápoj.
"Z toho se snad pos..."
"To je kombucha, z toho se nepo..., a i kdyby, tak ti to jen prospěje", usadí jej rázně Scholastika.

Leželi na vyprahlé mordorské planině, pili poslední vodu a Sam rozbaloval balíček lembasu.
„Zajímalo by mě, jak to elfové vyrábí,“ řekl zamyšleně Frodo.
„Vezme se tuk, smíchá se s hladkou moukou, vejcem a skořicí. Pak se těsto nechá odpočinout a z vyválené placky se vykrajují čtverečky,“ odpověděl zamyšleně Sam.
Frodo překvapeně zamrkal: „To je všechno?“
„Ještě je potřeba to potřít vejcem a hlídat, aby chleba moc neztmavl. Pak bývá hořký,“ dodal bodře Sam. Když si všiml, jak na něj Frodo zírá, rychle dodal: „Naše stará bába je pekla každou neděli. Chutná to úplně stejně, jen jsme tomu říkali prostě ‚placky‘.“

„Ummm to je dobrý, jo.“ Cpali si do pusy obrovské kusy koláčů. „Zkus tohle. „Hmmmh? Jo dobrej, Ummm.“ Talíře před nimi byly plné všelijakých dobrot a pořád se doplňovali (domácí skřítci vyčlenili četu, která se starala, aby měli pořád dost jídla, nechtěli, aby je navštívili v kuchyni...)
„Už sem skoro plnej, pů…jdeme?“ S obrovskou hromadou cukroví v rukou se vydali ke své společenské místnosti.
V polovině chodby se vznášely dva čokoládové koláčky
…
Když se probrali, na papírku, který ležel vedle nich stálo:
„Hoši, hoši, možná byste měli začít uvažovat o dietě.“
(Smůla byla, že ani jeden z nich neuměl číst.)

„Brandy, tohle křídlama nebude... Řekla bych, že ty těžký starty můžou spíš hamburgery.
A netvař se nevinně! Já dobře viděla, jak jsi jim tuhle v mekáči naschvál dejchla na várku připravenou pro školní autobus! Zatímco ti chudáci zoufale rozebírali termostat, sežralas hamburgery pro třicet dětí a učitele.
Já vím, že taky mlsám! Ale pořád ještě se unesu.
Měla bys častěji zařadit zdravou organickou dračí stravu.
Princezny ne! Třeba srnce, koloucha, zajíce...
Ne, neříkala jsem cvrčky! A určitě tě nechci umořit hladem.
Chci tě bojeschopnou, aby ti nemohli ublížit, víš?
Nejsem nelida.
To víš, že si k tomu můžeš vzít kečup...“

Jednoho dne se podíval do zrcadla a spatřil nějakého cizího tlouštíka. To byl den, kdy se rozhodl držet dietu. Na internetu si našel stránky plné moderních trendů a rad. Nejlepší dieta je hrášek a mrkev, dočetl se.
A tak se začal den za dnem ládovat hráškem a mrkví na všechny možné způsoby. Uplynuly celé týdny. Seděl takhle nad talířem, štourajíc se v hromádce dušené mrkve s pár kuličkami vařeného hrášku. V tom vzal talíř a mrsknul s ním o zem.
„Copak je tohle nějaký život? Tak a dost, zítra začíná nová dieta! Hrášek nahradí řízky! A mrkev nahradí víc řízků!“

Cris s Anthonym stáli na meziplanetárním trhu a rozhlíželi se kolem.
"Proč zrovna já musím chytit nějakou nemoc?" postěžoval si Tony.
"Vždyť jsi v podstatě zdraví, jen musíš mít pár dní tu dietu. Koukej, koupíme ti nějaké jídlo, které smíš."
"A jak víš, že v tom není něco, co nemůžu?"
"Mám tady ten seznam," řekl a začal se přehrabovat v tašce.
"Myslíš ten seznam vytvořený pro tamtu planetu?"
"Tak se prostě zeptáme!" navrhl Cris a zamířil si to k nejbližšímu stánku. Po chvíli se vrátil zpět.
"Tak prý v životě o té nemoci neslyšeli, ale mám divnou dýni!" zazubil se.

Sue tiše sledovala bratříčka a mírně bledla.
Zblajznul superpálivou slepičí polévku, usrkl jahodového kefíru a přitáhl si kousek devil's salami pizzy. Vydatně polil tabascem. Nacpal ho do sebe jako správný pubertální prase.
Na moment odhlédla jinam. Tohle už bylo moc. Když se zrakem vrátila ke stolu, cpal už do sebe vindaloo a zdál se být v sedmém nebi. Na závěr nasypal do kelímku trochu chilli a zalil kafem. Bez cukru, bez mléka. To místo dezertu.
Sue pozvedla blonďaté obočí
"Seš si jistej, že ti to svědčí, Johnny?"
"Neměj péči," zamlaskal.
"Co se ti nezdá?"
"No, trochu se z tebe kouří."

„Koniklecová, tohle není dobrej nápad,“ zakňučí Lipůvka nešťastně. „Je to hořký a chutná to jak drtiny.“
„Na odpočívadle byly dvě rodinky s dětma. Jsou tam plechovky od coca coly,“ pronesla toužebně Sedmikrása.
Koniklecová s námahou polkla suché sousto a obořila se na ně. „Tak hele, vy dvě. Podívejte se na sebe. Ty zadky. Jako sulc! Jak chcete nalákat někoho do močálu, co? Vyžírat turistům batohy, to jo. Ale tancovat při měsíčku, to sne. Tak budete aspoň držet dietu!“
„Ale...“
„V tom časopise to psali jasně. Kůra má odtučňovací účinky. Naštěstí kůry máme v lese dost!“
„Je hnusná.“
„Mlč a hryzej!“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- Nuž veď ja len tak, lebo o tomto čase si zvykol za Ančou do dediny chodievať.
- Jáj, Anču mi ani nespomínaj, krepá je ako noc o pol druhej na obed. Objavila novú diétu a že jej mám každý deň parenicu a oštiepky nosiť a aspoň pol litra žinčice. Tak som jej povedal, že keď chce, nech si príde mlieka nadojiť, ale že ja to robiť nebudem.
- Dobre si povedal, Pištík môj, súvislo, až mi je to divnô. A ak príde, aspoň sa niekto o ovečky postará.

Paní Svozilová, majitelka cestovní kanceláře, věděla, že gurmánské zájezdy mají budoucnost.
Plánovala tedy zájezd do Neapolska za středomořskou dietou.
V googlu objevila italské stránky věnované přímo Kampánii. Nikdy neměla čas studovat jazyky, ale kamarád translátor vždycky pomůže.
Až později si výsledek přečetla.
Tělo má konzultační, poradenská a sledování politik kraje pro posílení sociální, hospodářské, historické a kulturní středomořské stravy, který je uznán UNESCO jako nemateriálního dědictví lidstva.
V pípání mu "dobrou práci" Caldoro prezident si přál, aby členům střediska. "Životní prostředí, zdraví a správné výživy - tweeted - jsou výzvou pro budoucnost."
Nu co, její asistentka umí slušně psát, může to přepracovat.