DMD č. 15. pro 15. 4. 2014. Téma: Poprava pampelišek

"Od systému pohybů zemských ker až po práva pampelišek!
Rovné šance všem!" hlásal nápis nad řečnickým pultíkem.
Michal to moc nechápal. Bohužel si ale cestou z práce dal s kolegy dvě piva, a tak se cítil příjemně naladěn k diskusi.
"Prosim vás, jaký maj pampelišky práva?" zeptal se upravené ženy v kostýmku.
Pohlédla na něj jako na úplného neandrtálce, ale laskavě vysvětlila:
"Například průměrně čtyři hodiny slunečního svitu denně v letní sezóně, právo využívat větru k šíření semen, právo lákat hmyz a poskytovat mu útulek za účelem opylení..."
"A nedělo by se to tak nějak stejně? I bez vašich vyhlášek?"

Nikdy se mu neomrzel pohled na Narcisu, když si večer rozčesávala vlasy. Blonďatá hříva, připomínající lán rozkvetlých pampelišek, živá, voňavá…
Jeho vlasy (které po něm zdědil i Draco) byly světlounké, platinové – dobře si vzpomínal, že někteří sebevražední Nebelvíři ho v Bradavicích nazývali peroxidem. Narcisa, ač také blondýnka, měla barvu odlišnou. Tmavší, výraznější. Nádhernou…
Věděl, že je na ně pyšná. Starala se o ně pečlivě, možná i trošičku marnivě.
Když jí v důsledku stresu a občasného mučení ze strany Temného pána začaly vypadávat… když si je proto raději ostříhala nakrátko… Luciuse to zabolelo, jako máloco jiného.
O důvod víc ho nenávidět…

"Timdle vězňům, který nechtěj zpívat, lámeme prsty. Chce si někdo vyzkoušet?"
"A timdle těm, který neposlouchaj, přistřiháváme uši."
"Timdle těm, co moc řvou, secvakáváme pusu dohromady."
"Tady toho pána prosim nerušte, právě přišel o ruku, protože krad ..."
"V týdle cele se sedí před popravou ..."
"No a timdle ... kam utíkáte? Exkurze ještě není zdaleka u konce ..."
"Nestačil sem jim říct, že timdle si připravuju dobrej pampeliškovej salát," dodal trošku posmutněle desátník Nóblhoch a zastrčil ohromný nůž zpět do pouzdra na stěně. "Ighore, můžeš vylézt z tý cely a ruku si zase přišít. Já du vrátit Elániovi votvírák a ty kancelářský potřeby."

Ten den se na pláni odehrála bitva. Někteří by řekli, že byla krvavá, jiní zase že ne, záleží jak se na to kdo dívá.
Ten den se setkaly dvě armády, jedna malá, jedna velká. Protrhla se mračna s obrovským množstvím vody, doprovázená zuřivou bouřkou.
Bylo popraveno spoustu pampelišek, které rostly na pláni kde se bitva odehrála. Spolu s nimi toho dne zemřela i spousta válečníků.
Bitvu nakonec vyhrála menší armáda. Porazila armádu Říše, pak odklidila mrtvé a se zajatci odešla pryč.
Příroda byla ráda. Pampeliškám jež byly ten den popraveny se tím sice život nijak nevrátí, ale můžou vyrůst nové.

Byl krásný slunný den. Jakub šel hledat prázdné flašky od piva, aby si vydělal na další. Šel kolem hřbitova a na všech neoznačených hrobech rostly Pampelišky. Jakub věděl, že to nic dobrého nevěstí a tak se vrátil v noci s nitroglycerinem. Světlo baterky odhalilo, že Pampelišky mají otevřené květy i přes to, že je noc. Najednou Jakub cítil, jak se mu něco plazí přes nohu. Jakubovy holínky od jednotek SS to ale nemělo šanci prorazit. "Ahá upíří pampelišky, tak to jim trošku vylepšíme zavlažování." Položil lahvičku s nitroglycerinem i s časovým spínačem doprostřed pampelišek. Viděl výbuch i mrak lítajících pampelišek.

"Hudební styl."
"Mám."
"Příslušník kočovného národa pozpátku."
"To je v každý druhý křížovce - dál."
"Druhý pád množného čísla jihoamerické stepi."
"...Mám, co je další?"
"Julií (není nikdy dost)."
"Co?"
"Julií..."
"Blbost! Ukaž to sem," otočila časopis k sobě.
"...Je to jak blechy, nepřečtu to!"
"Ty mi nevěříš?" reptala Rei.
Roux odhodila křížovku na zaplivanou podlahu baru a nechala robotku sešitek úslužně zvednout. Dokonce dlaní vyhladila zmačkané rohy.
"Moc jsi pila, pojďme domů..."
"Nikam, dokud na to nepřijdu!
Pop...rava pamp...," mumlala si Roux.
Rei jí nakoukla přes rameno. "...pampelišek?"
"Proč pampelišek?"
"Vejde se to."
"Koho mohla napadnout tak blbá tajenka?"

„Máš napsat popravu dojemnou nebo třeskutě vtipnou?“ zeptal se můj milovaný spolubydlící, za ta léta už zvyklý na vše, co měsíc duben přináší.
„Žádné specifické požadavky,“ odpověděla jsem a neznělo to vůbec šťastně.
„Hlavně že nemusí být ta pampeliška ve stylu dada,“ uchechtnul se.
„To ne… dokonce v ní nemusí být ani ukryto mravní poučení,“ vzpomněla jsem si a otřásla se při vzpomínce na loňskou bajku.
„Tak vidíš,“ poplácal mě povzbudivě po rameni. „Takže je to úplně jednoduché. No abys neřekla… venku je sice počasí, že by psa nevyhnal… ale já ti teda půjdu ven naškubat pár těch žlutých věcí…“

Vykvetly spolu
dvě pampelišky bledé
Za klobouk jedna
Potkávali se
zlé pověře navzdory
Jsou si dál a dál
Ta pověra zněla
Dozvědí-li se
oddělení blíženci
v té chvíli zemřou
Blonďatí chlapci
Kam as vleče je život?
Jak kvítí křehcí
Tváří v tvář stojí
dvě strany jedné mince
Jeden z nich má zbraň
„Je to tvůj bratr!“
„Já moh být on,“ a střílí
Sám kácí se též
Nad nimi matka
Řekni není to pravda
Nemyslels to tak
Nad nimi brečí
Snad byl to jenom příběh
Snad byl to jen film
Snad zas obživnou
Snad byl to jenom příběh
S Marilyn Monroe

Jako pokaždé, i dnes se probudily zároveň se sluncem.
Pokryté čerstvou ranní rosou pomalu otevřely květy a protáhly si listy. Čekal je další letní den.
Z poklidného rozjímání je vyrušil nepříjemný hlasitý zvuk. Napnuly stonky a poslouchaly.
Najednou však zahlédly ostré čepele, které se řítily se přímo k nim.
Kdyby to uměly, vytrhly by se i s kořenem ze země a utekly by. Takhle však nemohly než čekat.
***
Dívka ve druhém patře rozespale otevřela okno. Vzduch, který jí zavanul do pokoje, s sebou přinesl i vůni čerstvě posekané trávy. Zhluboka se nadechla a usmála se. Čekal ji další letní den.

Musela to udělat, i když to odporovalo všemu, co jí odmala vštěpovali.
Určitě se jí to vymstí. Začíná měknout.
Co to nějak zaonačit, zabalit to do společensky přijatelné vaty?
A tak popadla nůž a zuřivě se pustila do popravy pampelišek, masakru měsíčků, mordu meduněk, bodání bělobýlu a devastace drávičníku.
Doma ze svých obětí připravila lektvar pro tu nanicovatou holku. Musela jí ho nalít do krku. Pozoruhodné, jak se taková velká nemoc vejde do tak drobného těla.
„Dělám to jenom, abych nepřišla o služku,“ upozornila to škvrně a jakékoli vyšší mocnosti, které ji mohly šmírovat.
Zlá čarodějka má jenom jednu pověst.