DMD č. 17. pro 17. 4. 2014. Téma: Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu

Blížila se půlnoc. Ve špatně větraném prostoru už nebylo přes kouř skoro vidět.
„Dane! Ty žiješ!“ Někdo ho poplácal po zádech. Daniel se snažil rozkoukat, za dva měsíce si jeho oči odvykly. Hřebíkovy propíchané části těla a oblečení odrážely zbytky světla a míhaly se ze strany na stranu, jak už nemohl stát rovně.
„Já jo… Kde je Richard?“
„No… Asi tam, kde vždycky.“
I skoro poslepu našel Daniel zapadlou místnost, která sloužila jako skladiště a šatna. Jako vždycky tam Richard opravdu byl. Jako vždycky nebyl sám. Jenže tentokrát Daniel stál mezi dveřmi a Richard tlačil ke zdi jakéhosi polonahého zrzka.

Pečlivá geometrie, součást toho správného vzdělání. Nedokázaly si představit, k čemu by jim to kdy mohlo být, ovšem sama taková myšlenka byla nepřípustná.
A tak se snažily, se špičkou jazyka mezi rty. Elizabeth otráveně opřená o loket črtala obrazce od oka. Mary ani zdaleka netušila, o co se tu vůbec jedná, a po okrajích listu si čárala neforemná zvířátka. Anne soustředěně převracela olůvko v dlani, než se pustila do šrafování. Alegorie budoucnosti? Možná.
Vzhlédla od dokončené práce a kruhy vypálené na sítnici se rozostřily proti bílé zdi. Z neznámé dálky zaslechla burácení moře a výstřely z děl. Hlas současnosti? Tušení.

Tom Taylor to zažil už několikrát, ale nikdy ne tak silně jako u Paní Dallowayové, kterou mu otec vrazil do rukou v sedmnácti. Ten pocit literárního déjà vu, jako by některé věty uměl odjakživa nazpaměť. Olověné kruhy... Od dětství přece v Londýně se zatajeným dechem čekal, až jím prolnou.
Chlapec se vznáší ve vlažné vodě deprivačního boxu. Je v absolutní tmě, na tváři má kyslíkovou masku, v žíle jehlu s opiátem, který ho udržuje na hranici snu a bdění. Vnímá šumění vlastní krve v uších a hlas, který miluje a nenávidí: “...se rozplývaly ve vzduchu.”
Wilson Taylor vytváří Chodce příběhy.

Máňa by si rozkošnicky potáhla ze startky a společným úsilím by vzduch ve zpovědnici ztěžknul a zhoustnul. Olověné kruhy by se rozplývaly ve vzduchu, pak by to vzduch vzdal a rozplýval se v dýmu. Mániny oči by byly kalné, dvě studánky zanesené životem a druhým koňakem. Chápala by, že s opilýma holkama je větší zábava než s dámama a pak bychom zpívaly a posílaly polibky knězi a ten by je s uzarděním vracel.
„Máňo, sakra, proč ty existuješ jenom ve stoslovným světě?“
„Protože víc slov pro nás dvě není potřeba. Slovo bylo na počátku. Ale na konec patří činy! Piš!“

Peggy stála na přeplněném nádraží. Všichni pospíchali domů za svými blízkými a i ona toužila být s matkou. Vlastně nevěděla, co cítí. Překvapení, zlost, beznaděj... Vždyť jsme v Americe, tak jak se mohlo něco takového stát? Nebrečela jako okolo stojící ženy, ale přesto se jí třásla ruka, když si zapalovala cigaretu. A také přemýšlela o rozpracované reklamě a vzápětí si za tyto myšlenky nadávala. Nebylo to správné.
Cigaretový dým se mísil se vzduchem a ztrácel se v šedivém listopadovém nebi. Podobně jako před několika hodinami kouř z olověné kulky, která zabila prezidenta. Stejně tak jako se rozplynula naděje milionů Američanů.

Bitva byla v plném proudu, vzduchem létaly cáry karet, kostičky Lega i dřevěná krev šachových figur.
Dorotka a Toto demoralizovali všechny nepřátele do pětky včetně, Batman si šel vyřídit účty s Žolíkem a Edvin? Ten plánoval tah na královnu, ovšem teď fascinovaně hleděl na oblohu, kde se děly zvláštní věci.
Zvláštní i v kontextu říše divů.
Střídavě se tam zjevovala a zase rozplývala série olověně šedých kruhů. Vypadalo to jako harmonika, pruhy vypraného tygra (bez zbytku tygra) nebo...
„Že bys kurva pomohl, Šklíbo?“ vyřešila záhadu nutrie Čůza.
„Ale no jo,“ zívl kocour, materializoval se a elegantně urval prdel nejbližšímu esu.

Pevnost obléhali už čtyři dny. Obránci po nich stříleli, házeli věci a pokřikovali nadávky. Průzkumníci už prolezli okolí dvakrát a na žádné slabé místo nepřišli.
"Nezbývá než frontální útok," řekl Obi-Wan.
Podívali se na bránu. Velkou, pevnou a velice zavřenou.
Střelbou na ni strávili další dva dny. Bezúspěšně. Jedijský lightsaberový útok ztroskotal na obranné palbě.
"Co teď?" zeptal se Anakin.
"Změna střeliva?" zeptala se Gwen a zvedla ze země lesknoucí se šutr.
"To po nich chceš házet kameny?"
"S malou úpravou."
"Generále, máme pouze jeden pokus. Dělo na tohle není konstruováno."
"Pal!"
Když se rozplynul dým, brána byla na kusy.

Už si nevěděli rady. Zkusili všechno možné: antracitové pilulky, grafitové mazání, dokonce i živočišné uhlí od pana lékárníka. Ale té chudince bylo pořád hůř a hůř. Alespoň ji tedy pořádně zachumlali do slamníků.
Pak někoho napadlo zkusit studený zábal. Poslali tedy do Podolí pro ledaře, a ti jim dovezli plný vozík. Nasekali led na malé kousky a obsypali ji ze všech stran. Už už to vypadalo, že to pomůže, když tu najednou lup, hvízd, vyprsklo z olovníku, a na zem dopadla roztavená kovová sprška.
Pan Blahoš jen smutně pokýval hlavou. Tady už pomůže jedině kouzelník, ale úplněk je až zítra.

Drželo je to na místě. Poručík v červeném tričku, jehož jméno si Jim Kirk ke své hanbě nevybavoval, se pokusil osvobodit a teď ležel v bezvědomí na zemi.
Mihotalo se to ve vzduchu, mizelo to a opět se to zhmotňovalo, podobno několika olověným kruhům poskládaným na sobě. Před chvílí se s tím pokusil komunikovat. Bezvýsledně. Spock entitu nepřestával skenovat. Doktor už dávno ztratil trpělivost a vyštěkl na něj: "Dělejte něco vy zelenokrevnej ušatče!"
"Fascinující," pronesl omámeně Spock. "Kapitáne, myslím, že je to ve skutečnosti rostlina, která chrání své mladé výhonky! Vyprovokovali jsme její reakci, když jsme na jeden nevědomky šlápli."

Gandalf říkal, že mu to pomáhá myslet.
V prvních měsících ho nechápal. A možná ještě v prvních letech ne, a začal s tím jen proto, že to koneckonců byla docela příjemná činnost.
Pak spolu putovali, často a dlouho, a on se kromě mnoha jiných věcí naučil neptat. Sedávali spolu v tichém porozumění celé dlouhé hodiny, kouřové kroužky jim nahradily slova.
Teď seděl sám a kouřové kroužky těžkly jako olovo. Dýmka za Gandalfa, poslední, než budou muset jít dál. Rozloučení v tichu, mlčky, tak by se mu to líbilo. Znal ho. Věděl.
Olověné kroužky pluly vzduchem.
A klesaly.
Níž.
A níž.