DMD č. 17. pro 17. 4. 2014. Téma: Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu

Pochyboval o rituálech. Rouhal se bohu. Odporoval autoritám.
Za to ho stihl trest.
Kovovými obručemi ho přikovali k jedné z kamenných střech, aby se Bůh mohl kochat jeho utrpením. Kat přicházel každý den, stahoval obruče kolem hubnoucího těla, nechal na rty skanout pár kapek vody, vložil sousto. Odsouzenému nesmělo být poskytnuto dobrodiní rychlé smrti.
Zbytečné úsilí.
Bylo to vidět v očích. Když ho na střechu přivedli, nevzpíral se. Když skuli první kruh kolem jeho beder, poklidně se na něj díval nevidoucím pohledem.
Byl jedním z těch šťastných, kteří pochopili, že svobodu myšlenek mu nedokážou vzít.
Ducha nelze poutat vnějšími kruhy.

,,Sherlocku? Co to čteš?" zeptal se John.
,,Diář té dívky, co je pohřešována. Poslední záznam je ze dne před dnem zmizení."
,,A co píše?"
,,Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu."
,,Cože? Co to má znamenat?"
,,Na to se snažím přijít, Johne. Je to nesmysl!" mávl rukou.
,,A co tam ještě píše?"
,,Nic. Dny předtím jsou podobné. Zpovědnice, poprava pampelišek, říše."
John jen přikývl. Sherlock zavřel oči a přemýšlel. Za chvíli je otevřel.
,,No jistě," usmál se.
Několik hodin na to dívku našli u řeky, kde krmila kachny, hrála si s olověnými kroužky a něco zapisovala.
,,Zase to DMD," zamumlal Sherlock.

"Prostě do těch Ivanů naláduj co nejvíc olova," vysvětloval Porta právě jednomu z nováčků. Drobeček přikyvoval, Dědek nevnímal. Heide něco brblal o pořádném výcviku, Legionář si prozpěvoval.
Ze začátku to šlo dobře.
Rusové padali k zemi, krvavé hroudy na bílém sněhu, v dálce se rýsovaly ruiny města.
Zhoršilo se to v okamžiku, kdy se na obzoru objevily tanky.
Protože být tankovou rotou bez tanků je skutečně nic.
Situace se obrátila. Olovo jsme nestříleli my. Útěk ani miny nezabíraly.
Stříleli. Bylo to neuvěřitelné, jak to prolétlo vzduchem, na okamžik byl patrný kruh, co se vzápětí rozplynul.
Krásný poslední pohled před smrtí.

Bratru Štukatérovi kručelo v břiše.
"Máme všechno?" zeptal se.
"Jo, rituální obrazec, rituální amulet, rituální knihu. Chybí nám jen bratr Zapětprstů."
Bratr Štukatér přešel k oknu a přes malá sklíčka, spojená olověnou síťkou pozoroval temnou ulici, bratr Zapětprstů, poslaný pro pizzu, se ještě nevrátil.
Bratr Dveřník začal odříkávat rituální zaklínadlo. Ostatní bratři se zadrháváním hlasitě opakovali cizí slova.
Za oknem se začala zhmotňovat okřídlená, šupinatá nestvůra.
První drakova ohnivá koule proměnila okno v střepy, olovo v tekutinu a všechno v místnosti na popel.
Když na místo dorazila opatrná hlídka, našla dům v plamenech a před ním pohozenou krabici s pizzou.

Illusionists are the worst. An individual has no viable defence against them.
I raise my hands to my throat, but there’s nothing to grasp at. I can’t breathe. I can’t see.
It feels like wearing a strait-jacket, or like being bound by coils of rope, only they are tough as steel and heavy as lead. I might be screaming, but can’t hear myself, because he’s controlling all my sensory perception.
Suddenly it’s gone and I fall to the floor. I can barely inhale, wavering on the edge of consciousness. Through the fog of oxygen deprivation I hear a familiar voice.

Měl jsem vidění.
Viděl jsem lidi kráčet po kamenité cestě. Muži, ženy, děti, starci. Šli pomalu, unaveně. Každý z těch lidí měl kroužky z olova. Malé, velké, tenké, tlusté. Ty kruhy letěly podél nich, nebo je ty osoby museli nést - měli je kolem krku, pasu, nebo je drželi v rukou. Skláněli se pod jejich tíhou, ale mlčeli. Snažili se jich zbavit. Utíkali před nimi, shazovali je, zkoušeli je roztrhnout.
Na konci té cesty stál Pán. Beránek. Ti lidé k němu přicházeli, pak poklekli a On jim žehnal. A jejich kruhy pak náhle zmizely. Rozplynuly se. A lidé volali: "Kyrie eleison!"

Pudr na obličeji.
Kolem očí a úst bílé kruhy.
Rudé rty.
Obtažená obočí.
A veliký červený nasazovací nos.
Pohled do zrcadla, cvičný úsměv.
Tolikrát opakovaná rutina.
Ale dnes je něco jinak.
Prostě to nejde.
Koutky úst se nezvednou ani o milimetr.
Cítí, že už nemůže.
Zavírá oči.
Zpod víček mu utíká první slza. Představuje si, jak se líčidla smývají, velké bílé kapky padají a o zem se rozprsknou do všech stran, až má obličej úplně čistý. A zase je to on sám, bez nánosů pokrytectví.
Nedokáže dělat lidi šťastnými, když šťastný není.
Otevírá oči.
Nezměnilo se nic.
Tak tedy…
Úsměv!

Když zápalná lahev přistála do postele, byla už dávno pryč. Běžela do kuchyně. Colinův pokoj byl v plamenech. Nebyl by to první chlap, co kvůli ní umřel. V rukou svírala nože.
Před domem tři arabové, vzadu budou určitě taky. Musí počkat, až dojdou k závěru, že uhořela a nebudou připraveni na ječící ženskou, co vyběhne z plamenů a podřeže jim krky. Dusila se.
Rozkopla vchodové dveře.
Tři kulky kolem obličeje.
Tři kulky co rozrazily dým.
Tři mrtví arabové.
Tři olovněné kruhy rozplývající se ve vzduchu.
Popadl ji za ruku.
„Musíme vypadnout!“
Zírala na Colina.
„Cože?“
Pokrčil rameny a odtáhl ji.

Byl konec.
Temný pán Sauron byl poražen.
Jeho věž se hroutila. Ohnivé oko zmizelo.
Sauronovy voje zaplavil zmatek.
Černí jezdci, kteří se nejvyšší možnou rychlostí řítili k Hoře Osudu rázem strnuli a upřeli překvapené pohledy na své ruce. Těžké kovové prsteny, jejichž pomocí si je Sauron podmanil, se rozplývaly.
Najednou byli volní. Ale po tolika letech otročení to byl hrozný pocit, pocit nejistoty.
Moc, která jim byla dána, v okamžení zmizela a to byla hrozná bolest, bolest strachu.
A jejich těla, která si držela tvar jen díky kouzelné síle prstenů se změnila v to, čím už dávno byli…
V prázdnotu.

"Je to šifra. A moc dobrá, abych pravdu řekl," Holmes vypadal spokojeně.
"Tak se na to podíváme. Olověné, olovo..," zíral do obrazovky.
"Vida, elektronegativita 2.33, domlouvá si se mnou schůzku na půl třetí. Nuže dál, kruhy... Ale jistě, Circle square," Sherlock si zamnul ruce.
"Teď přichází to nejzajímavější. Rozplývaly se ve vzduchu... Johne, co se ti vybaví, když slyšíš "rozplývaly se ve vzduchu"?"
"Ehm, kouř?" nadhodil Watson.
"Skvělé, zlepšujete se, doktore."
Sotva se usadil na továrním komínu, zazvonil mu telefon.
"Lestrade?"
"Tu větu jsem vzal z knihy. Můžu se zeptat, co důmyslného jste z ní vydedukoval?"
Telefon skončil v komíně.