DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Nesnáším tragédy. Ty patetičtí fňukalové by vám pořád jen vykládali, co za křivdy se jim dnes a denně děje, ale že byste z nich někdy dostali něco kloudného, to byste museli být kouzelníci.
A nejhorší ze všeho jsou ti takzvaní vyvolení. Ubožáčci s tragickou minulostí, buď sirotci nebo děti zločinců anebo obojí. A ti, co náhodou nemají traumatickou minulost, si ji prostě vymyslí. Strašná doba.
Ale to musí skončit. Už dva roky jsem na nucené dietě a tímto protestuji.
Podám inzerát:
Hledám skalního optimistu s pozitivním přístupem k životu a mnoha šťastnými vzpomínkami ke sdílení.
Zn. spěchá
pan Mozk Omor

Rejzl sbírá cáry štůčků látek a polyká při tom slzy. Jako každý rok se po velikonočním kázání prohnali městem, porozbíjeli okna a vyrabovali krámy. Smotá zdupané krajky a vztekle jimi mrskne do kouta.
“Tohle teď není důležité, Rejzl,” ozve se za ní tiše. “Běž čistit dům od kvašeného. Po sedm dní nebudeme kvašené jíst ani pít a v našem domě se nenajde kvas, neboť Hospodin vyvedl naše zástupy z Egypta.”
Otočí se s očima plnýma slz. “Jaký to má teď smysl, otče?”
“Oba jsme přežili a živý Žid je zbožný Žid. Příští rok už možná budeme slavit Pesach v Jeruzalémě.”

Ten dnešní novej má takovej seznam dietních požadavků, že jsem nejdřív nevěděl, co s ním.
Ježibaba, která se pořád nezbavila chronický potřeby někoho vykrmovat, mu upekla perníkovej činžák, tak tím se vyřešila svačina.
Nakonec to vypadalo, že až na věčně vyžranou ledničku a potřebu novýho mrazáku to půjde. Jenomže pak se ukázalo, že tu bude jinej problém, chce to radikální převýchovu. Doma to měl asi těžký, jenomže to nejde, musí se naučit trochu ovládat. Voldemorta jsme stihli zachránit, když už mu hulákal kletby do chřtánu.
Zatím jde ten Otesánek na samotku; Vlk říká, že s ním to žraní zkusí probrat.

„Tonks, jsi doma?“ zavolala Hermiona.
Zvuk padajícího nádobí jí byl odpovědí. Neomylně zamířila do kuchyně, kde našla Tonks hledící nešťastně na podlahu, na které se povalovaly střepy velké mísy a pomaloučku se roztékala těstovitá hmota.
„Já jsem beznadějný případ…“ povzdechla si a nechala vše jedním mávnutím hůlky zmizet. „Chtěla jsem Remuse překvapit, připravit mu něco dobrého.“
„Měly to být lívance?“ zeptala se Hermiona.
„Přesně tak.“
„Nebyl včera úplněk? Myslela jsem, že po něm mají vlkodlaci chuť na pořádný kus masa.“
„To je sice fakt,“ ušklíbla se Tonks, „ale v těchhle sklonech ho nebudu podporovat! Pomůžeš mi zadělat na nové těsto?“

Už při narození se zdála býti otravná. A co teprve, když dospěla!
Král nevěděl, co si má s princeznou počít už hezkých pár let. Pořád jenom vybírala státní pokladnu, vyžírala zámeckou kuchyni a zabíjela králi čas. Byla nesnesitelně protivná a navíc úplně - s prominutím - blbá.
Král se jen modlil, aby do království dorazil nějaký princeznožravý drak, obr, nebo nějaká obluda.
Jednoho dne měl štěstí. V zemi se objevila trojhlavá saň.
A tak se vypravil s celým smutečním zástupem, aby se zeptal, oč žádá.
"Třicet hlávek zelí, dvacet kapusty, deset tuctů mrkve, pytel slunečnicových semínek..."
"Princeznu ne?"
"Sorry, králi, držím dietu."

“No meat today,” says the sales girl, shrugging apologetically. Olga nods and leaves. She knows there is meat - just not for people like her. She snatches the last can of soup from an empty shelf, nearly wrestles a hungry man for half-rotten vegetables.
It’s like being on a diet, she imagines. Her mom told her about diets - when she was young, most people had food. Often too much.
Nowadays, only important people get to eat their fill. Crops are dwindling. Olga and her likes are disposable, unimportant. So they “diet”. Except dieting isn’t supposed to make you die, is it?

Je noc a Bukurešť je plná třech typů lidí - těch, kteří se opile potácejí po ulicích, těch, kteří čekají na konec noční směny, a těch, kteří jsou dnes na lovu.
Desdemona a Garmiel patří do třetí skupiny. Postávají na rohu ulice a pozorují kolemjdoucí, vracející se z klubů.
“Tihle vypadají slibně,” kývne Garmiel směrem k dvojici mladíků, kteří prozpěvováním americké hymny ruší noční klid.
“Ale fuj!” zašklebí se Desdemona. “Žádné tlusté Američany! Říkals, že jsi na dietě!”
Garmiel hladově zabručí. “Tak třeba tuhle, no,” ukáže na štíhlou místní slečnu.
Desdemona přikývne. O pár minut později už oba upíři spokojeně večeří.

„Proč jsi tak zadýchaný?“ ozval se Sherlockův hlas v telefonu. „Určitě jsi zase cvičil. Že ty zase držíš dietu, Mycrofte?“ uplatňoval na něj jeho mladší bratr své pověstné dedukční schopnosti.
„Archivoval jsem,“ odtušil Mycroft.
„A u toho ses tak zadýchal?“
„Pomáhala mi s tím asistentka.“
„Aha.“
Na druhé straně telefonu se rozhostilo ticho.
Mycroft vždycky svého mladšího bratra považoval za pomalejšího. Jinak nechápal, jak je možné, že už mu to dávno nedošlo.
„Musím končit, Sherlocku. Mám tu ještě spoustu… archivování.“
Položil telefon a vrátil se Anthee, které se pobaveně usmívala.
„Žádnou dietu nepotřebuješ, drahý. Ale pokud chceš pokračovat ve cvičení…“

"Měla bys konečně začít něco dělat. Podívej se jak vypadáš? Oblečení, no hrůza. Vlasy neviděly kartáč už roky, obočí máš jak Zapovězený les a ty ruce... Kdyby jsi se občas usmála, nezabilo by tě to. Takhle se nebudeš Rodolphovi líbit."
Cissina snaha se nejspíš minula účinkem, jelikož Bella jen strčila ukazováček do pusy a nepřítomně si ukousla nehet, aby jej vzápětí plivla do trávy.
"Fůj, Bello! Ty jsi prase!"
Aniž by se na sestru podívala, pronesla:
"Můžeš mě laskavě přestat obtěžovat s tou Tvojí morální dietou? Já jsem nepřehlédnutelná. Ty si vezmeš toho parchanta Malfoye a budeš jen šedá myš."

Katniss tomu názvu nerozuměla. Sledovala na obrazovkách, jak děti umírají rukou vrstevníků. Nebo jak je roztrhají divoké šelmy. Občas se někdo utopil, občas někdo spadl ze skály. Nevzpomínala si ale, že by ve Hrách někdo zemřel hladem.
Zeptala se na to matky, ale ta jí neodpověděla.
Měla pocit, že hladovou hru prožívá právě teď, a to není v Aréně. Míří lukem na veverku. Zasáhne – bude večeřet, mine – bude o hladu. Její rodina hraje tuto hru už příliš dlouho.
V Kapitolu prý lidé hladoví schválně a prý i oni tomu říkají „hladové hry“. Je to zábava. Móda.
Katniss neměla hry ráda.